Poslové špatných zpráv to nikdy neměli lehké. Právě tak to nikdy neměli lehké muži s ženami: dokud vědci nezačali předkládat informace o ženských hormonech, cyklech a jejich vlivu na chování a jednání manželek, jejich záhadné ponutky (a menstruační nálady) byly mužům (ostatně tak jako samotným současným ženám) vždy nesmírnou záhadou. Ale i s patřičnými ledacos objasňujícími informacemi, a přes vnější masky suverénů (a dokonce pozice předsedů vlád a prezidentů), královnami a bohyněmi domácností vždy bývaly manželky a milenky. Nejsem masochista, abych měl radost, že došlo na má tolikerá varovná slova, a tak jen naznačuji, kam až se může dostat mocí (a mužským vzděláním a prostředím) pokřiveně zneužité ženství, a také jak je trapné a scestné, když za ně muži berou vinu na sebe.
Naznačuji již hodně dlouho, že nedbat na varovné příznaky a nechat své milované něžné polovičky zdeformovat do formy věčně neukojitelné seminářové bohyně-fúrie (jak se to stalo stovkám podobně své bohyně bezmezně obdivně a nakonec naivně milujících partnerů, ale i fotografovi českému či světovému zpěvákovi kanadskému, našemu ex premiérovi, ale také rybářovi z pohádky, jenž vylovil zlatou rybku), je značně nebezpečné pro všechny zúčastněné. V tomto genderovém soupeření je totiž muž vždy evolučně znevýhodněn (viz i blog Jak foxteriér krysou, včetně prvního obrázku)… ale přece jenom by asi pomohlo být předem trochu informován a tak částečně připraven. Vím, že nikdo nemůže změnit druhého, zvláště ženu, co ale může a musí je poskytnout informace a naznačit trendy, zvláště ty negativní. A to dělám.
Omlouvám se tedy za bulvární drby, jde mi, jak snad vyplyne z dalšího, o něco podstatnějšího, o všeobecnější vývoj, na jehož příznaky jsem již mnohokrát upozorňoval. Zveřejnění některých odposlechů konverzace mezi někdejší šéfkou Úřadu vlády a tehdejším premiérem totiž ukázalo neuvěřitelně hokynářskou a ve vztahu naprosto dominantní pozici Jany Nagyové vůči expremiérovi. U soudu zazněly věci, které ji vykreslují jako obludu s neskutečným vlivem na Úřadu vlády, Petra Nečase pak jako slabocha, jako bačkoru na druhou. Tehdejšímu premiérovi totiž dělala Nagyová po telefonu scény, při kterých na něj křičela. „Na chlapa si hraj někde jinde, ne přede mnou. Všude se za mě stydíš, vole. Lítám jako kráva. Ty jsi normální primitiv, vole. Nebudu ti dělat poskoka. Nebereš mě jako partnera, šikanuješ mě. Doma držíš hubu a krok, vole. To je vidět, kdo tam nosí kalhoty,“ vyčítala mu podle zveřejněných odposlechů.
Hm, asi nebudu daleko od pravdy, když napíši, že tahle scéna přeměny (z bohyně je rázem hokyně) připomene mnohé podobné, jaké bohužel zažili a zažívají mnozí čeští rozvedení či k rozvodu tlačení muži. Jejich rychlokvašeně emancipované české manželky se rozvádějí nesnesitelně rychle a snadno a mění partnery jako svetříky nebo značkové kabelky (zároveň se jaksi odhalují, ukazují v nedbalkách). Zmatení čeští muži selhávají, jak nemohl neokomentovat Martin Fendrych: Naprosto selhali politici, ministři a špičkoví byznysmeni, kteří za Nagyovou dolézali, nosili jí kabelky, šperky, hráli tu nechutnou, potupnou hru na císařovnu, na dominu, která může všecko. Chovali se jako srabi. Kdo kabelku Luis Vuitton odmítl dovalit, ten prostě nebyl k premiérovi připuštěn.
Ano, i mnozí další čeští muži jsou vývojem českého ženství za posledních dvacet pět let zmateni, znejistěni, a neschopni reagovat. Aby byli připuštěni, hrají tu potupnou hru na… bohyně (a ještě se tiše omlouvají). Jen někteří movití měli kuráž bouchnout prkenicí do stolu a stále náročnější (bio)manželky umravnit, pak to ale odnesli infarktem a nakonec se stejně rozvedli. Některé bohyně (toho kterého úřadu) své ambice přecenily, a dopadly jako naše odposlouchaná, která chtěla mít všechno, a tak dlouho sbírala kabelky a ponižovala svého milence a šéfa, až se ucho utrhlo.
Premiér v odposleších odpovídal tiše, smířlivě a unaveně, hlas nikdy nezvýšil. „Jaňulko, prosím tě, já nemám sílu se hádat, já jsem úplně grogy,“ snažil se situaci urovnat. „Já tady kvůli tobě nasazuju krk, nasazuju všechno!“ kontrovala nechtěně prorocky šéfka jeho kabinetu a milenka. „Já chci partnera, já nechci šéfa!“ dodala. Hm, vězte že vím, proč to cituji, prakticky totéž mi totiž vmetla do tváře i má původně něžná ex: „Já nechci učitele, já si své chyby chci dělat sama!“ Nejde o to, že mi tři roky, kdy tajně kula pikle s rozvedenými kamarádkami, nic neřekla, ale o to (jako v případu Nagyová-Nečasová), JAK hluboko klesla co se týká základní slušnosti a respektu (a dělala co udělala): z bohyně se stala hokyně (a já se za ni musel stydět).
Abychom si rozuměli: neviním, jen konstatuji a znovu varuji. Sem tam vím o výjimkách, o ženách, které (ještě?) nepodlehly trendům. Příběh ex-premiérovy Lady Macbeth ukazuje, v jak hluboké bažině se česká politika nachází… Bývalý premiér se ukazuje jako snadno vydíratelný muž, uzavřel zatím Petr Kamberský (LN 20. 5. 15). Snad jsem i tímto dostatečně (varovně) naznačil, v jak hluboké bažině se (i když až příliš často ne vl.vinou) nachází jak většina snadno vydíratelných českých mužů, tak především svým zvulgarizovaným ženstvím je vydírající bohyně. S tou jejich božskostí to ovšem už není až tak slavné nejen v odposleších… Viz také aktuální (původně kreslený) vtip, kdy jedna žena povídá druhé: Tak jsem se s tím svým musela po deseti letech rozvést. Z náboženských důvodů. Nechtěl uznat, že jsem bohyně…
P. S.: Kniha Ukryté ženství bude veřejně k mání i v e-verzi pro všechny čtečky ve formátu e-pub.
