Když před téměř dvaceti lety na nádvoří Dobré čajovny ve Frýdku-Místku nadšenci namalovali labyrint, nadšeně jsem pokaždé, když jsem tam hrál nebo přednášel, pozoroval lidi, kteří zvědavě zkoušeli vejít na místo, jenž tak bylo jaksi každým poutníkem znovu posvěcováno. Poté, co jsem si v roce 1995 přenosnou kobercovou verzi labyrintu z Chartres osobně několikrát prošel v rámci Mezinárodní konference transpersonální psychologie v Kalifornii, jsem v nultém čísle časopisu Baraka (zima 1996) zveřejnil překlad článku o prvních labyrintech v USA, a postupně inicioval vznik dalších labyrintů. V květnu 2011 jsem mohl zveřejnit další informace o vzniku dalších labyrintů s několika fotografiemi (a odkazy na předchozí články), včetně prvního labyrintu Petra Litváka v jeho rodném Havířově.
Pak čas a traktorista oponou trhnul, ale Petr to nevzdal, labyrint opravil, navázal kontakt s jinými staviteli labyrintů, a snad to spěje k nějakému pravidelnému setkávání (mimochodem, o víkendu 10. – 12. července 2015 na Stroupečku oslavíme rok od slavnostního zahájení provozu v tamním labyrintu pod pětisetletými duby, unesou mne, a třeba se tak setkáme a popovídáme nejen o labyrintech). Petr mi poslal fotky a napsal co a jak:
Znáte ten pocit, že někde přijdete a víte? Tento pocit a náležitý vjem jsem měl při první návštěvě sadů Bedřicha Smetany ve Frýdku-Místku. Stál jsem před altánem a věděl, že na tomto místě má být labyrint z katedrály v Chartres. To místo přímo volalo. Rozeslal jsem na magistrát informace o projektu s náležitým zhodnocením ohledně přínosu pro město a jeho občany. První odezva, radikální zamítnutí, bez žádné osobní konzultace, a zdůvodnění zamítnutí bylo tak neuvěřitelné, že jsem si ten dopis nechal jako památku. Čekal jsem rok do komunálních voleb, kdy se při dalším informačním toku ohledně projektu labyrint ve Frýdku – Místku daly věci do pohybu. Ten tah jak ze strany magistrátu tak podpory lidí k uskutečnění této vize byl obdivuhodný.
Je to největší labyrint v České republice na území města má průměr 11,12 m a je zasazen přímo v centru krásného sadu. Je vytvořen v číslech 5 a 9, pětka číslo člověka a svobody a devítka duchovní číslo. Každý tah štětce byl pro mě oslavou života a splněných snů a vizí. Jsem rád, že jsem mohl toto dílo vytvořit a věřím, že když člověk má v sobě vnitřní záměr, který cítí celou svou bytostí a chce ho uskutečnit, dostane se mu možností.
Délka realizace labyrintu je určena jeho velikostí a podkladem. Havířovský labyrint průměr 9 m trval 7 dní a Frýdecko – Místecký průměr 11,12 m deset dní. Nátěry jsou vždy dva, jeden základní a druhý krycí. Nátěrová hmota musí být kvalitní, aby odolala povětrnostním podmínkám, UV záření a musí být elastická, otěruvzdorná. Stanovím si středový pevný bod, který si udělám dle podkladu na který se bude labyrint tvořit. Nejvíce se přibližuji technice provedení k starým mistrům, tedy provázek, křída, metr a dřevěná laťka. Provázek navážu na středový bod, na druhém konci mám křídu a kroužím tak dlouho až jsou udělány všechny patřičné kruhy, které začínám spojovat do obrazce labyrintu. Potom začínám s postupným natíráním, které je intuitivně navrhnuto na základě okolního prostředí.
Někdo se mě zeptal, co mne při této práci naplňuje: má odpověď zněla být v neustálé přítomnosti teď a tady, bez myšlenek a všeho ostatního. Vnímat jak zní tah štětce po dlaždici, jak voní čerstvě natřená barva, jak vnímám mravence, kterého odfukuji, abych ho nezabil nátěrem, jak mě osvěží závan svěžího větru po tváři, to vše v jediném okamžiku. Tyto okamžiky (viz slavnostní otevření 21. 5) mě naplňují a vím, že jsem dělal tento labyrint s pocitem úcty k životu, a také s tím, že pokud bych po posledním nátěru zemřel, tak s úsměvem na tváři. Jestli pro mě něco symbolizuje i tento labyrint, tak život, propojený se vším.
S úctou Petr Litvák Havířov
P. S.: Návod na použití labyrintu na Stroupečku (platí, kromě začátku posledního odstavce, pro každý labyrint, ve kterém se dá meditačně jít).
Aby sis užil všech viditelných i neviditelných možností tohoto unikátně položeného a vydatným zdrojem geologicky pozitivního vyzařování (pod korunami a ve stínu pětisetletých dubů) okořeněného místa, zachovej, poutníku po labyrintu, mlčení (i v mysli a duchu), a pohybuj se pomalu a posvátně.
Už cesta k labyrintu, po schodech a do kopce, tě zpomalila, pomohla vypnout ego (a zvyk komentovat). Před prvním vstupem do labyrintu je doporučeno jej celý obejít (ve směru hodinových ručiček). K dokonalému nenásilnému ztišení ega a racionality pomohou i zvuky přírody (větru, zpěv ptáků).
Chůze po cestičkách labyrintu by měla být vždy zásadně velmi pomalá (varianta zenového kinhinu, oči sklopené, pozornost pod pupkem, v haře, co noha nohu pomalu mine, v rytmu velmi pomalých výdechů a nádechů). Terénní nerovnosti jsou dokonalou občerstvující prověrkou intenzity vypnutí ega a proto i unikátní testem bdělého vědomí poutníka..
Vjemy je dobře nehodnotit, nezabývat se jimi, nechat je prostě odplynout. Postupná ztráta vědomí času je doplňkovým cílem chůze v labyrintu, cesty dovnitř sebe sama. Každá pouť labyrintem je dokonalou meditací a posiluje i imunitní systém poutníka.
Dojdeš-li poutníku do středu labyrintu, dle nátury je možno zůstat stát (nebo si sednout) a vzpamatovávat se chvíli z vnitřních pocitů. Pak následuje zrovna tak pomalu soustředěná a navíc terapeutičtější cesta zpátky.
Pokud se na cestou zpět potkáš s dalším poutníkem, velmi pomalu a soustředěně mu ustup (opět bez jakýchkoliv třeba jen virtuálních komentářů), než se budeš moci opět vydat na svou Cestu. Musíš-li cestu přerušit, nejprve se pokloň (nejlépe se sepnutými dlaněmi před srdcem) a pak (bez výčitek i komentáře) klidně projdi labyrintem napříč.
První dojem po prvním projití labyrintem je důležitý (a pro mnohé to je iniciační duchovní zážitek), ale každá další cesta může být, a také bývá, hlubinněji lepší. Labyrint je šance dojít do středu sebe sama, a tak se vyplatí se do něj vracet.
Pod severozápadní částí labyrintu je „negativní“ vyzařování, jehož efekt je totožný jako u tras slavných poutních cest (nebo umístění slavných kostelů a katedrál): poutník střídavě prochází (a aktivuje mozek a mysl podobně, jako když si dává střídavě teplou a studenou sprchu).obě základní polarity našeho světa. Jeho bytost je probouzena (slovo buddha znamená probuzený).
