Anglické slovo bliss, blaženost, blaho, dokonalé štěstí, je zvláště v oblasti duchovna a osvícených (či mystických) zážitků jako obvykle dosti nepřesný a spíše jen stavy štěstí popisující, ne vystihující, termín (mimochodem, automatický opravník v počítači mi typicky zápaďácky nahrazuje pozitivní a duchovní slovo bliss negativním a emočně nevítaným slovem blues, i ve smyslu chandry, smutku). Bliss se většinou užívá v trpném rodu, tedy byl jsem „blissed“ (zažívám, zažíval jsem blaženost). Od raných 80. let min. stol., kdy jsem tuhle možnost těla a mozku začal naplno, tedy vědomě zažívat (přitom už i děti jsou docela často šťastné, ba přímo blissed, od přírody, z podstaty dětství… než je z toho vyléčí rodiče, učitelé, lékaři a pokrytecká společnost, a já byl mnohokrát dokonale šťastný téměř do 18ti let), si to vychutnávám.
Už jsem to několikrát zmiňoval: tělo a hlavně mysl lze natrénovat i to, aby slzy dokonalého štěstí byly spíše jen niterné, a pocity blissed neobtěžovaly kolemjdoucí (chodil jsem do práce, na Hradčany do Národní galerie, často pěšky z Vinohrad, a už když jsem scházel Francouzskou ulicí, která míří na Hradčany, které jsou krásně vidět, mrkal jsem přes slzy a nepomáhalo, když jsem zaostřoval z Hradčan na okna a římsy domů, kolem nichž jsem procházel: i tyhle detaily spouštěly další slzy štěstí, další okamžiky, kdy jsem byl blissed…).
Už tehdy jsem si potvrdil svou teorii průserů z předchozích dob: život je změna a sinusoida, takže když se mi dařilo, věděl jsem, že to je dočasné, a trénoval umění ty blissed okamžiky vychutnávat vědomě tak, abych si je natrvalo ukládal na databázi osobnosti (jak jsem to začal nazývat až v letech devadesátých, kdy jsem také objevil počítače a internet). Opačně, ale zase pozitivně, když jsem slzel dokonalým štěstím, vychutnával jsem si se, ale věděl, že přirozeně a logicky přijde sešup a nějaká ta krize. Důsledek? Čím byla krize hlubinnější, tím víc jsem se těšil na vzestupnou křivku, protože tak byla o to delší…
Když jsem vyrazil na pravidelnou polévku k veganům, konečně mne nic nebolelo (od tří v noci jsem nemohl spát, a musel použít všechny své osvědčené babské recepty, a dlouho to nepomáhalo). A hned jsem tušil, že začíná celá série blissed okamžiků (jako jakási zasloužená náhrada předchozích hodin). Tramvaj hned přijela, slunce svítilo, přes meteorologické předpovědi mrazu bylo stále 6 stupňů, vítr žádný, polévku měli zeleninovou (velmi chutný vývar z mnoha druhů různě barevné a různě nakrájené zeleniny), takže pětiminutové vizuální i chuťové bliss, na večeři jsem si navíc s sebou nabral (kromě obvyklé rýže a rýžových nudlí na noc) bambusové potěšení (miluji bambus od roku 1979, kdy jsem týden bydlel přímo u bambusového hájku v Kyotu, ale donedávna ani polévky, ani bambus jako přílohu třeba k tofu nenabízeli).
A pak to ve stylu bliss pokračovalo: několik žen se na mne při vstupu do prostoru veganské jídelny usmálo, asi četly knihu Nová doba porodní nebo mé blogy o přirozených porodech, anebo někdy byly na koncertu tibetských mís, nebo se dokonce účastnily nějakého semináře v desetiletí kolem přelomu tisíciletí (škoda že to někdo nenatočil, ještě nebyly dnešní možnosti). V samoobsluze jsem si zase nakoupil malinké instantní polévky do hrnečku, kterými se obšťastňuji brzy ráno, a pokladní byla hezká slovensky mluvící blondýnka: od 60. let min. stol. miluji slovenčinu (zvláště z úst hezkých Slovenek): Slovenská kniha na Václavském náměstí prodávala tehdy lepší knihy než Český spisovatel)) na Národní třídě.
Přešel jsem celé obchodní centrum, abych mohl vyjít Štefánikovou pasáží přímo do naší ulice, a u východu si v pekařství koupit už zmíněný zlivický chléb. Velmi příjemná, usměvavá prodavačka spustila další blissed okamžiky. Vyšel jsem ven, a aniž bych to načasoval, ozvaly se zvony protějšího kostela s.v Václava. Hmmm, bliss na další cestu. Potkával jsem krásné maminky s jejich ještě hezčími a kudrnatými holčičkami, tiše prošuměla nejnovější tramvaj, na křižovatce mi padla zelená právě když jsem došel… samé bliss okamžiky (vychutnávané jakoby 5 centimetrů nad zemí). Doma jsem si pustil sportovní kanál a užil si vítězství naší biatlonistky. A teprve pak se připomněl život: poprvé za pár měsíců, kdy ty boty nosím, se mi zauzlovala tkanička. Ale stačilo použít nůžtičky, pustil si na ČT2 pořad Nedej se, a stále plný bliss pocitů jsem ulehl k popolednímu spánku. Hmmm…
A jako bych to přivolal, blissed byly i sny na pokračování o příjemných debatách s Indy žijícími v Praze, a po hodně dlouhé době jsem spal ne v devadesátiminutových úsecích, ale ve tříhodinových…
Naznačuji, že i u nás a tady a teď, bez ohledu na sem tam bolest (a nepřízeň života nebo osudu, režim a druh vlády a prezidenta), lze natrénovat a pak i žít intenzivní, činorodý, inspirující a tedy v důsledku toho všeho blissed život…
