Jak to zvládnout? « Vlastimil Marek

Jak to zvládnout?

10.7.2015 Najdete v rubrice Duchovnost, Jiné myšlení, Osobní

Přišel mi e-mail (viz níže) a poslední věty zněla: Nechci fňukat a stěžovat si, jen bych chtěla vědět, jak to, skoro v 70ti letech, zvládáte? Jak se nedostat do začarovaného kruhu, nebo z něj vyjit. Jak se vám daří žít? Otázka míří správným směrem, jen by měla být ještě osobnější: Jak mám žít, abych to (sebe, dobu, nezájem a nevděk) zvládla? A protože právě tohle učím zájemce už téměř 30 let, a posledních patnáct jsem o tom psal, natáčel a publikoval, je toho na blogu už vskutku hodně a začátečník se snadno v té spoustě písmenek ztratí. Ale i na mém blogu je takový malý vyhledávač (zadejte příslušné slovo nebo slovní spojení, a ve vteřině vám najde všechny články, ve kterých se hledané pojmy vyskytují). Anebo doporučuji si nejprve stáhnout třeba knihu Návod na použití člověka, začít nějaké to doporučené cvičení provozovat, a pak mít konkrétní otázky.

Hluboka poklona vsemu ve vas i osudu. Precetla jsem par vasich fejetonu. Jsou velmi nadcasove, pochválila mne (ne)náhodná čtenářka, a pak se svěřila se svými pochybnostmi: K cemu nam to ale je? Jsem z toho tady ve stresu a unavena. Depky, tiha, a stres… Myslela jsem, ze mi pomuze, kdyz budu na sobe makat, cely zivot, ale asi jsem jen zbytnovala ego. Ano, a rozhodně není sama, celá tahle společnost si kdysi dala iluzorní a nesprávná zadání, a dnes je v krizích (také protože je řízena muži a ti neumí přiznat chybu)… A také protože většinově myslíme a pak i jednáme negativně, a tedy egoisticky. Na ego ale platí nikoliv s ním bojovat (a tedy posilovat negativní zvyky), ale oblafnout jej usilovnou (buddhistickou) prací pro ty druhé (a člověk nemusí být zrovna Buddhou, stačí stát se matkou Terezou). Člověk tak nespadne do matrixovské pasti slov a programů, do kterých ho způsob narození, výchovy, vzdělávání a společnosti nacpaly…

A vsecko je jinak. Tento svet a zivot, jak je, nic z toho neumim, neumim se tomu prizpusobit. Píše čtenářka, která asi zůstala stát, místo aby vytrvala a radovala se: už přece ví, kudy cesta nevede! A v kterémkoliv věku lze začít něco praktického, ale pozitivního (pro druhé a tím pádem neegoisticky i pro sebe) cvičit a dělat. Jen dycham a cekam, az na mne spadne strop. Ja jsem po 25 letech podnikani ztratila motivaci k cemukoli tady. Ano, tlak společnosti a rodiny je silný, ale prakticky všichni Zápaďani začali právě odtud, z nespokojenosti s tzv. osudem a údělem, a postupně objevovali a praktikovali staré ale i nové efektivní metody nápravy věcí člověčích.

Přitom čtenářka ještě nedávno intuitivně věděla, co má dělat a o co se má dělit: A byla jsem radostna a nadsena k uceni sebe i druhych, ale nadsenych podobne jako ja, bylo min, nez jsem cekala. Co jsem umela, a chtela predavat, zapominam… A me schopnosti nikdo nechce. Ti, co mi rozumneli bud umreli nebo jsou uz jinde nebo tak na pokraji flatline…Jen asi, jako většina jí podobných, příliš spěchala na výsledky. Přitom ale na rozdíl od nás, kteří si museli kdejakou zmínku o řešení života a světa pracně hledat v cizích jazycích, překládat a opisovat na psacím stroji, dnešní hledači mohou jet do světa, nalézat kdeco a kdekoho už moudrého, a neztrácet čas stesky a stěžováním si (jen je zase až příliš často spláchne cunami nabídky a reklamy), ale začít něco, cokoliv, prakticky, tělesně, dělat…

Obecněji, v krizi je občas i duchovní učitel nebo mistr té či oné nauky. Kdysi po nějaké duchovní přednášce o nutnosti milovat bližního svého vstal jeden Němec (a ti jsou vždycky detailně zvědaví) a okomentoval a zrelativizoval přednášku slovy: No, to se vám to mluví o lásce k bližnímu svému. Ale zkuste milovat bližního svého když sedíte s průjmem na venkovském záchodě a je mínus dvacet! Jinými slovy, nikdo není osvícený 24 hodin denně, a štěstí celý den a noc je ze své podstaty nerealizovatelné. Přitom ale na kdejaký mobil vyfasujeme manuál – jak to, že neexistují aplikace a manuály na umění být matkou, otcem, puberťákem, empatickým nebo šťastným člověkem? Ale ony existovaly a existují, jen je neumíme číst a když, tak realizovat. Jinými slovy, praktický smysl života musí (vy)řešit a vyřešit každý, a proto jsem se, jakmile jsem to sám pro sebe zvládl (a je to už téměř třicet čtyři let), o své zkušenosti z Cesty k poznání sebe sama, začal dělit. Za ty roky jsou zmoudřel o stovky veselých příhod ze života mých příležitostných studentů (někomu stačilo přijít jednou, jiní za mnou chodí celé roky, protože zvládli teorii, ale necvičili, někteří po letech odešli, ale sami moc daleko nedošli, ale už o ně nemám strach: vědí, co a jak), a tak nepřemlouvám, ale (in)formuji a naznačuji, a předávám dál.

Je to v podstatě velmi jednoduché: jsme to,co a jak jíme,dýcháme a především cítíme a myslíme. Chce to pozitivně myslet a mluvit (sami své tělo a mozek poháníme tím, jak myslíme, pozitivně nebo negativně): vždy v podobné krizi jsem se v duchu (po)chválil, že jsem krásně „těhotný změnou“. A když mi bylo nejhůř, opakoval jsem si: „To je nádherně hluboká krize! O to delší cesta vzhůru mne čeká!“ Naznačuji, že stačí mne vyhledat, a hodinku si na lavičce Arbesova náměstí popovídat – takhle nejlépe poznáme, kde bota tlačí nejvíc, a odkud začít. Většinou pak stačí začít pozitivně myslet a mluvit a občas se ozvat(e-mailem), anebo za mnou přijít jako chodí mí studenti.

P. S.: Obvyklý nášup čtení pro šprty, doporučuji vybírat náhodně, každý teb blog je zrovna ten nejlepší!

http://blog.baraka.cz/2009/01/programy/

http://blog.baraka.cz/2009/01/pulvterinova-maja/

http://blog.baraka.cz/2015/06/trvale-mapy-v-mozku/

http://blog.baraka.cz/2012/08/co-se-mame-naucit/

http://blog.baraka.cz/2009/01/deset-tisic-hodin/

http://blog.baraka.cz/2009/09/chvala-pritomnosti/

http://blog.baraka.cz/2013/09/jak-si-zamilovat-sve-iluze-a-chyby/

http://blog.baraka.cz/2009/01/umanutost/

http://blog.baraka.cz/2014/04/foukat-proti-vetru/

http://blog.baraka.cz/2013/10/nenaletet/

http://blog.baraka.cz/2012/12/tahle-doba-neni-pro-mne/