Stále více lidí má dojem, že dosavadní elity je nereprezentují, že jim nenaslouchají a že vedou jejich národy k úpadku či katastrofě. Případně že nemyslí vážně to, co říkají. Současný intelektuální mainstream líčí vztah muže a ženy jako konfliktní a vyžadující ingerence státu. Všelijaké kvóty a podobně. Rodina a manželství se považuje za něco nahodilého, ne-li dokonce bránícího „rozvoji“ a „seberealizaci“ atomizovaných jedinců. Rodinu se podařilo celkem úspěšně rozložit, nepodařilo se ale změnit to, po čem lidé v hloubi svého srdce touží. Sice se více než polovina našich manželství rozvádí, ale když se koná průzkum, po čem lidé nejvíce touží, zjistí se, že jsou to stále s velkým náskokem – dobré rodinné vztahy. Podobně jako se postmoderní ideologie vypořádala s rodinou, vypořádává se i s národem. Vlastenectví se považuje téměř za sprosté slovo a o nacionalismu by se raději nemělo mluvit vůbec. Dan Drápal
Sociální sítě umožňují jak podporovat kritické myšlení, tak utvrzování stereotypů. Záleží, co si vyberete. Většina lidí využívá sociální sítě nikoliv k posunutí vlastních horizontů, ale k uzavření sebe sama v zóně sociálního komfortu, což je cílová stanice na cestě utvrzování se ve vlastním stereotypu, říká Zygmund Bauman. Nejdu na Twitter, protože mi neřekne nic. Sdělí mi názor lidí na řadu různých věcí, ale pouze krátce a nutně tedy povrchně, neobsahuje podstatu zprávy, říká Chomsky. Popisuje i to, čemu se říká skimming, povrchní čtení, které daleko víc vede k přejímání názorů než k pochopení skutečnosti. Lidem, kteří si hoví ve své komfortní zóně, umožňuje nepřeberné množství informací a jeho stále proudící tok pomíjet cokoliv, co ohrožuje jejich identitu a zbytečně znervózňuje. Samotným předvýběrem zdrojů, na čemž jsou sociální sítě postaveny, dochází k eliminaci těch problematizujících a naopak k posílení těch, které nám vyhovují.
http://blisty.cz/art/82071.html
Vzhledem ke svému akademickému vzdělání jsem se přijetí astrologie dlouhá léta bránil, nakonec jsem však byl nucen podlehnout přílivu přesvědčivých důkazů a pozorování. Mnoho let pracuji s Richardem Tarnasem, výborným psychologem a profesionálním astrologem. Třicet let dával dohromady knihu, která se jmenuje Psyche and Cosmos. Sledoval dějiny lidstva v souvislosti s tím, k jakým docházelo v klíčových historických momentech astronomickým přechodům planet. A ukázalo se, že třeba za války hrálo vždy roli postavení planet Pluto, Saturn a Mars. Například 11. září 2001 se mezi těmito planetami vyskytovala takzvaná T-kvadratura. Pokud jde o zásadní objevy, tam je zase vždy přítomen tranzit Jupiteru a Uranu. V určitém oboru, řekněme historii létání, sestrojili za této konstelace bratři Montgolfierové horkovzdušný balón a pak následovala všechna zlepšení, která přispěla ke vzniku a rozvoji letectví až k prvnímu letadlu, a tato série Uranu a Jupiteru skončila v šedesátých letech, kdy se člověk dostal na Měsíc. V sedmdesátých letech vyvolával Uran revoluční energii a Pluto mu dávalo obrovskou sílu. Tomu odpovídal boj za občanská práva, feministická hnutí, sexuální revoluce, vzpoury studentů, kteří se utkávali s policií a podobně. Stanislav Grof
http://www.magazin-legalizace.cz/cs/articles/detail/1495-stanislav-grof-jsme-na-krizovatce
Mám poměrně početnou a neustále se rozrůstající skupinu klientek. Je jim mezi třiceti až čtyřiceti lety a mají za sebou dlouhý, často i mnoho let trvající vztah. Obvykle ho přechodily nebo v něm početí dítěte odkládaly anebo muž děcko nechtěl a ony se nemohly odhodlat k tomu, aby ho opustily. Teď hledají nového partnera a jejich biologické hodiny tikají čím dál hlasitěji. Uvědomují si, že mají posledních několik let na to, aby se staly maminkami. Proto mají sklon prodávat se pod cenou. Strach, že partnera nenajdou včas nebo že je nebude chtít, vede k jejich rezignaci na nároky, které normálně hrály v jejich životě velkou roli. Osobnost partnera, jeho vzdělání a zázemí, to všechno jde trochu stranou. Soustřeďují se na jedinou otázku: „Bude se mnou chtít mít dítě?“ Brouzdají po seznamkách, prodírají se záplavou nabídek na nezávazný sex a na každou schůzku jdou s novou nadějí i s novou obavou – bude to tentokrát ten pravý? Hana Fifková
Hranice nevytváříme na základě rozdílů, ale rozdíly mezi námi a ostatními nacházíme právě díky existenci hranic. Začíná to tedy psychologickým, mentálním vymezením – a pak si začínáme všímat odlišností. Začnou nás rozčilovat – a to v těch nejmenších detailech – a stanou se důvodem k posilování naší antipatie. Tak to chodí. Skutečně a oprávněně se bojíme nepředvídatelných a náhodných konfliktů. Cítíme se ohroženi silami, které jsou zcela mimo politickou kontrolu, navíc politická moc slábne a nedokáže splnit to, co slibuje. Situace, kdy nejen nevíme, co se může stát, ale pochybujeme, že až se to stane, nebudeme s tím moci nic dělat, je neudržitelná. Norský antropolog Fredrik Barth
Raný korán je tolerantní psaný v Mekce, kde Mohamed mírumilovným kázáním a přesvědčováním za 12 let získal 150 stoupenců, pozdější korán psaný v Medíně, kde se z Mohameda stal válečník, diktátor a lupič, s mazanou 20 % provizí z každé kořisti každého svého válečníka a za několik let jako nejbohatší Arab islamizoval celou Arábii. Náš problém je neznalost islámského pravidla, že pozdější verše koránu jsou nadřazené ranějším. Bill Warner, Dobývání mečem je jen jeden aspekt džihádu, Reflex 17/16
Myslím si, že se západní civilizace dostala do myšlenkové slepé uličky. Proč? Podle mého názoru mapujeme a hodnotíme svět podle kritérii nebo spíše stereotypů, které jsou svou jednorozměrností zavádějící. Důležité jsou zejména následující tři:
Čas: Představa, že pohyb po časové ose znamená vždy pokrok k lepšímu a že minulost je horší než současnost a budoucnost. To vede k pokusům předehnat a tím vlastně vyloučit čas („Just in time“ nebo „fast trading“). Urychlování procesů je však jedním z nejdůležitějších zdrojů chyb.
Prostor: Představa, že pohyb směrem kupředu a ještě lépe zároveň nahoru je lepší než pohyb dozadu. Představa, že je dobré ovládat co největší prostor, a to, ať jde o trhy nebo o státy. Toto snažení však vede ke zvyšování komplexity a je zdrojem poruch.
Množství: Představa, že více je spíše lépe než méně. „Více vyřeší všechno“. Od tohoto přesvědčení se odvozuje kupříkladu představa, že naše vědění je kumulativní, tj. že budeme vědět stále více, a díky tomu budeme moci stále dokonaleji řídit procesy. Ve skutečnosti však navršování, a to nejenom vědění, rozhodování spíše komplikuje.
Všechna tato zaběhaná měřítka byla dlouhou dobu velmi účelná. To se však v posledních letech mění, a proto hovořím o slepé uličce našeho myšlení o ekonomice a politice. Dokonce bych řekl, že trvání na dosavadních definicích těchto tří měřítek může být dnes a v budoucnosti škodlivé. Petr Robejšek
http://blog.aktualne.cz/blogy/petr-robejsek.php?itemid=27299
