Rád poslouchám dopolední rozhovory na Radiožurnálu, když se ptá Lucie Výborná. A velmi rád jsem si při poslechu jednoho takového pořadu obnovil obdiv a důvěru k ženám. Protože ta necelá hodinka, kdy v každém vstupu Blanka Milfaitová prozvonila svým smíchem a ženskostí nejen studio, ale celou republiku, a nakazila i moderátorku a obě se smály a byly dokonale a intuitivně nad věcí, tedy faktem že Blanka najednou ve svých třiceti letech opustila zavedené zaměstnání, otevřela si doma v jižních Čechách cukrárnu a začala vařit marmelády, a že loni jedna (citrónová) vítězila v soutěži o nejlepší marmeládu na světě…
Blanka po svém vítězství navíc nezačala (velko)podnikat, ale s mužem a dcerkou jezdí v obytném přívěsu po Evropě, vždy tak, aby byly v příslušném kraji kde zrovna probíhá sklizeň toho či onoho ovoce či bylinky, poznává svět a dobré lidi po celé Evropě i Maroku, a své marmelády prodává po internetu. A aby jako správná cukrářka a kuchařka marmelád (protože musí ochutnávat) nepřibrala, také ráda běhá. Více na stránkách
Už jsem to kdysi kdesi naznačoval: české ženy mne všeobecně poslední dekádu značně zklamaly. Až na výjimky nevědí co chtějí, ale ve své rychlokvašené seminářové emancipovanosti nedají pokoj, dokud to nedostanou: i ty, které po sametu proklamovaly příklon k duchovnějšímu životu, cele propadly kritizování (mužů), utrácení (vtip: kde mají ženy G bod? Na konci slova shopping) a návštěvám chrámů konzumu (obchodní centrum Nový Smíchov už je mimo mé možnosti snesitelnosti, nejen ve všední dny, je teď plné od rána do večera i v neděli: i u veganů je fronta už před otevírací dobou).
Smíchov je díky stále většímu počtu kouřících žen a dívek pro mne Žuchlov (když mi další a další oblé stvoření najednou téměř do tváře vyfoukne cigaretový kouř, a studentky v houfu vyběhnou z tramvaje či vestibulu metra a okamžitě si zapalují, žuchne to ve mně zklamáním: taková dokonalost, mohla by nějakého muže a rodinu udělat dokonale šťastnými… a ona díky kouření už nikdy nebude schopna empatie, protože její mozek prostě neustále baží po další dávce drogy, tedy nikotinu). Uff, pardon, v rámci kontrastu to ze mě znovu prostě muselo…
Proto jsem tak nadšeně poslouchal rozhovor s ženou, která také nastoupila u nás tak běžnou dráhu vysokoškolsky vzdělané úřednice, trávící život v kanceláři při nudné rutinní netvořivé práci. Přesto se právě tato žena dokázala nalinkované kariéře vzepřít. Hurá, křičím uvnitř, konečně pozitivní příklad toho, že to (vzepření se diktátu genderové a profesní oběti stávající rutině) je možné!
Marmeládová mistryně světa je pro mne prototypem a vzorem světla na konci výše popsaných tunelů. To ona a jí podobné v blízké budoucnosti nějak, i když zatím netuší, jak, vyřeší problém s islamismem a fanatiky všeho ražení (vyprávěla s neutuchajícím smíchem, jak na ni v Maroku při ranním běhání občas ze křoví vyběhl nějaký vousáč, a ona mu prostě utekla), to ona (a jí podobné) nemusí spěchat do Evropy, protože už v ní dávno, rozesmátá a se skleničkou marmelády v ruce na ochutnání pro každého, je.
Na svůj seznam Žen, které měly to štěstí a onu dnes tak vzácnou odolnost nepodlehnout manipulaci na školách a v práci, a které třeba po třetí porodily, a třeba už doma (právě nedávno si jedna taková v pětačtyřiceti, na stará kolena, doma porodila již druhou holčičku), a využily tak šance fyziologického, tedy porodníky nemanipulovaného a nepřerušovaného přirozeného porodu, a z dívky se stala Žena, které umí právě proto, že umí uvařit nejlepší marmeládu na světě, zcela jistě umí i dokonale hladit, chválit, a když jen proběhnou kolem její děti, prožívá orgasmické návaly lásky z jejich vůně, si baťovsky (nemusí pršet, hlavně že kape) přidávám další jméno. Hurá…
I její internetové stránky jsou ženské, ale plné informací. Bydlí v domečku v Novohradských hrách, ale neztratí se ani v Praze či jinde ve velkoměstě. Prodávala své marmelády v cizině, ale teď je jen zasílá a dává přednost prodeji ve své cukrárně. Umí v práci zabrat, ale práce je pro ni radostnou meditací. Joj, Blanko Milfaitová, díky za to, že jsi, taková jaká jsi (držím palce, abys svému manželovi a dcerce a sama sobě vydržela, a tvým marmeládám, aby chutnaly a rozdávaly radost)!
Jinými slovy (zenového diabetika), tahle mladá žena, jakási marmeláda (v Česku vymírajících) ženských vlastností, dominuje v té nejtypičtější a dnes nejžádanější specializaci, tedy v péči o ty druhé (protože jedině když žena pečuje o ty druhé, ne o sebe a své svetříky a řasy, najde skutečné štěstí), zněla a odpovídala tak niterně rozesmátě, že ani skeptik nemohl mít vůči tvrzení, že je ta nejlepší na světě, žádné námitky.
