Kontrastem vůči zemím, které (tak jako Irsko v roce 2004) postupně zavedly zákaz kouření ve veřejných místnostech, je v pořadu BBC Česká republika. Ta má snad nejliberálnější zákony o kouření v celé Evropské unii. Jít v Praze do restaurace či do hostince působí jako návrat do minulosti. Kouření ve veřejných místnostech bylo ve většině evropských zemí zakázáno, protože kuřák způsobuje rakovinu nejen sobě, ale především jiným lidem. To je důvodem zákazu kouření ve veřejných místnostech, protože nikdo nemá právo ničit zdraví jiným lidem. V pořadu BBC vysvětlují zdravotní odborníci, že v zemích, kde bylo zakázáno kouření v restauracích, se snížil počet hospitalizací s infarktem cca o 17%, což by v českých podmínkách znamenalo pokles asi o 5000 lidí ročně.
Oblečení škodí? Italské polooficiální výzkumy potvrdily, že na povrchu těla existují místa vyvolávající rozličné specifické reakce při dráždění statickou elektřinou, reakce někdy zcela nečekané a nevysvětlitelné – od kopřivky po rozvoj paranormálních schopností či srdeční arytmie. Zdá se, že syntetická éra končí poměrně neslavně – po smutných zkušenostech se změkčovadly a škodlivými zplodinami z PVC přichází prozření k materiálům šířícím elektromagnetický a biorezonanční smog. Ale možná, že jednou budou vyvinuta vlákna s vodivým kovovým filmem, vloženým kovovým vláknem, uhlíková či silně stříbřená vlákna, která statickou elektřinu z umělých vláken odstraní. Před „umělinou“ varovali již dávno čeští léčitelé, aniž by své podezření příliš specifikovali.
http://nosreti.bigbloger.lidovky.cz/c/403665/Nase-obleceni-a-elektromagneticky-smog.html
Alternativní vědci dlouhodobě píšící i menhirech a leylines (Paul Devereux a Jon Wozencroft) se přesvědčili, že kámen (dolerit) z pohoří Preseli, ze kterého předci vystavěli slavné kamenné kruhy, má výjimečné akustické vlastnosti. Vloni zahájili se svolením úřadů experimenty přímo ve Stonehenge. Jako „kladívko“ použili oblé křemenné valouny. Těmi pak ťukali na monolity přes kamennou „podložku“ chránící monument před poškozením. Přitom pečlivě zaznamenávali vzniklé zvuky a rezonance. „Při úderech na různá místa jednoho a téhož bloku se ozývají různé zvuky,“ konstatují výzkumníci. Škála zvuků je skutečně pestrá. Některé kameny zní podobně, jako kdyby „kladívko“ udeřilo na pevný kov. Jiné vydávají po úderu zvuky podobné bubnování na plechový bubínek a výjimkou nejsou ani zvuky připomínající dobře rezonující dřevo. Vědci jsou přesvědčeni, že na monolity Stonehenge bylo možné hrát jako na obří kamenný xylofon. Původně tam stálo snad až osmdesát kamenů.. Dnes jich zbyla asi polovina a akustika některých zřejmě těžce utrpěla, když byly v 50. letech minulého století zabezpečeny proti zřícení zabetonováním „paty“ bloku do země.
http://www.lidovky.cz/stonehenge-jako-obri-zvonkohra-dm9-/veda.aspx?c=A140324_160047_ln_veda_ape
Citam si tvoje clanky inspirujuce a pravdive ako vzdy. Hm….Zeny osvietenie potrebuju rovnako ako ho potrebuju muzi. Je pre nas rovnako dolezite, ale snad je uplne ine nez muzske, neviem ako je osvietenie citit, a aj ked mi to vysvetlis, asi to bude pre mna ine… citim ze zena, uvolnena, milujuca a nezna a zaplavena laskou, nema v prirodzenosti prevziat rolu vodcu (alebo zakladatela nabozenstva tak ako mu rozumieme v tradicnom muzskom priklade)… ona pokracuje v tom istom bez ambicii, lebo inak sa pre nu neda. Som presvedcena, ze taka zena dosiahne taku mieru vseobecnej lasky ku vsetkym bliznym, veciam okolo, k nasej planete, vesmiru, aj k bolesti (svojej a bolesti inych) ako sucast lasky…uz prosto nemoze ist naspat k nemilovaniu. Nie je to nadhera? Eva T.
Občané této země ještě nejsou připraveni. Ani na prezidentku, jako daleko větší problém ale vidím to, že lidem nevadí, že nejvyšší představitel této země je lhář a opilec. Popularita hulvátství v politice stále nastavuje zrcadlo. Já si myslím, že jsem feministka, bojuji za práva žen i mužů. Mělo by to jít paralelně, nikdo by se neměl upřednostňovat na úkor druhého, měli bychom jít ruku v ruce. A že si to mnozí si vysvětlují jako smazávání rozdílů mezi pohlavími, bojí se kvót na počet žen v politice nebo vyšších firmách?
To je špatné pochopení problému, které se tu zdá celkem rozšířené. Podle mě vzniklo tím, že sem na začátku devadesátých let „vlítly“ hodně agresivní feministky ze Západu, které to draly násilím a udělaly víc škody než užitku. Násilím prostě myšlení nezměníte. I když vím, že máme co dohánět, třeba co se týče výše platů. A má to vliv na obě pohlaví. Mnoho mužů by rádo zůstalo doma s dětmi, ale je to pro rodinu neekonomické, protože většinou berou vyšší plat. Nižší platy žen tedy nepoškozují jenom je, ale celé české rodiny, které se kvůli tomu nemohou svobodně rozhodnout o své rodině, protože si to prostě nemohou finančně dovolit. Tady prostě chybí nějaká smysluplná rodinná politika, které jsme se vzdali pod zástěrkou liberalismu. Stát nemá nikomu nic v tomto ohledu nařizovat, ale má nastavit rovné podmínky, podle kterých se pak můžete rozhodnout sami. Ruth Kolínská
http://ona.idnes.cz/rozhovor-rut-kolinska-0bn-/spolecnost.aspx?c=A140401_154344_spolecnost_haa
Je náročné sledovat, jak situace porodnictví v Česku upadá. Když jsem rodila poprvé, bývalo v nemocnici na Bulovce Centrum aktivního porodu. Dnes už ani nic takového neexistuje. Porodní asistentky nemohou legálně vykonávat svou práci mimo zdravotnické zařízení. Lékaři se žen, které prosazují svobodnou volbu porodu, bojí a reagují na ně agresivně. O přirozeném porodu v rámci institucí si můžeme nechat zdát. Snad je to poslední krok na dno před velkým skokem k rozvoji v budoucnu. Doufám. Miroslava Vlčková, centrum Andílek
http://ona.idnes.cz/domaci-porod-cy9-/deti.aspx?c=A140404_145103_deti_haa
Chutná nám sudičství. Ve stylu pars pro toto většinou začínáme tím negativním… Nelze nevzpomenout (při příležitosti oslav narozenin Milana Kundery) jiných českých velikánů, na kterých se podepsala doba. Antonín Dvořák by se možná nestal mezinárodně slavným, kdyby nebylo Brahmse, který mu našel vydavatele… A nakonec už i v Hájkově Kronice české se dočteme, že „pro samé hádky mezi sebou“ naši předkové zapomněli hájit svého krále… Václav Bělohradský napsal: Kdo je velikánem, vždy se stane součástí nějakých stísňujících a utlačovatelských struktur. Alena Svozilová, LN 8. 4. 2014
Společnost se v žádném režimu ani správním zřízení vlastně příliš nemění. Existuje stále stejné množství hrdinů, ochotných nasadit nejen všechny síly, ale i život, existuje stále stejný počet sviní, které udělají cokoliv, ať už pro peníze, či momentální slávu, a existuje stále stejná většina, která chce prostě nějak, pokud možno nenáročně přežít, což jí nemůže nikdo mít za zlé. Nejpříznačnější je asi opravdu to, že většina lidí chce navzdory „poměrům“ mít kde bydlet, co jíst a večer chce jít do kina. Nechci nikoho soudit a myslím, že to v knize nikde nedělám, sám nevím, jak bych se v mezní situaci zachoval, ale překvapivé je, že někdo se zlomí hned a někdo raději skočí z okna. Jiří Padevět, autor knihy roku Průvodce protektorátní Prahou
P. S.: Pro pobavení nebo zhnusení (proti gustu žádný dišputát):
