Z mnoha důvodů je patrné, že si nás stát neváží, napsal Karel Steigerwald (MF Dnes 25. 1. 2014). Při zacházení s námi si rukavičky nebere. Myslí si, že on je majitelem sám sebe a my, lid český, jsme jen bekající ovce, které dostanou hned vysokou pokutu, když zapomenou doma řidičák, zatímco stát si žádnou pokutu nedá, ani když na náš úkor z roztržitosti prošustruje miliardy…a přidal se tak k rostoucí řadě žurnalistů a internetových psavců, kterým také došlo, že se bavíme na palubě rostoucího počtu Titaniků… Neušlo mu ani co se děje v oblasti školství a výchovy: Podobně tak rozjívené a do školy (a na kroužky) i pár set metrů denně v autě vožené dítě si myslí, že je majitelem všeho. Státu, který je nadutý, se může přihodit, pokračuje žurnalista a komentátor, že ho propustíme a najdeme si jiný stát, lepší, snaživější a zdvořilejší. Nebo se všichni zvedneme a odejdeme jinam… dodává toužebně, leč nerealisticky.
Egyptolog a autor mnoha zamyšlení na téma kolapsu naší civilizace, Miroslav Bárta, to (tamtéž) vidí odjinud, ale také jasně: Základním problémem naší doby je její vykořeněnost. Rozhodně nejsem zastáncem toho, abychom žili v bídě. Bohatství a luxus charakterizují naši civilizaci. Jenže my jsme ze svého života vytlačili duchovní rozměr. V politice (a také ve školství a v rodině a jinde, pozn. aut.) chybějí lidé, kteří by měli (z patřičných životních zkušeností vyplývající) legitimitu. Vládnou nám lidé, kteří v životě nepracovali, přišli z vysoké školy rovnou do Poslanecké sněmovny.
Známý egyptolog se mnou souzní i v jiném ohledu: Ve sto procentech případů se civilizace (myslí tím tu egyptskou i řeckou a římskou) nebyla schopna zreformovat, protože to vyžaduje spoustu energie… Já mluvím a píši o tom, že lidé (a tedy i děti a dnes už i studenti duchovnosti) zlenivěli (něco dělat i pro celek a ty druhé)… a také o tom, že právě základní buddhistické motto „pomáhej druhým dosáhnout osvícení“ je zárukou vyhnutí se pastem ega a jazyka.
Dnes dítě (které je zdánlivě rovno rodiči i učiteli, protože je rozmazlené, ale také protože jim tyká) nemá motivaci, aby o něco usiloval, protože v seriálech a v každodenním životě vidí, že důležitější je mít ty správné kamarády, kteří mu zajistí postavení, příjem. Vidí, že kdo se snaží být dobrý řemeslník nebo odborník a nehraje hru na zájmové skupiny, je vlastně outsider společnosti, hořce komentuje současný stav i egyptolog Bárta. Ale jedním dechem nemůže nepoznamenat: Většina lidí ty negativní zprávy či racionální úvahy o tom, co se děje, ani nechce slyšet. Já zase píši a brblám, že už nikdo neumí číst (mezi řádky, nebo dokonce něco nebo někoho kritizujícího). Viz některý z příštích blogů nazvaný Džungle před tabulí…
Zamyšlení egyptologa je uvedeno titulkem, kterým i mně mluví z duše: Naši civilizaci čeká kolaps. Mám depresi. Nejde o to, jak jako jednotlivci, tak jako civilizace zkolabujeme, tedy zemřeme. Jde o kvalitu existence před smrtí. Po starém Řecku nebo Římu zbyli klasici, matematické zákony, akvadukty či ideály vzdělanosti i diktátorství. Co zbude po naší civilizaci, když já sám jsem za svůj nedávný život zažil zrod, slávu a úpadek hned několika nosičů hudebních informací (a počítačových pamětí)? Mega skládky plastových tašek? V budoucnu nerozluštitelné spisy možnostmi internetového publikování povzbuzených grafomanů a režisérek uchichotaných blogů o sobě samých? Nedávno se jeden autor zamyslel nad viditelným úpadkem popu (myslel tím hudbu, přesněji udílení cen Grammy) a téměř zaplakal nad všeobecným úpadkem. Vzpomněl jsem si na dva a půl tisíciletí starý Konfuciův citát: Když chceš poznat politickou nebo sociální atmosféru toho kterého státu, poslechni si, jakou hudbu tam hrají a jaké písně zpívají…
Americká televize vysílající španělsky Univision se dotazovala více než 12 000 katolíků ve 12 zemích světa na záležitosti, jako jsou sňatky homosexuálů či vysvěcování žen na kněze. Z průzkumu vyplynulo, že katolická církev je nejvíce v rozporu se svými věřícími v otázce antikoncepce (78 procent katolíků celosvětově antikoncepci podporuje). 58 procent katolíků odmítlo názor katolické církve, že rozvedený člověk, který uzavře nový manželský svazek, nesmí dostat přístup k svatému přijímání. 65 procent katolíků vyjádřilo názor, že by potraty měly být povoleny… Katolíci ve dvou afrických zemích – v Ugandě a v Demokratické republice Kongo – byli svými názory daleko blíže oficiálnímu učení katolické církve než katolíci v evropských či latinskoamerických zemích. Nicméně i v těchto afrických zemích podporovalo antikoncepci více než 40 procent katolíků.
Jak mohou být genderová studia vědou, když v rozporu s celou zkušeností lidstva hlásají, že lze beztrestně vytvářet libovolnou sexualitu bez ontologického vztahu k tělesnosti? Jestliže se žena odhaluje bez příslibu matky, milenky, sestry a pomocnice nemůže vzbudit u muže ochranný instinkt (man bonding) a vtáhnout ho do konspirace vytvořit rodinu, zvláště když společnost přestala být normativní a je založena na individuálních právech a nároku na absolutní osobní svobodu. Proto mluví moderní evoluční sociobiologie a psychologie o bezprizornosti mužů a dokonce o oslabené ženské přitažlivosti. Feministická studia napadají komplementaritu a tím i rodinnou spolupráci vyplývající z odlišnosti mužské a ženské role… Není divu, že se muži cítí bezprizorní. Ztratili nejen tradiční roli živitele a ochránce, ale ve veřejné sféře, své dávné doméně, musí konkurovat často agresivnějším kariérním ženám, pro které se firma stává alternativní rodinou. Feministky to v protikladu k tvrzení evoluční sociobiologie vidí jako osvobození obou pohlaví, protože mají stejnou volbu… Možná, že je ovšem feminismus nevyhnutelnou odpovědí na rozpad tradiční sexuální morálky, na dnešní volnost, rovnost, promiskuitu. Sexuální rovnostářství udělalo z mužů sériové děvkaře a ženám nezbývá než si z teritoria mužů uchvátit, co se dá. Výsledkem je dnes často matriarchát, kde dítě už zná jen přelétavé partnery svých nešťastných matek“ To je možná ještě smutnější než vymírání západní společnosti. Feministky, tak jako kdysi marxleninisté, jistě ani netuší, že ideál unisexu, za nějž bojují, vytváří kulturu smrti. Alexander Tomský, aktualne.cz 10. 2.
Mnohem důležitější je postoj: sobectví, chamtivost, bezohlednost. Vlastnosti, které vládnou světu. Vlk (z Wall Street) je vlastně metaforou naší smutné doby. Podívejte se, jak žijeme. V centru pozornosti stojí dolar, novodobá modla a bůh. Hlavní je vydělat a konzumovat, nic jiného nás nezajímá. Populace roste, zásoby se zmenšují, ale my hýříme jako by se nechumelilo… Leonardo DiCaprio v rozhovoru, Reflex 3/14
Abychom si rozuměli: nestraším, jen se snažím povzbudit ty, kteří se i v tomto čase počínajících kolapsů ze všech sil baví, a tváří se, že jich se to netýká, aby se vzpamatovali, přiznali chyby a hlavně pasivitu, a začali něco, cokoliv, dělat… i ve smyslu mého stále častěji používaného přísloví: Nemůžeš z pasti, dokud si nepřiznáš, že v ní jsi… A staré židovskíé přísloví odjakživa tvrdí, že k vítězství zla stačí, aby slušní lidé nedělali nic.
