ADHD (Attention Deficit and Hyperactivity Disorder) je velmi častá psychická porucha projevující se špatnou koncentrací pozornosti a hyperaktivitou. Zpočátku byla diagnostikována hlavně u dětí jako „malé“ organické poškození mozku. I dnes je u dětí stále častější. Dospělí jsou jí vystaveni tehdy, když se musí znovu a znovu po vyrušení soustřeďovat na duševní práci. Je např. prokázáno, že kardiovaskulární nemoci, zvl. infarkt myokardu, jsou daleko častější než jinde, protože lidé jsou vystaveni hluku startujících a přistávajících letadel. Letišť však naštěstí tolik nepřibývá. Přibývá však lidí a dětí, které sledují často televizi. Televize nahrazuje rozhovor s někým z rodiny nebo přáteli. Oběťmi televize jsou hlavně děti. I ty, které se dříve rády dívaly na pohádku, se začínají při pohádce nudit. Je to „pořád stejné“. Pořád je tam stejná pyšná princezna, pořád stejný král Miroslav. Jsou pro ně přitažlivější rychlé, střídající se šoty reklamy. Rodiče posadí dítě k televizi a mají od něho pokoj. Přizpůsobuje se tomu i beletrie. Sotva se dnes často kupuje Tolstého Válka a mír nebo několikadílný román Jih proti severu. „Čtou se“ leda komiksy a témata těchto románů. Není náhodou, že Nobelovy ceny za literaturu dnes dostávají autorky relativně krátkých povídek jako třeba Alice Munroová.
Souhlasím, jen připomínám, že i tento informovaný vědec zcela ignoruje zjevné: hlavní příčinou nejen ADHD, ale i autismu, ale i alergií a tabakismu a drogové závislosti atd. atp. jsou medikalizované a tedy traumatizující porody…(viz i následující výpisek)
Naučíte-li své děti konzumerismu, přispějete tím k tomu, že je proměníte v sobecké, nemorální bytosti bez jakékoliv empatie k druhým lidem. Proměníte je v typické vystresované dospělé osoby, jejichž potenciál jako lidských bytostí bude zlikvidován, protože jejich altruismus bude potlačen jejich chtivostí po majetku a jejich úzkostí. Vyplývá to z nové studie psychoterapeuta Grahama Musica. Ten argumentuje, že společenské změny a přesun k stále nerovnější společnosti způsobuje, že ztrácíme lidskou vřelost a začínáme se k ostatním chovat hnusně. Děti se rodí vřelé a laskavé, ale pak jsou cepovány takovým způsobem, aby se chovaly sobecky a odporně. http://www.blisty.cz/art/73105.html
Souhlasím, jen podotýkám že věta „ději se rodí vřelé a laskavé“ platí jen v domorodých a dálněvýchodních společnostech: naprostá většina civilizovaných dětí se rodí v pláči, bolestech, a dávkách oslepujícího světla a izolace od matek…tedy traumaticky.Takto ve vlastních problémech utopená mládež a v konzumu a práci zahrabaná a jen přežívající populace ztrácí a asi jsme kromě několika VIP a bankéřů nadobro ztratili schopnost se prostě jen hlasitě společně ozvat…stále ve větším opakujeme staré chyby…
Evropské elity si tradičně připisují více schopností, než mají, a přisvojují si více mocenských funkcí, než dokáží plnit. Neschopnost EU vyřešit velké otázky je „vyrovnávána“ posedlostí v detailu. Rostoucí zájmovou a vývojovou nesourodost spolku chce Brusel neutralizovat glajchšaltováním. Fakticky jde o to že se snaží zjednodušit si vládnutí pomocí pedantského standardizování všech oblastí života společnosti… Evropská komise a Evropský parlament sice spolupracují při upevňování moci celoevropských orgánů nad národními státy, ale zároveň spolu o moc soupeří. Nikomu v evropské elitě přitom nevadí demokratický deficit jejího vládnutí. Naopak se snaží občany vytěsnit z rozhodovacích procesů… Problémy EU vznikají zejména v souvislosti s jejím překotným, a proto nezvládnutým rozšiřováním. A to jak prostorově, kupř: Balkán a pokud možno i Ukrajina, Bělorusko a třeba i Gruzie, tak i obsahově; kupříkladu zavedení eura v zemích, které na něj ekonomicky nestačí. Úspěch jakékoliv organizace však není přímo úměrný její velikosti. Velikost naopak znamená především složitost. A jelikož organizace rostou tak dlouho, dokud neselžou, je dnes Evropská unie příliš složitá na to, aby mohla být úspěšná. Na pořadu dne by mělo být rozvolnění místo utužení spolku… Každá panika v bruselské strojovně vede pravidelně k dalšímu organizačnímu utužování spolku… Evropské elity si nechtějí připustit, že potenciál integrační myšlenky produkovat pro kontinent účelná řešení se již vyčerpal. Na selhání anebo nízkou účinnost svých rozhodnutí proto EU reaguje další specializací, diferenciací a propojeností. Proto se z ní stal neovladatelný systém, jehož problémy již tvrdošíjné vylepšování dosavadních metod nevyřeší. A tak se nemohu zbavit dojmu, že za voláním „více Evropy“ nepřehlédnutelně ční nevyslovená naděje, že každé selhání je dalším krokem ke Spojeným státům evropským. Petr Robejšek, nezávislý poradce pro strategické otázky z Hamburku
Hm, roky píši a přednáším o tom, že evolučně jsme stvořeni pro spolupráci v tlupě maximálně o 30 až 50ti členů. Viz i blog http://blog.baraka.cz/2013/04/zakazat-vsechno-co-je-velke/ Jako kluk a nepřímý svědek jsem si užil všechny ty masově organizované manipulativní akce (prvomájové průvody, spartakiády, demonstrativní volby,kolektivizaci nebo jednotné dva typy rohlíků od Aše po Košice), a marně před nimi půl svého života stále brblavěji varuji. Přičemž vždy přidám nějaké to alternativní řešení… Petra Robejška si navíc vždy rád poslechnu nebo přečtu… a již dvakrát jsem o něm uvažoval jako o vhodném přímo voleném kandidátu na prezidenta…
Kdysi v 90. letech vztahy mezi západními velmocemi a Ruskem reguloval tichý pakt. Západní státy jednali s Ruskem jako s velmocí pod podmínkou, že se tak nebude chovat? Co když se ale Rusko začne chovat jako velmoc? Taková situace je skutečně katastrofická, ohrožuje veškeré existující tkanivo vztahů – jak se to před pěti lety stalo v Gruzii. Rusko unavené tím, že se s ním jako se supervelmocí pouze zachází, začalo jako supervelmoc jednat. Jak k tomu došlo? „Americké století“ končí a vstoupili jsme do období, kdy se utváří několik center globálního kapitalismu. V USA, Evropě, Číně a také možná v Latinské Americe se vyvinuly kapitalistické systémy se specifickými odchylkami: USA hájí neoliberální kapitalismus, Evropa co zůstalo ze sociálního státu, Čína autoritářský kapitalismus, Latinská Amerika populistický kapitalismus. Poté, co selhaly pokusy USA zaujmout pozici jediné supervelmoci – univerzálního policajta – existuje nyní potřeba ustavit pravidla interakce mezi těmito lokálními centry, pokud jde o jejich konfliktní zájmy. Proto je naše doba potenciálně nebezpečnější, než se může zdát. Slavoj Žižek http://www.blisty.cz/art/73129.html
Nedávné bankovní, hypotéční i jiné krize vždycky někdo, kdo byl ovšem ihned umlčován a dehonestován, předpověděl (pamatuji, že kdosi předpovídal i ropnou krizi v roce 1973). Naše současná společnost na celé západní polokouli, a pod vlivem globalizační macdonaldizace a jednoho procenta těch, kteří vlastní 80% bohatství na Zemi, předstírá, že se nic nedělo a neděje, že to tak má a musí být… protože ti ostatní z pohodlnosti a pramalé osobní statečnosti mlčí. Nedělá nic… Viz kognitivní disonance, prokrastinace a další „objevy“ psychologické ekonomie o tom, jak málo jsme připraveni na to, co se dnes na Zemi děje (včetně ekologických a klimatických hrozeb), a jaké chyby dělají politici, když se chovají jako mrtví brouci… ale i my, když se dáme tak nesnesitelně snadno opít rohlíkem (médií a chrámů konzumu).
