Jsou knihy a objevy, které dnes vypadají a jsou samozřejmé. Tak jednoduché a logické, že čtenáře napadne, jak to, že to nenapadlo jeho samotného? Archimedova Heuréka!, Newtonovo jablko, Darwinův původ druhů či Einsteinův vzoreček jsou dnes stejného druhu (knihy které otřásly mnou uvádím níže). Jak popsal i popularizátor vědy a sobeckého genu Richard Dawkins: Darwinovy myšlenky jsou tak jednoduché, až je neuvěřitelné, co dokáží vysvětlit. T. H. Huxley údajně po přečtení Darwina prohlásil: Jsem naprostý hlupák, že mě tak jasná věc taky nenapadla. Co bude objevem zítřka? Po prolistování knihy Kvantový doktor (Amit Goswami, 2011) mám chuť křičet údivem: jak to, že mě to nenapadlo? Jak to, že tohle není povinná četba všech lékařů (a filosofů a sociologů)? Vždyť tam to všechno, oč dnes globálně jde, je tak jednoduše a logicky popsáno, až je to (zvláště ve svých důsledcích) neuvěřitelné!
Podobně objevitelsky nadšen jsem byl třeba po přečtení sci-fi románů Nadace (Asimov), Duna (Herbert), duchovních cloumáků jako O Tau a ctnosti (Lao C´) nebo samizdatových Životopis jógína (Jógánanda) či Milarepa (Tomáš), ale i Tao fyziky (Capra) či Teď a tady (Ram Dass) nebo muzikoterapeutického Nada Brahma (Berendt)… Jak to, že právě tohle lidi neznají, když je to tak jednoduché a logické, divil jsem se a divím u knih a studií prenatálních psychologů a porodníků Thomase Vernyho, Michela Odenta, Marsdena Wagnera, nebo dokumentárního filmu Orgasmic birth (Debra Pascali-Bonaro). Podobně zklamán z tolika úrovní cenzury ve svém mozku a mysli jsem byl když mi došla jak pradávná moudrost Indů (Mája, iluze) a buddhistů a zenistů (makyo), tak závislost vědců a vědy na soudobém paradigmatu (což v dobách marxismu-leninismu nebylo tak složité) a jejich i vlastních nezvládnutých emocích (a proto jsem začal meditovat a s červenýma ušima vzrušením sbírat a číst knihy o neurovědeckých úspěších posledních třiceti let).
Částečné vysvětlení naší slepoty ale i řešení přípravy na změnu paradigmatu naznačuje Richard Dawkins: Jsme tak zvyklí na svět, v kterém žijeme, že jej považujeme za samozřejmý a neuvažujeme o něm. Z pohledu kvantového fyzika je myšlenka i hmota stejné povahy, jen jinak se projevující, a osvícení (stejně jako Archimédův ob jev zákona, který jsme se všichni učili ve fyzice nazpaměť) náhlý diskontinuitní kvantový skok v myšlení konkrétního jedince… teď už jen spustit jej v myslích alespoň desetiny lidstva… Rozhodující je totiž (nejlépe tvořivá) myšlenka, samo provedení je už jen otázkou času, říkával jsem (aniž jsem tehdy co věděl o kvantové teorii) již v prvotním nadšení z prvních zážitků z dokonalé meditace (a dob Beatles, hippies, studentských revolucí) koncem 60. let min. stol.
A právě to, s dlouhými hodinami a dny v meditaci (u jógínů, zazenistů, ale totéž se jistě týká i šamanů a umělců), i mne přivedlo k rezonanci např. s větou kvantového fyzika Goswaniho: Je důležité nevědomé zpracování – tedy zpracování nějaké myšlenky bez kolapsu a tudíž i rozštěpu vědomí na objekt a subjekt, protože pouze ono může vést k rozšíření a rozmnožení možností nového konceptuálního myšlení (jednotlivá, izolovaná myšlenka stejně nedává smysl). A také právě proto dnes brblám, když sleduji jak snadno padají mladí nadšenci do pasti dualistického myšlení. Goswaniho popularizační kniha je sama o sobě (podobně jako jsou pro nás Zápaďany stále stejné buddhistické sochy a sošky Buddhy) jakýmsi kvantovým terapeutem, přinášející jak myšlenky, které pomáhají natrhnout naši ztuhlou a zdánlivě nepropustnou realitu, tak zároveň vizi i návodem na Cestu… a navíc téměř laserově osvětlují vzdálené horizonty pozitivních možností.
Jak zmiňuje v předmluvě Fritjof Capra, filosofové Védánty již před mnoha tisíci let hlásali, že materiální existence je iluzí, společně sdíleným snem, ze kterého je možno procitnout, a když k tomu dojde, uvědomíme si, že za touto iluzí je čisté vědomí. Pro tento pohled mělo západní myšlení jen minimální pochopení, ale pak se na počátku 20. století objevili kvantoví průkopníci (Einstein, Schrodinger, Heisenberg), a při přebírání Nobelovy ceny právě posledně jmenovaný prohlásil: Atom nemá žádné fyzikální vlastnosti. A Einstein vyslovil předpoklad, že vše ve vesmíru se děje v mysli Boží. Dnes už víme, že i ta nejnepatrnější mozková aktivita se přepisuje do chemických látek, jež právě tu aktivitu přenášejí do každé buňky v těle. Jinými slovy, vzhledem k existenci stovek tisíc receptorů na vnější membráně každé buňky nemůže být pochyb, že vlastnosti kdysi připisované mozku, včetně inteligence a vědomí, se nacházejí v celém těle a jako takové jsou jím sdíleny.
Připomínám teorie Penrose a Hameroffa…a přihazuji i Caprovu závěrečnou poznámku: Informace, které jsou v této knize obsaženy, mohou změnit nejen svět medicíny, ale svět jakožto celek. Je vysoce pravděpodobné, že žijeme konec jedné velké éry nejen v rámci paradigmatu velké vědy (kosmologie stále ví stále méně, z čeho se skládá vesmír, a po téměř století vzniku kvantové fyziky se právě tato kdysi tak objektivní a matematicky dokazatelná věda stále více podobá tomu, co tvrdili dávní jógíni a šamani), ale i v oblasti léčení. Alopatická medicína se podobá klasické fyzice, píše Goswani. V oblasti, která patří do její působnosti, je klasická fyzika užitečná. Totéž platí o alopatii. Buddha už kdysi naznačil praktické řešení problému: Když vás zasáhne otrávený šíp, musíte jej co nejrychleji z rány vytáhnout a ne diskutovat o metafyzice.
Nejméně od dob Pasteura (viz starší blog) jde ale i o celkový přístup alopatické (chirurgické) medicíny, a především porodnictví, a připuštění možnosti změny. Jak dlouho by měla alopatie dominovat naší léčbě, ptá se Goswani. Tak jako je jasné, že zavládne a zcela jistě v budoucnu převáží studium a znalost mikrokosmu (aby to nakonec pomohlo vyřešit ty nejpalčivější otázky týkající se i makrokosmu), stejně tak je pravděpodobné, že lidé (kteří budou muset být stále a praktičtěji duchovnější, i z finančních hledisek) postupně tam, kde nepůjde o první pomoc či zlomenou ruku, přejdou k medicíně holistické (a intuitivním zvládáním kvantového prostoročasu, řečeno obvyklým jazykem, myšlenek a mysli, preventivně ale i léčebně obrovsky zefektivní a urychlí i léčbu těla).
A právě porod(nictví) může být dokonalou příležitostí, jak začít (postupně i celospolečenskou) cestu od alopatie a chirurgie ke stavu mysli. Ono totiž přes veškeré úsilí (invazivní a chemické a chirurgické) alopatické medicíny za poslední století více rozhodně není (kvalitativně) lépe: naopak, návrat k fyziologickým danostem ženského těla (a pokoře k zázrakům přírody), které i v případě porodu funguje tím dokonaleji, čím méně se jí do toho člověk (se svým ve hmotě zasazeným myšlením) plete. Když se rodička naučí naslouchat a důvěřovat svému tělu, a vzdá (vnucované mužské) snahy určovat tělu a dítěti kdy a jak má porodit (se narodit), když se nenechá vyrušit nevhodnými a mužsky manipulujícími radami, pak se ono éterické tělo myšlenek postará o optimální průběh nejen porodu. Přeji všem našim vnučkám, aby mohly rodit v klidu a intimitě (jako) doma, instruovány jak je důležité zůstat především v mysli (na kvantové úrovni) sebe-jisté a ve svá těla důvěřující.
Cesta k realizaci nějaké nové myšlenky (či prosazení nového paradigmatu) je dlouhá, ale jak poznamenal Einstein, to, co vidíme, závisí na teorii, v jejímž rámci své pozorování interpretujeme (a doba začíná být zralá). Goswaniho kniha nabízí první část tohoto a současného procesu: písmenka a slova vidíme, přečteme, ale pak záleží na naší motivaci (paralelou může být, kromě tréninku těla a hmoty, postupný návrat k meditaci a intuici, jak to dnes znají právě vrcholoví sportovci), vytrvalosti a nepředpojaté snaze trénovat, abychom kvantově přeskočili na další úroveň poznání (sebe i světa).
Nové paradigma v léčení (ale i v kosmologii a ve fyzice), a i to naznačuje vzděláním kvantový fyzik Goswani, který podstoupil několik vážných operací srdce v běžné alopatické nemocnici, nečiní to staré neplatným, jen poukazuje na jeho hranice a rozšiřuje vědu (medicínu, poznání) k novému horizontu. A přesně to s nespěchajícím a pozorným čtenářem (u)dělá i pouhé přečtení téhle knihy. Goswani jako rodilý Ind elegantně vysvětluje i typicky indické zápaďanům donedávna velmi záhadné a nepřeložitelné termíny, jako guna, vlastnosti mysli, nebo doša, fyzická nerovnováha. Nutí zapnout intelekt i selský rozum. Možná by člověk měl jeho knihu číst jen po malých bezpečných dávkách až po dosažení osvícení (a lékař po měsíci terapie tmou), jak je třeskutá…
