Jako studijní a připomínkový materiál k České transpersonální konferenci (Národní dům na Vinohradech, 23. a 24. 4. 2016), zvláště k příspěvku panelisty Václava Cílka (chystám na téma nástroje vnitřní transformace jak workshop v sobotu v 15.00, tak stejnojmenný blog den předtím), a s přihlédnutím k praktické aplikaci jak metod, tak praktické duchovnosti, přetiskuji dva rozhovory (z roku 1998!) s nečínskými znalci a praktiky feng šuej. I jako připomínku všeho toho, co jsme zmeškali a zanedbali.
Původem Polák Jan Cisek vyučuje a praktikuje feng-šuej v Británii a v Evropě už dvacet let. Studoval tradiční systémy feng-šuej u čínských i amerických a evropských mistrů a znalců, ale i environmentální psychologii a kognitivní ergonomiku, a dokáže vše přirozeně integrovat do moderních výukových i praktických procesů. Vede společnost Holistic Environment Engineering, Ltd., která se specializuje na optimalizaci obchodních vztahů a prostorů (mezi jeho klienty byli např. společnosti Sony, Columbia, Mehgradž banka, Cable and Wireless, Do it All aj.). Roger Green se narodil na Novém Zélandu, před dvaceti lety začal studovat makrobiotiku a šiacu, dnes je předsedou australského svazu škol makrobiotiky a president společnosti Feng-shui Network International. Vyučuje a přednáší v Evropě, v USA a v Austrálii. Organizuje skupinové tematické zájezdy – do Číny za feng-šuej, do Indie za tajemstvím učení Vástu šastra. Byl to právě on, kdo hlavní měrou zorganizoval a uskutečnil Mezinárodní konferenci o feng-šuej a ekologii ve dnech 18. – 23. září 1998 v Betlémské kapli v Praze.
Jan Cisek: Ztratili jsme kontakt s přírodou a jejími rytmy
Co si myslíte o současném zájmu o feng-šuej? Proč právě dnes?
Jan Cisek: Mění se hodnotová měřítka. Začalo to před lety v Anglii, protože Angličané si velmi váží svých domů a svých zahrádek. Anglický zahradnický průmysl je obchod značného rozsahu. Feng-šuej do tohoto zájmu přirozeně zapadlo. Dnes je zájem o feng-šuej i v Německu, ve střední Evropě, v Austrálii. Lidé si staví pevné trvalé domy, vloží do nich spoustu energie, a rádi by, aby to byla dobře vynaložená energie. A také proto, že mají jednak více času, a naučili se hledat a nalézat informace o tom, jak by to mohlo jít lépe a efektivněji a také proto, že když pracují více s počítači a uvnitř domů, ztratili kontakt s přírodou a jejími přirozenými rytmy a energiemi. Ani ne tak tělesně, jako koncepčně, v myslích.
To je ale typický západní přístup: nejprve udělám chybu, a pak hledám a nacházím velmi složitou a drahou nápravu své chyby…
Jan Cisek: Ano. Pak hledají pomoc, a pomoc je k mání. Člověk nemusí cestovat do Číny, feng-šuej je tady. Jen je trochu potíž s názvem. Musíme vysvětlovat, co to feng-šuej je.
Ideální by ale bylo, aby se principy feng-šuej vyučovaly ve školách. Víte o něčem takovém?
Jan Cisek: Začíná to. Já sám jsem přednášel dětem na základních školách v Polsku, a děti to velice zajímalo. Také se stává, že když pracuji pro nějakého klienta, jeho děti se o feng-šuej také velmi zajímají. Tyhle ideje se velmi rychle šíří, takže budoucnosti se nebojím…
Především by se ale feng-šuej měla vyučovat na universitách a na architektuře…
Jan Cisek: Samozřejmě. Na dvou universitách v Polsku to už začalo. Spousta architektů se ale o feng-šuej zajímá osobně. Nejprve to studují kvůli jednomu problému, pak se jim to ale obvykle tak zalíbí, že to studují komplexně a posléze pak začnou podle zásad feng-šuej i pracovat. Obráceně vzato, dobrý design, dobrý dům je feng-šuej. Není třeba studovat v Číně. I když pobyt v Číně obvykle člověka donutí vážit si vlastní kultury.
Víte o nějakém vědeckém výzkumu měření určitých základních energií, se kterými feng-šuej pracuje?
Jan Cisek: Ne tak, jak se ptáte, ale existují dvě vědecké disciplíny, které jsou tomu velmi blízko. Studují vědecky vliv prostředí na člověka a jeho chování a myšlení. Jsou to environmentální psychologie, která není ani dvacet let stará, a kognitivní ergonomika, která existuje teprve několik let.
Co byste dělal s těmi monumentálními památníky socialistické architektury?
Jan Cisek: To vůbec není tak těžké, jak by se mohlo zdát. Ty stavby mají docela dobrou energii a stačilo by je jen dotvořit. Podobné se už podařilo, například dodáním vodotrysků a stromů, v Oslu. Hlavně bych ale dotvořil systém břehů Visly, tak, aby na obou březích kypěl život. Tak jako v Paříži nebo v Benátkách.
Kdy podle vás nastane doba, kdy vlády a úřady a bohatí lidé přestanou dělat špatné věci a potom je napravovat, ale stavět rovnou dobře?
Jan Cisek: To se stane docela přirozeně, až se feng-šuej stane běžnou disciplínou. Svět se velmi rychle mění. Ještě před dvěma roky jsem sice pracoval pro banky a velké podniky, ale nemohl jsem o tom ve společnosti mluvit. Považovalo se to za šarlatánství. Dnes už se o tom mluví běžně.
Co na to tradiční čínští mistři feng-šuej?
Jan Cisek: Ti jsou rádi, protože to znamená další a movitější klienty ze Západu. Na Východě je to jinak, například v Singapuru se dnes uživí asi 50 000 feng-šuej konzultantů. Feng-šuej se odjakživa vyučovalo tradiční metodou, předáváním informací a zkušeností z učitele na žáka. Dnes už ale např. na universitě v Hongkongu existuje specializovaná katedra. Ale to jsou jen výjimky, zatím se stále feng-šuej učí tradičně.
Při formální aplikaci zásad feng-šuej z dálněvýchodního na evropského prostředí ale nevyhnutelně dochází k špatné interpretaci a k chybám…
Jan Cisek: Je samozřejmé, že někdy to dopadne úplně jinak. Zažil jsem zákazníky, kteří měli docela hezký byt, pak si koupili knihu o feng-šuej a z jejich bytu se stala čínská restaurace. To je samozřejmě v rozporu s původním posláním feng-šuej, které naopak udělá z neútulného pokoje velice příjemné místo k žití. Feng-šuej se nesmí aplikovat mechanicky – pak dochází k chybám. Když pracuješ s klientem v Praze, mapa Číny ti moc nepomůže. Musíš mít mapu Prahy.
Jazyk feng-šuej : rozhovor s Rogerem Greenem
Před dvaceti lety byste marně kdekoliv na Západě hledal obchod s racionální výživou (Health Food Store). Dnes jsou tyto obchody a restaurace nejen ve všech velkých, ale i ve většině malých měst Evropy a USA. Už je to běžná věc. Právě tak se lidé postupně začali zabývat tím, co je to zdravé tělo. Začal narůstat počet zájemců o džudo, aikido, karate, ale i tai-či. Byla to jakási fyzická manifestace učení o tao nebo o jinu a jangu v praxi. Právě tak se jakoby z ničeho nic objevila akupunktura a téměř móda čínské kuchyně. V Austrálii byla akupunktura oficiálně zavedena už před čtyřiceti lety. Zdá se, jakoby feng-šuej uzavíralo tyto nejrůznější proudy nejrůznějších učení orientální moudrosti a metod. Jakoby nastal čas pro něco, co celý ten dlouhý proces uzavře a bude korunovat. Feng-šuej bylo původně jedním z osmi paprsků tradiční čínské medicíny. A právě protože jsme v posledních čtyřiceti letech byli vystaveni stále sílícím proudům různých druhů učení, a učení o jinu a jangu bylo jejich podstatou a jazykem a stalo se právě tak jako čchi nebo prána všeobecně používaným termínem, jsme dnes jaksi připraveni na něco, co všechny předchozí informace a metody shrne a uzavře. V posledních dvaceti, deseti letech na sobě mnoho lidí hodně pracovalo a feng-šuej jim dnes může poskytnout, v rámci jejich zvýšené citlivosti nejen na sebe, ale i na jejich okolní prostředí, globální rámec.
Je třeba si také uvědomit, že každý má nebo by chtěl mít dům. A zvláště v Anglii, ale i v USA a v Austrálii se právě do této oblasti investují obrovské sumy peněz. Je tedy jen logické, že pokud někdo chce svůj dům nebo byt vylepšit, a doslechne se o feng-šuej, této možnosti využije. Lidé jsou daleko vnímavější, pokud jde o vlivy prostředí. I ti největší materialisté už vědí, že existují budovy, které spolehlivě přivodí nějakou nemoc. Lidé především naší generace a ti mladší nechtějí být nemocní, a tak ke zdravé výživě a cvičení pro harmonické tělo přistupuje i oblast péče o harmonizující a optimální interiérové nebo městské prostředí. A feng-šuej do tohoto příběhu docela dobře zapadá.
Co byste udělal, kdybyste se stal ministrem pro feng-šuej?
Roger Green: Okamžitě bych začal používat zásady feng-šuej a snažil bych se, společně s mnoha mými přáteli, aplikovat je do běžného života. Zatím jsme nikdy neměli možnost všechno to, co víme a umíme, uplatnit ve větším měřítku díky nějaké fungující politické infrastruktuře. Feng-šuej lze uplatnit v bytě, v domě, ale také na ulici, v městské čtvrti, na celé město nebo na celý kraj. Samozřejmě bych ale začal tím, že bych se pokusil výuku feng-šuej integrovat do škol. Děti mají většinou feng-šuej velmi rády a jsou na jeho metody velmi zvědavé. Daleko šířeji bych také spolupracoval s ekologickými aktivisty, protože tam se zásady feng-šuej mohou okamžitě a velmi efektivně uplatnit. Feng-šuej je nádherná, přes tři tisíce let stará, moudrá metoda jak formovat trvale udržitelnou společnost.
Když učím, většinou pracujeme formou konkrétních projektů. Se skupinou studentů se vydáme do nějaké vesnice a tam na místě se pak snažíme navrhnout jednoduchá, ale velmi účinná opatření, která by mohla vesničanům prakticky okamžitě v mnoha aspektech ulehčit a zpříjemnit život. Samozřejmě, že nás vesničané pozorují a okamžitě projeví svůj zájem. Feng-šuej je velice atraktivním námětem pro lidi nejrůznějších vrstev. Příjemný a harmonický dům chce mít jak bohatý, tak chudý. Zatímco konference se zabývají všeobecnými náměty, takovéto projekty nutí každého z nás být co nejkonkrétnější. Projekt zavedení feng-šuej do České republiky by byl určitě velmi vzrušující…
Co si myslíte o nebezpečí formální aplikace zásad čínských filosofií a metod na evropské nebo americké prostředí?
Roger Greeen: Někdy mám dojem, že lidé zapomněli, že číst se dá i mezi řádky. Zatímco kdysi tu skutečně existovalo nebezpečí špatného překladu a mechanické aplikace, a tedy chyb, dnes je tady nebezpečí doslovného provedení zásad, které takto doslovně nebyly myšleny. Feng-šuej je vždycky učení plné tvořivého myšlení a umění přizpůsobení. Člověk má určité metody a prostředky, ale pak už pracuje jen podle universálně platných a neustále se měnících toků energií. V tomto smyslu vyšlo spousta moderně pojatých knih o feng-šuej, které dezinterpretují takto formálně původně velmi flexibilní zásady. Vždy tady existuje nebezpečí úzkoprsé aplikace. Totéž se přihodilo před dvaceti lety s nástupem módního zájmu o makrobiotiku. Lidé na Západě zapomněli na svůj selský rozum a přejídali se hnědou rýží, až onemocněli. Přitom v makrobiotice šlo a vždycky půjde o aplikaci určitých zásad na to které sociální, kulturní či klimatické prostředí. Nejsme Číňané, a tak si při aplikaci jejich metod prostě musíme dát pozor na to, abychom dokázali zůstat citliví k našemu původnímu prostředí. Můžeme pracovat v naší krajině, v našich domech a s naším nábytkem či s našimi pomůckami a přitom použít zásady, které kdysi dávno objevili a artikulovali Číňané.
Podle mne je to důmyslně propracovaný systém. A právě tak jako akupunktura, ať si kdo chce co chce říká, má výsledky. Když vidí skeptik akupunkturní jehličky, také může namítat, že to nemůže fungovat, protože to není založeno na ničem, co je vědecky ověřeno. Možná pak ale až ho akupunkturista zbaví chronických potíží, bude muset uvěřit, že ačkoli neví jak, funguje to. I feng-šuej pracuje s různými typy energií, které jsou zase jen malou částí nějaké větší rozsáhlejší struktury energií krajiny. V každém případě ale funguje.
Evropský skeptik však může namítnout, že je to sice hezké, že ví, že Číňané vynalezli papír, střelný prach, kompas a další věci, že akupunktura a feng-šuej možná fungují, ale jak to, že dnešní Čína v tom případě není na špici světového společenského vývoje?
Roger Green: Především nevím, jestli my Evropané můžeme hovořit a srovnávat kvalitu života tady u nás nebo v Číně. Většinou nevíme o kvalitě života v Číně vůbec nic, takže úvahy o jakémsi úpadku čínské civilizace mohou být úplně liché. Studoval jsem antropologii a vím tedy, že srovnávat jednotlivé kultury je naprosto nesmyslné. Pro někoho může být právě současná kvalita běžného života v Číně daleko zajímavější než kvalita života běžného Evropana. Například jejich systém zdravotnictví je daleko efektivnější. Záleží na úhlu pohledu.
Když se podíváme na historii lidstva za poslední dvě tisíciletí, z většího kosmologického hlediska vidíme, že se Východ a Západ stále více oddělovaly. Každá strana si vyvíjela své myšlenkové, duchovní a sociální směry. Východ má svůj taoismus a buddhismus, západ má svou vědu. Zjednodušeně řečeno, každá strana je dnes výrazně odlišná, má jinou polaritu. Možná to bylo způsobeno také díky geografické odlišnosti a např. tomu, že Číňané se stravovali vždy převážně rýží, zatímco my jsme konzumovali obilí. Jejich myšlení je intuitivní, komplexní a sjednocující, naše je racionální a analyzující. Dnes se ale obě strany znovu vzájemně přibližují. Zatímco my na Západě se zajímáme o tai-či nebo feng-šuej, lidé v Číně, v Koreji a v Japonsku se nesmírně zajímají o západní kulturu. Zatímco většina intelektuálů a zodpovědných lidí na Západě už po coca-cole ani nesáhne, Číňané se po ní můžou utlouct. Vypadá to, jako že se jin a jang vzájemně velmi přitahují, jakoby se jin a jang začaly spirálovitě promíchávat. Já v tom vidím obrovské možnosti. Něco jako opětovné shledání a spolupráci levé a pravé mozkové hemisféry.
Historicky řečeno, feng-šuej i v Číně mělo velmi zajímavý vývoj. Podařilo se mi před třemi lety studovat některé velmi vzácné a velmi staré dokumenty spolu s jedním slavným čínským historikem. Ukazuje se, že i feng-šuej bylo v určitých obdobích potlačováno. Mistři feng-šuej byli na rozkaz císaře dokonce i zabíjeni. Metody feng-šuej byly tajné a každý praktik musel být velmi opatrný. I feng-šuej tedy v rámci historického vývoje procházelo vlnami zájmu i opovržení. Zásady o jinu a jangu, lidové léčitelství, tai-či i feng-šuej byly a jsou tak běžnou součástí života každého Číňana bez ohledu na panující režim – i za doby komunismu. Mimochodem, z určitého hlediska byl i komunismus úspěšný, protože nejméně padesát let měli Číňané co jíst a kde bydlet. Nemyslím si, že by to v takovém měřítku zvládly bez potíží jiné režimy.
