Vytrácí se něco, co bývalo kontextuální analýzou. Dřív bylo běžné, že si přečtete celý článek a pochopíte, co tím chce autor říct, a jednotlivé výroky hodnotíte v rámci celku. V současné době se uplatňuje jev, který začínají dobře znát profesoři po celé Evropě. Je zapotřebí, aby čtenáři novin a dalších médií věděli, že většina médií má svého odborníka na titulky. Naprosto zákonitě se stává, že do titulku se dostane okrajová zmínka, někdy jen zajímavá, ale dobře znějící metafora, tedy že článek či rozhovor byl v mnoha, řekl bych možná ve většině případů zamýšlen jinak, než vyzněl titulek. Mně samotnému se to nedávno stalo v rozhovoru s paní Drtinovou, jejíž práce si jinak velice vážím. Nicméně v titulku, který zřejmě dělá někdo jiný, jsem vyzněl jako typický islamofob. Významný český arabista mi řekl, že právě z tohoto důvodu přestal poskytovat médiím rozhovory. Přicházíme tak o kvalitní názory. Václav Cílek
Umělé neuronové sítě umí už dávno pracovat stotisíckrát rychleji než neurony v mozku. Rychlost šíření nervového vzruchu je řádově 100 metrů za vteřinu. Z toho lze odhadnout, že hmota skýtá možnost dělat to co mozek řádově miliónkrát rychleji. Do prostoru, který připadá na jeden biologický neuron, se vejde řádově milión neuronů vyrobených pomocí nanotechnologie. Náš současný mozek je miliónkrát pomalejší a miliónkrát jednodušší. Rozvoj vědy a techniky je limitován stále stejně pomalými lidskými mozky. Zlom nastane v okamžiku, kdy bude současný lidský mozek překonán takovým způsobem, že přestane být určujícím činitelem vědeckotechnického rozvoje. Může k tomu dojít například tím, že objevíme třeba i docela jednoduchý a primitivní způsob, jak navýšit schopnosti stávajícího mozku přisypáním chytrého prachu – nanosoučástek, které se do činnosti mozku zapojí a podpoří ji, byť zprvu jen neohrabaně a primitivně. I malé převýšení schopností současného mozku bude mít za následek zrychlující se vylepšování, protože na každém dalším vylepšení už bude pracovat inteligence, která nikdy před tím na Zemi nebyla. V krátkém čase pak bude dosaženo fyzikálních limitů. Lidé si budou umět předělat těla do prakticky nesmrtelné podoby. Nebudou mít před sebou perspektivu stárnutí spojeného s úbytkem sil. Dokud k překonání mozku nedojde, nemá smysl dělat o moc víc než neškodit. Kdo se snaží dělat něco pro budoucí generace, dočká se toho, že jeho dílo bude překonáno již generací stávající. Pavel Bílek
Naše vzpomínky jsou nespolehlivé a v žádném případě jich není možno používat jako důkazů, například v soudním řízení. Z ohromujících výsledků nového výzkumu psychologů vyplývá, že cílenými sugestivními otázkami a výroky lze přesvědčit kohokoliv, že v minulosti zažil něco, co nezažil, a v důsledku toho radikálně pozměnit jeho chování, informoval v úterý ve speciálním pořadu rozhlas BBC. Na univerzitě ve Warwicku dokázala profesorka Kimberley Wade, že lze lidem lehce vštěpit „autentické“ vzpomínky na zážitky z dětství, které se nikdy nestaly, jako například let balónem. Psychologové poukazují na to, že by se tyto techniky mohly používat při boji proti kouření nebo obezitě – stačí občana přesvědčit, že cigarety od dětství nesnáší nebo že je mu špatně z jídel, která vyvolávají obezitu. Nebezpečí spočívá v tom, že manipulace s pamětí mohou lehce zneužívat totalitní či autoritářské režimy. Jednoduše lze přesvědčit například rotu vojáků, že na ni agresivně střílel někdo, kdo na ně vůbec nestřílel. Manipulace se vzpomínkami lidí může také výhodně zneužívat reklamní průmysl a vytvořit u spotřebitelů dojem, že „vždycky měli rádi“ určitý výrobek. Zcela zjevně lze také sugestivními výroky vyvolat u lidí „autentické“ skálopevné přesvědčení, například že „uprchlíci jsou zločinci“.
Nadešel čas důkladně zatopit těm několika firmám a jednotlivcům, kteří se nestydí bohatnout z těžby fosilních paliv, ačkoliv dobře vědí, že ničí život na naší planetě. Nadešel čas ukázat, že jsme v tom všichni společně, nehledě na hranice a kulturní odlišnosti. Ano, riskovat zatčení je těžší než podepsat petici na Facebooku. Zkušenost ale ukazuje, že občanská neposlušnost funguje. Byla to občanská neposlušnost, co zabránilo Shellu pokračovat s těžbou ropy v Arktidě a co zabránilo společnost Adani vybudovat největší ropný důl na světě. Ne každý si může neposlušnost dovolit – na světě je mnoho režimů příliš autoritářských, než aby tolerovaly byť jen tu nejmírnější opozici. Ale my, kteří žijeme ve státech alespoň teoreticky oddaných svobodě, bychom měli využít tohoto privilegia a jednat, dokud to jde. Náš společný svět, naše planeta, je daleko za hranicí své „komfortní zóny“ – aby ne, když starobylé ekosystémy zanikají v rámci pouhých dní. To znamená, že i my bychom měli opustit každodenní pohodlí. A vydat se na cestu neposlušnosti. Bill McKibben, americký environmentalista
Londýnský starosta se volí v přímých volbách. Přímo volený starosta je základem politické stability. Žádné koaliční smlouvy, žádné kličky, smyčky, obezličky. Ale co zastupitelstvo? Jak lze skloubit osobu přímo voleného starosty s vůlí zastupitelstva? Pražské zastupitelstvo má 65 členů (brněnské 55) a volí se pomocí stranických kandidátek, podobně jako Poslanecká sněmovna. Podobně jako sněmovna má i zastupitelstvo obrovské pravomoci. Primátor je zastupitelstvem volen a je na něm závislý. Velká část času a energie zastupitelů je věnována právě otázkám, kdo bude primátorem, kdo bude mít jakou další funkci atd. Řízení města? Když zbude trochu času, možná. V Londýně je výsledkem systémové nastavení, které minimalizuje politické třenice a šetří energii pro skutečnou práci: řízení města, které má přes 8,5 milionu obyvatel. Starosta nemusí řešit konflikty se zastupitelstvem, protože starostova moc je dominantní. Zastupitelstvo nemá prostor pro čachry a intriky, takže zůstává plno času pro analýzy a věcné kritiky starostových návrhů. A hlavně, starosta i většina zastupitelů jsou přímo odpovědni voličům, neboť ti jim hodili do urny hlas přímo a jmenovitě. Naproti tomu KSČM má své místo v české Poslanecké sněmovně zajištěno do konce věků: díky poměrnému volebnímu systému. Poděkujme našim geniálním právníkům. Pavel Kohout
Ženám slibuje umělá kráska na titulní straně ženských časopisů zdravé vlasy, jemnou a zářivou pleť. To vše díky zázračným účinkům kosmetických produktů. Mužům, kteří vidí na každém rohu obrazy dokonalých krásek, připadá manželka méně sexuálně přitažlivá. Což zvyšuje i hrozbu jejich nevěry. Studie ukazují, že mediální obrazy, které nás denně bombardují, mají mnohdy neblahé důsledky pro životy mužů i žen. Pánové, kterým média ukazují každý den plejádu vysoce atraktivních dam jako normu, pak často hodnotí ty reálné jako méně přitažlivé. Vlastní a normálně vypadající partnerka se dostává do vysoce konkurenčního prostředí, kdy ji srovnává s plakátovými kráskami. Jedna studie dokázala, že tento boj mezi marketingem a realitou vede vizuálně přesyceného muže k tomu, že jsou méně spokojení se svou partnerkou a cítí vůči ní menší závazky. Prostě muži, který vidí na každém rohu obrazy dokonalých krásek, se vlastní manželka jeví jako výrazně méně sexuálně přitažlivá. Podtrženo a sečteno, pro nás běžné ženy to znamená i zvýšenou hrozbu nevěry. Dámy, které spoléhají na to, že pánové dokážou rozlišit reálný život a reklamu, snadno spláčou nad výdělkem. Muži mají ve své genetické výbavě touhu si podvědomě vybírat mladé, zdravé a symetrické ženy. Dokážou říct, že dívka je přirozeně krásná, ale jejich oči nevidí několikahodinovou přípravu pomocí barviček, hřebenů, vycpávek a jiných ženských vychytávek. To, co dovedou způsobit tyto obrazy, má i další neblahé důsledky pro nás ženy. Roztáčí totiž spirálu nezdravého soutěžení s ostatními eventuálními partnerkami mužů. Laura Janáčková
Víte, co to je epizeuxis? Nevíte. Nevadí, ono vám to také k ničemu, k ničemu, ale vůbec k ničemu nejspíš nikdy nebude. To méně zajímavé je, že to je básnická figura, jakou jsem použil v nadpisu i předchozím souvětí. To mnohem zajímavější je, že odhadem pro šest set letošních maturantů neznalost tohoto termínu rozhodla o tom, že nesložili maturitní zkoušku a část z nich skončí na úřadech práce… Už to neguje základní požadavek na státě garantovou zkoušku – měřit všem stejně. Ještě větší problém jsou rozdíly mezi předměty. Proč v matematice každý rok propadá přes 20 % dětí, zatímco v češtině to zatím bylo vždy méně než 7 %. Loni 6,5 % ovšem třeba v roce 2012 jen 1,1 %. Proč je test z matematiky třikrát až osmnáctkrát obtížnější než z češtiny. Nikomu to asi nepřipadá divné. Vždyť matematika byla vždycky strašák, že. Naše požadavky v matematice jsou očividně v mezinárodním kontextu zcela nepřiměřené a v českém kontextu bizarní. Každý vidí, že znalost epizeuxí je zhola zbytečná pro policistu, kosmetičku, zdravotní sestru či opraváře plynových kotlů. Ano ti všichni a mnozí další musí mít maturitu – to je ten český kontext. Málokdo se ale zamýšlí nad tím, k čemu že má každý maturant, umět užít logaritmování při řešení exponenciální rovnice, užít vlastnosti kolmých a kolineárních vektorů či znát variace, permutace a kombinace. A opět včetně policistů a kosmetiček. Ondřej Šteffl
