Většina lidí nepoužívá sociální média k tomu, aby se sjednotili, k rozšiřování svých horizontů, ale naopak k tomu, aby se odřízli od světa a vytvořili si zónu pohody, kde slyší jen ozvěnu vlastního hlasu a vidí jen odraz své vlastní tváře. Sociální sítě jsou past. V současnosti zažíváme krizi demokracii, rozklad důvěry. Lidi dospěli k názoru, že naši politikové nejsou jen zkorumpovaní nebo blbí, ale prostě neschopní. Akce vyžaduje moc, schopnost věci dokázat, a my potřebujeme politiku, která dokáže rozhodovat o tom, co je zapotřebí udělat. Avšak vazba mezi mocí a politikou v rukou národního státu skončila. Moc je nyní globalizována, avšak politika zůstává lokální jako dříve. Politice usekli ruce. Lidé už nevěří v demokratický systém, protože nedodržuje své sliby. Vidíme to na uprchlické krizi: je to globální fenomén, ale my stále jednáme jen lokálně. Naše demokratické instituce nebyly zkonstruovány tak, aby dokázaly řešit situace mezinárodní provázanosti. Současná krize demokracie je krizí demokratických institucí. Sociolog Zygmunt Bauman v rozhovoru pro španělský list El País
Postup vpravit povinně do nemluvňat enormní mix vakcín obhajoval hlavní hygienik a ministerstvo zdravotnictví, proti byly matky, jež podpořily některé renomované vědecké kapacity. Reportáž vyšla z případu několika provalených podvodů s falšováním dat o údajné absolutní bezrizikovosti některých vakcín v USA a poté poukázala na prostou, za našimi západními hranicemi bezprecedentní šikanu: stát pod tvrdými sankcemi (nepřijetí do mateřských školek a dalších předškolních zařízení, vyloučení ze škol v přírodě) nařizuje očkování předškolních dětí celkem šesti vakcínami, a to hned od batolecího věku. Řada odborníků, obávajících se oslabení ještě nevyvinutého imunitního systému mrňat, žádá alespoň změkčení tohoto jinde, např. v Německu, nemyslitelného nařízení; podpořil je Senát, ten však přehlasovala Poslanecká sněmovna, ještě štěstí že máme Ústavní soud! Přitom daleko závažnější porušení principu vyváženosti v celku vysílání nedávno doložil výzkum Masarykovy univerzity v Brně, který konstatoval, že na paradoxně nejvyšší míře strachu z islámu a z běženců v zemi, kde živého muslima nikdy nikdo neviděl, se vydatně podílejí česká média, zejména zpravodajské relace ČT a NOVY. Vladimír Just
Dnes jsme již vytiskli více peněz než zdrávo, stáhli úroky až do negativních hodnot, a pro budoucí recese či stagnace se centrální banky již nemají kam posunout. Vynulovaly samy sebe. To také setkání v Davosu potvrdilo: že už je vystřílená veškerá strategická „munice“ státu, a nadcházející globální recese je pro vyspělý stát noční můrou. Zbývá už jen snižování daní, obnova masivního podnikatelství à la Baťa a lokálně-regionální použití nových technologií, jako 3D printing, roboty, automaty a podobné nástroje pro zvyšování produktivity pracovní síly v autonomních ekonomických lokalitách. Nové technologie v lokálních podmínkách slouží jako „spolupracovníci“, zatímco v globálním pohledu pracovní sílu prostě nahrazují… Mezitím se v Česku donekonečna, kromě jiných věcí, diskutují EEP, dotace pro biopaliva a řepku, prolamování uhelných limitů, kradení dětí v Norsku, dotovaný růst, a mediální podpora oligarchistů. ČR jakoby se zapouzdřilo, uzavřelo vnějšímu světu a oddalo se drobnému politicko-partajnímu sebezahledění. Je to strategie odvozená a nadmíru krátkozraká; svět se vydal jiným směrem. Milan Zelený
S úpadkem křesťanské víry v moderní společnosti měla myšlenka dějinného pokroku dávat kolektivní smysl naší pospolitosti. Dějiny jako společný osud, pojítkem zůstává myšlenka něčeho, co nás přesahuje… Zjednodušeně: dějinný pokrok jako náhrada či pokračování křesťanské víry. To vše se vytratilo v době post-moderní, která triumfovala po roce 1989. S odstupem byl tento triumf Západu ale především triumfem globálního trhu, který způsobil, že z naší společnosti se vytratil jakýkoliv kolektivní projekt schopný propojit minulost a budoucnost. Zůstal primát hospodářství a politika zredukovaná na účetnictví pod mediální tyranií přítomnosti. „Třídní boj“ byl nahrazen konkurencí identit, a někteří na krajní levici dokonce tvrdí, že sociální otázka dnes splývá se skupinovou identitou, jelikož přistěhovalci jsou novými „psanci této země“… Nestýská se mi po velkých dějinných vizích spásy v Politice, jen konstatuji, že postmoderní Západ nevede jen k atomizované konzumní společnosti jednotlivců hledajících maximální seberealizaci, ale také (mimo Evropu, ale i v předměstích našich měst) k archaické reakci, od občanské společnosti ke kmenové pospolitosti a barbarství. Jacques Rupnik
Paretovo pravidlo (italský ekonom Vilfredo Pareto, 1848-1923, si všiml, že 20 procent společnosti vlastnilo 80 procent bohatství a 80 procent společnosti se dělilo o zbylých 20 procent bohatství) říká několik úžasných pravd. Například: „Malé příčiny mají velké následky.“ Zvláště, když spolupůsobí několik malých příčin dohromady, opakují se a posilují přes zpětnovazebné smyčky. „Velké úsilí obvykle nevede k očekávaným výsledkům. Avšak malé množství vysoce produktivních sil má neuvěřitelné dopady“ Svět není lineární a řídí se zákonitostmi chaosu. Linearitu nám od mala vtloukali do hlavy, existuje jednoduchý vztah – příčina a následek, co do procesu vložíš, to dostaneš zpět. Svět je prý jednoduchý a předvídatelný. Není. Je nelineární. Řídí se složitými zákonitostmi chaosu. Pokud se takto díváme na současný svět, pak lze mnohému rozumět. A toto myšlení je zapotřebí osvětou „dostat“ do hlavy těm politikům i novinářům, kteří žijí v lineárním světě. Jen tak lze pochopit všechny události, migrační vlny i to, jak mohou navždy změnit Evropu tak, že ji za deset let nikdo nepozná. Podle historika Vlastimila Vondrušky bude v druhé či třetí generaci Evropa muslimská… Politikové musí „vidět dál a za roh“. Jak? Když už si Německo pozvalo milión sto tisíc migrantů a běženců domů, tak politici musí další příliv do Evropy zastavit za každou cenu. Vnutit sousedům již nabrané migranty není demokratické. Paní Merkelová se nikoho neptala a rozhodla za všechny. Případní další běženci musí přijmout azyl v první bezpečné zemi a nevybírat si, kam by chtěli jít. Stávající ekonomické migranty bez milosti lifrovat tam, odkud přišli. Začít aktivně dělat vše, aby se sem další nedostali. Jak v Sýrii či Libyi, tak u našich hranic… Prostě střet kultur v tak masovém měřítku neustojíme. A kolik migrantů lze převychovat různými kurzy slušného chování a komiksy, to je nejisté. Kdo to teď všechno nevidí, tak má myšlení v krabici a obviňuje jinak smýšlející z xenofobie, extrémismu a fašismu. Obyčejný lidský strach není fašismem, to je pud sebezáchovy. Fašisté toho přirozeného strachu lidí využijí, když běžní politikové neudělají dost proto, aby své občany ochránili a rozumně uklidnili. Ne jalovými řečmi typu „to zvládneme“, ale činy podle Paretova pravidla 20/80. A politikové se musí naučit dělat zahraniční politiku podle Paretova pravidla, protože migrační vlny se mohou stát realitou příštích let, hlavně z Afriky. Karel Červený
Tak si ty nepatrné počty (potenciálních islámských teroristů) zkusme odhadnout. Je-li jich 1 %, vyjde nám to na 15 milionů. Při půl procentu by to bylo 7,5 milionů. K tomu z internetových válečných výkřiků Islámského státu a islamizačního rozvrhu Muslimského bratrstva uvěřme, že rok 2016 je rokem kolonizace Evropy. Že na tuto letošní prioritu věnují z celého svého globálního lidského arzenálu, odhadněme se silnou pravděpodobností, třetinu. A vyjde nám něco přes 600 000. No a pod to si podložme zprávičku, že Německo „ztratilo“ 600 000 migrantů z oněch 1,1 milionu registrovaných Ministerstvem pro migraci a uprchlíky. Neví, kde jsou, kam jinam odešli, kde se schovávají či pohybují po Evropě pod vícerými identitami. Nepřihlásili se o azyl, nedostali ubytování, nevybírají si podporu. Nejsou to tedy ani zoufalí uprchlíci, ani ekonomičtí migranti. Bude to tedy asi holt ta kategorie třetí, ona nepatrná. Dejme dále tomu, že někteří z nich mohou být „mrtvé duše“ azylantů zaregistrovaných dvakrát pod různými identitami, a odečtěme si z nich polovinu. Připočtěme si k nim 0,1 % radikálů z (střídmě odhadovaných) 20 milionů muslimů už v Evropě usazených. A vychází nám okupační armáda půl milionu vycvičených a pro věc zanícených drsňáků. A s vědomím, že v Paříži na jednoho teroristu připadlo cca 20 mrtvých a 30 raněných, zadejme žákům třetí obecné spočítat, kolik mrtvých a raněných by zvládli jedním společným koordinovaným útokem za jeden den. A kolik takových dní by stačilo, než se Evropa zhroutí. Benjamin Kuras
