Blog o Kulhajícím muži mne přiměl k tomu, abych i já sepsal své první blízké setkání třetího druhu. Na jaře posledního roku Tygra, i já jsem v čínském horoskopu Tygr, jsem prožíval velmi těžké a strastiplné období svého života. Vše co jsem do té doby vytvořil a budoval, ztratilo svůj obsah a smysl a rozpadalo se. Neměl jsem se čeho chytit. Nebylo čeho se držet. Padal jsem do „prázdnoty“. Kudy se vydat, kudy jít, čeho se zachytit (napsal Pavel D.).
Jediným takovýmto záchytným bodem se pro mě stal blížící se mezinárodní retreat s balijským duchovním učitelem Ratu Bagusem v Římě, na který jsem se chystal. Ty hodiny aktivních meditací třesením mě lákaly. Potřeboval jsem ze sebe vytřást bolest, strachy, vztek, zmatek a dostat se zpět k jádru toho, kdo jsem. Do květnového termínu desetidenního retreatu stále dlouhých 5-6 týdnů a já se každé ráno probouzel do neutěšené reality rozpadajícího se dosavadního způsobu života. Doslova „probouzel do“. Začal jsem si totiž všímat podivného jevu. Každé ráno, pár vteřin či dokonce minut po probuzení zde byla jen přítomnost, vědomé bytí v přítomnosti, radost, radost z nového dne, chuť do života. Uvědomil jsem si to jako stav, ve kterém jsou běžně malé děti. Tedy jako stav známý, ač zapomenutý, každému z nás. Prosté bytí v přítomnosti, bez podmínek a tudíž bez starostí a strastí. Vzápětí však začalo nabíhat to, co jsem si nazval „program životní situace“. Jako do počítače se do mysli naloadovaly všechny myšlenky, a pocity vztahující se k tomu, co se v mém životě právě odehrává. Jakoby se herec dostával do své role a vstupoval na jeviště. Přestože jsem si byl tohoto fenoménu vědom, síla myšlenek a pocitů ztráty byla tak poutavě intenzivní, že vždy zcela zaplnila mé vědomí. Bylo to jako když mraky zakryjí slunce a celou oblohu. Nezbyde ani kousek slunečních paprsků ani kousek blankytné modři oblohy. Věděl jsem, že slunce nezmizelo, že tam stále je, přesto zde bylo prožívání utrpení. To samo o sobě mi začalo připadat velmi podivné až absurdní.
Hledal jsem jakoukoliv pomoc. Procházel jsem si tedy alespoň webové stránky, pročítal příběhy lidí z celého světa a narazil na mantru „Om swastiastu Ratu Bagus“. Chtěl jsem pochopit, co znamená. Vždy jsem rád zkoumal takováto „tajemství“ a z překládání zenové poezie jsem byl naučený hledat obsah za slovy. Proto mě neuspokojilo si pouze přečíst na webu uváděný anglický překlad „Vítej dobrý králi“, tomu jsem totiž moc nerozuměl. Chtěl jsem vědět, co se za tím skrývá. Proto jsem byl tak trochu zklamán, že slova mantry jsou přeložená doslovně. „Om swastiastu“ znamená „vítejte“ (i když významově je blíže indickému „Namasté“.) „Ratu“ znamená „král“ a „bagus“ je běžný indonéský výraz pro „dobrý“. Celkově tedy nic tajemného, záhadného ani mysticky duchovně převratného. Samotné pátrání a zaměstnání mysli tímto úkolem však bylo to, o co skutečně šlo. Pozitivní zaměření mysli na pozitivní obsah „mantry“, 100% soustředění, citové zaujetí, otevřenost a probouzené nadšení. To vše vytvářelo onen zázračný účinek, který mi mantra přinesla. Hodiny věnované tématu mne uvolnily, zklidnily a já tak proplul dalším dnem a večerem v rozbouřených vodách.
Přišlo další ráno, probouzení do nového dne, přítomné bytí, začal nabíhat program, „životní situace“. Ještě v polobdění se mi ale do mysli naskočila mantra „Om swastiastu Ratu Bagus“ a já si ji v duchu začal přeříkávat. Opět jsem „upadl“ do „spánku“. Spíše než o spánek se však jednalo o jakýsi zvláštní stav na hranici bdění a snění. Dnes se běžně používá výraz lucidní, bdělé, snění. Přišel ke mně Ratu. Nikdy před tím jsem se s ním nesetkal, ale věděl jsem, že to je on. A začal se mnou pracovat jako léčitel. Nejdřív rukama zakroužil kolem mého čela a hlavy směrem dolů k ramenům. Má mysl se rozjasnila, jako když se roztáhnou mračna a vyjde slunce. Potom mne zezadu objal a své prsty zabořil do mého solar plexu. Obrovské napětí a tíže ze solar plexu, ramen a celého těla se uvolnila. Spadl mi, jak se říká, kámen ze srdce. Naprosto reálně, fyzicky jsem cítil úlevu a hlubokou vděčnost. Trochu nevěřícně a s pochybami jsem se ještě ve „snu“ zeptal, čím jsem si to zasloužil, že Ratu přišel sem za mnou v této podobě. Nikdy bych nevěřil, že se může stát i mě. Odpověď, které se mi od dostalo, byla: „protože jsi připraven“.
S tímto novým nečekaným povzbuzením jinak uťáplého sebevědomí jsem se probudil. „Protože jsi připraven“, tu větu chápu správně až teď po letech, když čtu blogy Vlasty Marka. „Připraven“ neznamená posílení egoistické pýchy, je to prosté konstatování, že to co se děje a co se může dít, je důsledek toho, co tomu předcházelo, předchozí kroky, příprava. Události, situace, zkušenost meditace, práce na sobě, soustředění se na mantru, ad. Ta předlouhá intuitivně tušená cesta, která vedla až k tomu, co je teď a tady. K tomu, co je. „Protože jsi připraven“ je to, co mi teď po létech od nezapomenutelného zážitku umožňuje jej zapsat a vyslat do světa jako jednoho z poslů dobrých zvěstí. Dobré zvěsti o tom, že je možné i to, čemu bychom ani nevěřili. Dobré zvěsti, že to co děláme na 100%, s plnou soustředěností, se zúročí a přinese v pravý čas své ovoce. Dobré zvěsti o tom, že mantry fungují, bdělé snění funguje.
Tímto zážitkem jsem vstoupil do nové, sice nezvyklé, ale přesto nezpochybnitelné reality. Reality stejně skutečné jako ta, kterou běžně známe a prožíváme všichni. Vím, že to platí pouze pro mne, protože zkušenost nelze přenést. I já jsem na cestě k této zkušenosti začal prvním krokem plným pochyb a nejistoty. Mnohokrát jsem si říkal: „To přece nemůže být pravda“. Může! Pro mne již několik let je. I vy jste již na cestě. Vítejte. Om swastiastu.
