Ve veřejných diskusích se bohužel často stává, že se kritika věcí (ad rem) při nedostatku argumentů či kultivovanosti rychle zvrhne v kritiku diskutujícího (ad personam). Mimochodem, to se často děje v manželských hádkách – podívej se na sebe – a v politice má podobu nálepkování psychiatrickými diagnózami. Jednou z příčin tohoto zploštění je zřejmě dichotomické, černobílé myšlení, jež dělí lidi na hodné a zlé, dobré a špatné, přičemž to první jsem vždy já a to druhé můj odpůrce, napsal Cyril Höschl (Reflex 39/15) a uvádí tak mé další výpiskové citace, tentokrát s lehkými komentáři o většinou netušených souvislostech.
Teroristé jsou novodobí gladiátoři. Do Sýrie a Iráku teď přicházejí lidé z celého světa. Bojují, ale nevíme za co. Jsou tam lidé z Ruska, Německa, Francie nebo z Velké Británie. Mají islám na praporcích. A má-li někdo ve svých rukou meč, nemůžete se s ním domluvit. Nemůžete zjistit, jestli opravdu věří tomu, co říká. Mám pocit, že ti, kdo přijíždějí do Sýrie a Iráku bojovat, meč bohužel mají. Mahmúd Doularabádí, íránský spisovatel (LN 21. 11. 15)
Jak dlouho trvá, než si vaše tělo poradí (spálí energii) s kilem vánočního cukroví? Budete potřebovat 11 hodin rychlé chůze, nebo 11 hodin v posilovně, 9 hodin běhat, 10 hodin běhat na lyžích, nebo skoro 10 hodin jezdit na rotopedu. LN 28. 11. 15
Na vesnicích je výskyt alergií třikrát, a ve městech devětkrát vyšší než v horách… Díky rozvoji epigenetiky víme, že se dál množí naše nemocemi zamořená generace, a kvůli genofondu jsou pak i další generace k nemocem náchylnější. Iva Hybášková, LN 26. 11. 15
Rovnost pohlaví? Pokud ženy dané nabídky nevyužijí, signalizuje to, že o ni nestojí… Pokud bychom měli být korektní, tak v parlamentu bude zasedat půl mužů a polovina žen, ale potom je třeba, abychom poslali ženy fárat do dolů a muže posadili k šicím strojům. Jsme si přece rovni! Dívky na diskutovaných fotografiích (v rámci později zakázané výstavy v Akademii věd) jsou pohledné. Nechme je zveřejněné. Jsme ženy a je na nás příjemný pohled. Tak to tak, prosím, zachovejme. Michaela Linková, učitelka, LN 19. 11. 15
O tom, že panuje dlouhodobě tristní situace pokud se týká českého školství (i toho hudebního), české psychologie, sociologie ale i genderových věd, ale také duchovnosti, píši desítky let. V grafy vybaveném článku Martina Rychlíka (Mapa české vědy, LN 28. 11. 15) je to černé a barevné na bílém: zatímco parazitologové a chemici publikují i ve významných světových časopisech a jsou často citovaní, hádejte, ve kterých oborech významně zaostáváme? Úplně na chvostu světa jsme v aplikované psychologii, psychologii, genderových studiích, v sociologii a multidisciplinární psychologii. Ale i ve sportovních studiích, v ekonomii atd. Studie CERGE-EI pádně dokazuje, že čeští vědci sedí tiše v koutku a pilně bádají a dokonce i publikují, ale jen jakoby v rámci vědeckého cargo kultu: spíše výzkum předstírají.
Nastal čas si to přiznat. Odložit sluchátka z kokosu a vážně vnímat sdělení, že imitováním vědeckých rituálů poznání nevznikne, napsal jako volný komentář k výše citovanému výpisku Martin Rychlík (Kargo kult, vědecký II., LN 30. 11. 15). Pod pojmem cargo kult označují etnologové náboženská hnutí, která se převážně v Melanésii snažila vnějškovou imitací úkonů bílého muže přivolat i jeho zboží a výdobytky. Domorodci proto budovali „letiště“, dělali si „vysílačky“ z půlek kokosů, modlili se a čekali, kdy přiletí letadla a vyhodí bedny s nákladem. V češtině o tom psal v roce 2004 entomolog Novotný (kapitolu nazval Kargo kult, český vědecký): Nejeden pracovník české univerzity či výzkumného ústavu sedí právě s kokosáky na uších a se zrakem toužebně upřeným k oblakům….
Systém odměn a trestů, na kterém jsou založeny tradiční školy, způsobuje podle psycholožky Jany Nováčkové (která se celé roky zabývá školstvím, a které se ptala Zdeňka Trachtová) závislost dětí na autoritách. „Dítě nebude dělat to, co by samo chtělo, ale jen to, čím se zavděčí dospělému, aby získalo pochvalu,“ řekla v rozhovoru pro iDNES.cz. Děti podle ní při učení nepotřebují zásahy dospělých, jen jejich pozornost… Klasické školy nerespektují základní biologické předpoklady dětí pro učení. Je v nich hodně strachu a málo smyslu. Vzpomínáte, kolikrát jsem nabádal maminky i paní učitelky, že nejdůležitější, zvláště u chlapců, je chválit, chválit, chválit? Pokud má dítě dělat něco, v čem nevidí smysl, musí se stát ten nesmyslný podnět nějakým způsobem ohrožující, aby se jím zabývat muselo. Pak se jím ale zabývá jen proto, aby se vyhnulo ohrožení, nikoli kvůli porozumění. Škola tento mechanizmus bohatě využívá… Pak se nedivme, že české děti jsou nabiflované,, ale neumí své znalosti uplatnit.
Když škola porušuje základní podmínky pro kvalitní a efektivní učení, nezbývá jí než používat donucovací prostředky, tedy vnější motivaci ve formě trestů a odměn, aby vůbec něco naučila. Většinu dětí trestem zastrašíte a tak udělají i to, co by jinak udělat nechtěly… Ony totiž jakékoli tresty jsou nefunkční. Už pan profesor Zdeněk Matějček (světově uznávaný dětský psycholog, pozn. red.) říkal, že trest zastavuje, ale nebuduje. Vzpomínáte, jak často jsem psal o potřebě pozitivní zpětné vazby a chválení, tedy lásky, ale také, zvláště u předškolních dětí, vymezení hranic?
Dítě si zvykne na to, že ho řídí autority, i když vyroste, bude ochotně vkládat svůj život do rukou těch, kteří se tváří jako autority nebo mají moc ho odměňovat a trestat. Děti se nenaučí ani pořádně ohodnotit své vlastní dílo, ale neustále čekají na to, co řekne autorita. Vede to k zavděčování se. Dítě číhá na to, co paní učitelka, maminka nebo jiní dospělí chtějí. Nebude dělat to, co by samo chtělo, ale to, čím se zavděčí dospělému, aby získalo pochvalu, jaké je úžasné, šikovné, zodpovědné a rozumné. Jestliže si navykne dělat to, co po něm chtějí ostatní, pak v sobě ani neobjeví svoji jedinečnost, své talenty. Děti si tak zvykají na mocenské vztahy. Většina z nich se s nimi ztotožní. Budou je považovat za správný model vztahů mezi lidmi. Proč asi jsme národem oportunistů a převlékačů kabátů? Proč dodnes většina národa mlčí, a až na dvě výjimky jen pak překvapeně kouká, co se jim to za humny děje? Kdo zvolil poslední dva prezidenty, a pány Sládka, Bártu, Okamuru, Babiše? Proč se neumíme ozvat? No protože nás to tak ve škole naučili… (nemluv, nevyrušuj, neptej se, čurat až zazvoní, neběhej po chodbách)
Souzním se zkušenou pedagožkou a psycholožkou: Nejsem velkou optimistkou, pokud se týče blízké budoucnosti. Změny jsou hodně pomalé. Nicméně si ale myslím, že za pár století, v té vzdálené budoucnosti, se budou děti vzdělávat opravdu svobodně a efektivně. A lidé budou pohlížet na náš současný způsob vzdělávání, tedy na tradiční školu, podobně, jako dnes pohlížíme na inkvizici či otroctví.
Psal jsem o tom všem často a pádně (tvrdíval jsem už za socialismu, a tvrdím stále, že české porodnice, školy a výzkumné ústavy… ostatně je náhoda, že architektonicky jsou, spolu se soudy a věznicemi, si podobné, spíše továrny na poškozené výrobky), leč marně. Setrvačnost těžkopádného (původně rakousko-uherského) systému je neuvěřitelná. Lenost českého pivaře zvednout se od půllitru nebo obrazovky (a české ženy zvednout se a začít se ptát porodníků a změnit systém porodnictví) je také do nebe volající. Naznačuji zas a znovu, že náprava věcí česko-lidských musí začít od početí, těhotenství a porodů, přes školství, a jak naznačují výpisky, skutečnou psychologii, sociologii i genderová studia… tedy od nepředstíraného poznání co jsme zač a proč jsme takoví, jací jsme. Jinak to nevidím, jinak to nebude…
