V komunitách s etikou božskosti osobní svoboda Západu vypadá jako prostopášnost, požitkářství a krátkozraká oslava nízkých lidských pudů…Evropa by měla nejen tolerovat, ale i pochopit svou dynamickou muslimskou subkulturu… Nemůžeme ani o píď ustoupit teroru. I já jsem Charlie. Ale nemohu nevidět, že před Evropou stojí i velká výzva pochopit, z jakých kořenů vyrůstá strach, který je oním dračím vejcem v islámu v konfrontaci s naší civilizací. Ten, spolu s nadbytkem mladých mužů, kteří v této civilizaci nenacházejí zdroje mužné identity a sebeúcty, pak plodí zběsilé teroristy. Ivo Možný, Demografie válcuje ideologii, LN 19. 1. 15
Kde jsou kořeny islamistického teroru? Při hodně velkém zjednodušení to lze vyjádřit dvěma slovy: frustrace a pokrytectví. Na jedné straně frustrace z nemožnosti seberealizace, včetně té sexuální, na druhé straně pokrytectví které brání jedinci přiznat pravé příčiny své frustrace a tím ji začít překonávat. Beduínům i eskymákům, všem dala matka příroda, nebo chcete-li Bůh či Alláh či jiný symbol nejvyšší moci, kód, který se automaticky aktivuje na prahu dospívání. Už sám ten duševní zmatek z výbuchu chemie v DNA stačí na pořádnou frustraci… U drtivé většiny mých vrstevníků, kteří si nepěstovali žádný ventil, se ten přetlak postupně přetavoval do různých forem agrese. Český režisér syrského původu a někdejší oficiální vládní tlumočník z a do arabštiny Moris Issa, Magazín LN 3. 1. 15
Pařížské útoky ukázaly, že žijeme v rozporuplné společnosti, ze které se vytrácí legalita, zatímco legitimita se stále více vzdaluje od demokracie, a lidská práva přestávají být základem občanské solidarity a stávají se zdrojem osobních či skupinových výhod. Jiří Přibáň, Islamistický teror a jiné hrozby, LN
To bylo slavných řečí a velkých nadějí, není-liž pravda, tenkrát před čtyřmi lety, když se od Libye po Sýrii kácely diktátorské režimy jeden za druhým. Arabské jaro! Islámská demokracie! Pomyslel jsem si tehdy, že dřív porodí koza ježka než islám demokracii; netrvalo dlouho a vývoj událostí mi dal zapravdu. Kde jsi, ó lotře Kaddáfí, vrať se nám, autokrate Mubaraku, protože ať jste byli, jací jste byli, dokázali jste udržet ve svých zemích pořádek a všelijaká islámská bratrstva na uzdě. A víc v oněch končinách nelze žádat, inšalláh. Je tomu prostě tak, že některé kultury jsou s demokracií v přímém a neslučitelném rozporu – příkladem budiž kultura islámu – jiné s ní jen tak obyčejně nedovedou zacházet. Což je, nic si nezastírejme, i případ Řecka… Dnes už vidíme, jak pošetilý byl jásot nad arabskými jary: ukázalo se, že orientálním populacím je vlastní ne demokratická svoboda, nýbrž autorita nižšího či vyššího stupně tvrdosti. Kde se zachovaly tradiční monarchie (Jordánsko, Maroko, Omán), ještě to nějak jde; kde to vzala do ruky oslavovaná islámská demokracie, vládne krvavý chaos bez naděje na brzký nebo vůbec nějaký konec. Otázka zní: do jaké míry lze totéž aplikovat na země ležící na východ od evropské civilizační brázdy, jmenovitě Řecko? Kde se nalézá práh, jenž raději neměl být překročen? Jsouť Řekové národ chudý. V průměru obnáší finanční záloha řecké domácnosti 110 900 €, což porovnejme s bohatými Němčoury s jejich 52 000 €. Po dlouhých 35 až 37 letech odchází pilnou prací uštvaný Řek na zasloužený odpočinek s důchodem ve výši 110 % posledního průměrného platu; jeho německý protějšek to po 45 letech dotáhne na 58 % téhož. Nebohý Řek musí odvádět na daních a odvodech do sociálních pokladen 18,8 % svého příjmu, kdežto zazobaný Němec si medí při 32,9 %. Naštěstí je mnoho cestiček, kterak oblafnouti přísný řecký berňák, i neodvádí přemnohý poplatník daně vůbec žádné či pouze minimální, aby to tak nekřičelo. Luděk Frýbort, Neviditelný pes
Rozhodně věřím, že západní kapitalismus v podobě, kterou si všichni tak užíváme, má na kahánku. Jde o prastarou říši a takové říše, ač jsou odnepaměti přesvědčeny, že jsou první, které nepadnou, padnou všechny. Existujeme dnes v naprosto neudržitelném stavu, kdy klikneme myší a někdo v Číně nám vyrobí elektronické udělátko za devět pencí. Jsem přesvědčen, že přijde velký kolaps systému, toho, jak dnes společně žijeme… Původem holandský spisovatel žijící v Austrálii Michel Faber A2 26/14
Pokud budou Čro a ČT řídit osobnosti, které místo popelníku a panáka oznámí hlavě státu, že na jejich pracovištích se nekouří a nepožívá alkohol, není potřeba upírat naděje k zákonu… Politikům vedení veřejnoprávních médií dlouhodobě rozumí… Byť pořad Hovory z Lán z programu zmizel, a to především proto, že ředitel Duha n nechtěl riskovat krácení své pravidelné půlroční odměny a v nejzazším případě i odvolání z funkce, jeho názorová přuzpsobivost dokresluje, v čem spočívá hlavní problém: totiž ve strachu říci jasně svůj názor a případně jít do střetu s formální autoritou. Ondřej Černý, Vadná veřejná služba, LN 7. 2. 15
Dnešní stát se maximálně rozpíná do rodin a snaží se je rozbít. Hned po porodu je matka oddělena od dítěte pod hloupou záminkou že dítě je třeba změřit. Jen děťátko trochu odroste a začne se batolit, je odkládáno do jeslí. Diskutujeme o povinném předškolním roce ve školce. Pak přijde škola a s ní na první pohled zábavné projekty typu škola v přírodě, jenomže to všechno supluje dovolenou a soudržnost rodiny dále narušuje. Není se co divit, že děti na rozdíl od minulosti se nestarají o rodiče, protože ani rodiče se nestarají o své děti. Spoléhají na stát a jeho instituce. A proto i v důchodu budou spoléhat na stát. Dokud nebude rodina pro politiky důležitější než stát, nebudou fungovat ani důchody. Markéta Šichtařová, LN 6. 2. 15
O děti jakoby našemu sociálnímu systému a sociálním pracovníkům vůbec nešlo. Copak rozhodující osoby nevědí nic o potřebě pocitu známosti a jistoty pro novorozence? Nevědí, že matka a dítě tvoří po porodu jednotu? Místo pomoci (když se nemohou starat) se rodinám dostává šikany, místo koncepce improvizace, návdavkem ještě urážky… Martin Zvěřina, LN 24. 1. 15
Loajalita ke státu je přežitkem 19. století. Do určité míry jsem ji uznával za Československa , žertoval jsem, že se státem mám společný jen kriminál. Jenže pak mi stát vzali. Neptali se, jestli s tím souhlasím. Ani na Slovensku se nikdo nikoho neptal. Prostě pan Klaus a pan Mečiar chtěli vládnout a za zmateného přihlížení Václava Havla rozdělili stát. Petr Uhl, Jsem zděšen světem, LN 7. 2. 15
Pokud chce být současné ekologické hnutí relevantní, musí se formovat nikoliv na straně nové udržitelné modernity proti neudržitelné kapitalistické výrobě vůbec. Současná světová politika tak skutečně ekologická není. Jejím nejvýraznějším výstupem jsou zpravidla pravidelné pompézní konference, které končí zpravidla stanovním data další konference. Slavoj Žizek, Realista požaduje nemožné, A2 25/14
Ladak mi vrátil lásku do duše a přesvědčení, že je možné rozdělit se i o to nic, co člověk má, pokud do vašeho domu vkročí host. Že to není zase až tak těžké aby se lidé k sobě chovali slušně a hezky. Těžké bylo vrátiti so zpátky. Když stojíte u pásu se zavazadly na letišti v Praze a kolemjdoucí zaměstnankyně vám na slušnou otázku odkud jeden autobus na nádraží s úšklebkem odpoví No tady asi ne, zkuste to venku!, je vám po dvou měsících laskavosti a pochopení ze strany Ladačanů málem do pláče. Veronika Vaníčková, Reflex 49/14
