Rozhovor s přednostkou kliniky rehabilitačního lékařství Olgou Švestkovou (speciál Respektu Neviditelní by stále měl být na pultech trafik) o chytré rehabilitaci či síle hudby (původně vyšel v únoru 2015) mne potěšil a, matemašte, pohladil po duši. Ocituji a okomentuji, protože co, o čem paní doktorka mluví, je jen jinými slovy to, o čem mluvili a mluví a píší všichni duchovní učitelé a pedagogičtí reformátoři. Mozek řídí všechno, a když dokážeme aktivizovat mozek, můžeme obnovit pohyby a schopnosti, které jsou poškozené, říká lékařka, která pracuje s lidmi po mrtvici a při traumatech mozku.
Je mi (svými názory) velmi sympatická. Nezaznamenal jsem mnoho lékařů a zvláště přednostů, kteří by v zájmu vyléčení pacientů připouštěli i metody, které pro ostatní bílé pláště nejsou zrovna lege artis. Po objevu neuroplasticity jsme začali objevovat až neuvěřitelné možnosti: studie z poslední doby přirovnávají mozek mladých mužů po traumatu mozku k mozku embryonálnímu. Jejich tkáň má takové možnosti regenerace, jako když se vyvíjí embryo, nadšeně vysvětluje paní doktorka, a navíc stále téměř odvážně uvádí, s čím jsem pracoval již od 70. let min. stol.: Zjistilo se, že pomocí hudby můžeme obnovit i řeč.
Paní doktorka se navíc také potýká se společenskou setrvačností, rozuměj, byrokratickou zbabělostí, alias úředním šimlem – už patnáct let marně prosazuje zákon o rehabilitaci. Je vtom asi obecná nechuť ke změnám, která u nás panuje, obzvlášť když by se na ní musela dohodnout tři ministerstva. A nebrání se (staro)novým metodám, protože má vyzkoušeno, že fungují. Pravé kreslení jsem popisoval ve svých samizdatech v 80. letech min. stol., vida, už se využívají i v mozkové rehabilitaci: Zkuste si třeba namalovat na papír jednoduché bludiště a pak jím tužkou projít – ovšem opačnou rukou, než píšete a v pohledu do zrcadla. Je to těžké, ale zkušenosti ukazují, že tahle technika hodně aktivizuje mozek… A co teprve tibetské mísy, alikvotní zpěv, různé formy meditace, nebo poslední vynález hravé lidské invence, popletené kolo (viz blog Dvě hravá kola)…
Řeč se dá obnovovat prostřednictvím hudby…ví z praxe protože i vlastní zkušenosti paní doktorka. Nezapomenu, jak na mě nevěřícně koukali různí lékaři a oficiální terapeuti třeba v psychiatrických léčebnách, nebo mezi dětmi na vozíčcích v Janských lázních (opravdu se jedna paní doktorka dokonce přede mnou pokřižovala!), když jsem na děti vytáhl gong a pak je roztleskal a rozezpíval. Vazba mezi hudbou a pohybem je velmi stará, což můžeme vidět u přírodních národů. Pracovala jsem dva roky jako lékařka v Libyi a seznámila se tam s místním šamanem. Bubny a rytmický tanec, které tam využívají, mají skutečně léčivou sílu. Když se pod jejich vlivem začne nemocný znovu hýbat, je to proto, že se aktivizují jiné struktury v mozku. Moderní medicína přišla jinou cestou na stejnou věc. Přitom docela nedávno, při prezentaci nových (a daleko efektivnějších než různé počítačové biologické zpětné vazby) terapeutických nástrojů budoucnosti zúčastnění terapeuti, kteří na svou praxi měli vzdělání a tedy papír, udiveně mlčeli a v průběhu produkce raději odcházeli: hrál jsem jim totiž, kromě tibetských mís, didžeridu z plastové vodovodní trubky a steel drumu, i na deštný sloup (téměř dvoumetrový zdroj až patnáctiminutového, přírodního a všechny frekvence slyšitelného spektra člověka poskytujícího šumění), předvedl tibetské mručení a alikvotní zpěv.
Ještě nedávno jsem byl jednou známou psychoterapeutkou po svém vystoupení na konferenci mladých budoucích psychologů zkritizován za nevědecké názory (na rozdíly mezi ženami a muži, na tvořivou a lidskou stránku ideálního práva rezignující právnické fakulty, na po staletí zkamenělé školství atd., viz mé blogy). A tak jsem si v rozhovoru rád přečetl, že i současná medicína vzala na vědomí, co jsem provozoval celý život: Pokud čtete text, který už znáte z minulosti a vlastně si jej jen opakuje, aktivizuje se vám jedna struktura mozku. Když čtete něco rychle a povrchně, třeba noviny, využíváte jinou. A když se soustředěně učíte novou látku, je to zase jiná struktura. Proto stará studentská moudrost říká, že je dobré učit se na třikrát a zároveň si učivo nahlas číst. Informace přicházejí různými vstupy a ukládají se v různých strukturách.
Jako dorostenec jsem se naučil rychločtení, a nakonec, navzdory všem učitelským snahám mne donutit biflovat a pasivně odříkat nepraktické informace, učit se: od té doby jsem si napořád pamatoval, co mne velmi bavilo (a jsem stále schopen citovat spoustu údajů o výhodách disciplín hnutí new age, účincích a praktických možnostech hudby a muzikoterapie, nebo o přirozených porodech): dodnes jsem nezaznamenal nějakou českou studii o pozitivním vlivu pozitivní emoce například na proces učení.
Mozek opravdu umí zázraky, ale musí být otevřený, nestažený strachem o funkci a prémie, a veden upřímným zájmem pomoci nemocným… A doufám, že i paní doktorka Švestková brzy poskytne rozhovor i o tom, že jak povinné psychotesty budoucích politiků, tak prevence (třeba formou bubnování nebo aktivního zpěvu) by ušetřila spoustě lidem budoucí nemoci a státu a pojišťovnám výdaje. Mozek opravdu umí zázraky…
