Nejen v odborných věcech protonového a gama záření, používaného v medicíně léčby zhoubných nádorů, jsem laik jak poleno. Protože ale půl života žiji relativně výjimečně tvořivě, pozitivně, zdravě a nezhoubně, odvážím se (prognosticky, vizionářsky) naznačit, že by k řadě situací v běžném životě lidském nemuselo vůbec dojít, a také že kultura je důležitější, než tušíme. Že se zabýváme až už rozlitým mlékem, aniž bychom vůbec mluvili o možnosti ono příslovečné mléko (zdraví, různých krizí, školství, duchovnosti) nerozlít. Ostatně dělám to třeba ve věcech týkajících se přirozených porodů posledních dvacet let. Cik cak naznačím další souvislosti…
Jak tak více jak třicet let sleduji všechny ty nejnovější západní terapie (které měly a mají své vyvolené věrozvěsty a mediální superhvězdy, a střídají se tak jako módy), i stále nově vydávané zastaralé překlady duchovních mistrů minulosti (a komentáře komentářů), lituji dobových tanců nadšených vyznavačů právě panujících matrixů: tolik práce a času na něco, co je od počátku zase jen, i když sofistikovanějším, matrixem. Lid obecný i elitářský se už pár tisíciletí nemění. Mysl by i chtěla, ale tělo, a zvláště hormony a emoce, dělají své. Naznačuji, že jak z hlediska celostního natržení reality (duchovního probuzení), tak i (z)organizování fatálně chybějící návazné kultivace myslí a těl adeptů (lepší a zdravější přítomnosti i budoucí duchovnosti), jsou i relativně úspěšné pokusy, jako je holotropní terapie, bikram jóga nebo ašramy v Indii pro Zápaďany a hlavně tančící Zápaďanky, zase jen dalšími slepými protože jen povrchními uličkami. Ex post.
Můj úžas nad principem protonového ozařování (proton je urychlen přesně vypočítanou dávkou energie, aby se zastavil a (z)ničil jen nádor, nikoli tkáň vedle nebo za ním) je laicky obdivný… ale jako ostatní moderní objevy, je velmi nákladný, a přichází, jako ostatně v alopatické medicíně téměř vždy, s křížkem po funuse. Už jsem kdysi citoval zjištění svatého Forda, že chyba na výrobním páse jej stojí dolar, když se na ni narazí na konci výroby, stojí ho to deset dolarů, když ji objeví ve skladu, už sto dolarů, a když se objeví u zákazníka, vyjde na tisíc dolarů. Opakovaně tvrdím, že když je člověk přirozeně (nejlépe orgasmicky) porozen, tedy když se ani do průběhu chtěného a šťastného těhotenství člověk odborník (lékař) neplete, je chválené a ideálně neomezované dítě (které si do předškolního věku může hrát s bahnem a není denně stokrát denně napomínáno a varováno a třikrát pečlivě myto) zdravé jak řípa. A v dospělosti či ve stáří protonové ozařování nepotřebuje.
Což souvisí s obráceně nastaveným systémem zdravotních pojišťoven a lékařství vůbec. A z druhé strany se zásadou, kterou se řídili kdysi dávno v Číně (místní felčaři a duchovní učitelé v jednom byli císařem placeni za to, že měli všechny vesničany zdravé, a když jim někdo onemocněl, sebrali jim prémie). Jinými slovy, celý systém ochranářského státu je špatně nastaven a škodí lidského zdraví a pohodě. Už koncem 80. let min. stol. jsem také citoval postmoderní zkušenost z Kalifornie, kde lidem oznámili, že v průměru stojí jejich zdraví 800 dolarů ročně (nějaká ta chřipka, sem tam zubní kaz, nějaký ten menší úraz), a navrhli: zkuste o sebe víc dbát, a co z té roční sumy ušetříte, to vám stát na konci roku vrátíme. Výsledek byl předvídatelný: museli pokus odvolat, protože rostl počet lidí, kterým vraceli celé stovky dolarů, jak byli zdraví. Převedeno na situaci u nás, ohledně pití piva a kouření (zvláště dorostenek a žen, u kterých je to zvláště škodlivý, negativní a nevylíčitelný zlozvyk), bylo by daleko jednodušší, levnější a rozumnější prostě pít, kouřit a různě hřešit – preventivně – vůbec nezačít.
Společnost ovšem na takový (holistický) přístup ke zdraví, natož k osvícení, nebo teď třeba ke garantovanému základnímu příjmu (ale žádné další dávky), prostě ještě není připravena. Jsme parta poškozeně porozených a věčně okřikovaných puberťáků, jejichž mysli jsou cele zaplněny vichry protestních a hormonálních bouří. Lidstvo jako takové chvátá (v oblasti technologií a sem tam kultury) ke hvězdám, ale mezi sebou, ve vztazích, je cloumáno nezvládnutými emocemi stejně jako v pravěké pubertě. Naznačuji, že začít to pozitivně (preventivně!) měnit je třeba od počátku (od početí, těhotenství a porodu): tedy že lepší to nebude, dokud (se) nezačneme rodit optimálně, tak, jak (si) nás evoluce vypiplala. A že optimální přirozený porod s minimem lékařských zásahů (ano, již delší dobu funguje ve světě pár stovek a u nás pár desítek osvícených porodníků, kteří chodí k porodům jen čekat ve vedlejší místnosti, a nezasahovat) je tou první a nejlepší prevencí všeho…
Podobně se to má se současnou migrační krizí: politici stále vášnivě řeší neřešitelné propletence následků, a ani těm českým nedochází například Baťův recept (jak jej v rámci televizní debaty připomněl ekonom žijící v USA profesor Milan Zelený): vyvážet ne boty, nebo know how, ne továrny, ale (preventivně!) celá města. Obyvatelé dnes chudších oblastí budou mít jak co dělat, tak peníze za kvalitní práci, a nebudou mít proč migrovat! Zamířím ještě dál a výš na horizont: jakmile začneme vychovávat dobře narozené děti hrou a pochvalou, jakmile budeme i ve školách podporovat diskusi, spolupráci a objevování, a později praktickou duchovnost, ve dvou třech generacích tady budou stovky osvícených, geniálně moudrých a hlavně soucitných lidí, jenž budou problémy brát jako výzvy (které lze (vy)řešit, ještě než nastanou: preventivně)…
V nekonečných diskusích i o školství (a zdravotnictví, ale i o výstavbě moderních budov a parků ve městech, vysokorychlostních drah a dálnic), které začaly před čtvrt stoletím, ale navázaly na podobně jalové debaty odborníků již v totalitě, dnes hýřících termíny jako inkluze, epizeuxis či projekty a kompetence, stále a čím dál tím víc jde o zapřahání kočáru před koně (uvědomme si, jaká dlouhá řada ministrů se na příslušných ministerstvech již vystřídala). Prevence, protože i pátrání po skutečných příčinách potíží a krizí, stále chybí jako pověstná pohádková sůl. Také protože chybí zkušení moudří: tedy, oni a ony nechybí, jen je nikdo neposlouchá. A pokud někdo něco navrhne, nebo dokonce namítne, hned je osočen a odeslán do říše povýšeného levičáctví či elitářství (neřku-li sluníčkářů z kavárny).
Vždy jsem odmítal angažovat se ve službách institucí či státu na léčení ran, které stát a ekonomika působí na těle společnosti svým jednostranným jednáním,souhlasím s teoretikem umění Ludvíkem Hlaváčkem (A2 12/16), protože občanské společnosti by měly směřovat ke spolupráci na tvorbě lidsky a sociálně přiměřených norem které zraňování těla lidské společnosti předcházejí a minimalizují je. Tedy řešit příčiny, ne následky… Prevence řeší vše… Od poloviny 70. let (a prvních rockových koncertů coby hudebník) tvrdím, že zatímco když rozbiju půllitr o hlavu kolegy u stolu v hospodě, je to trestný čin, když rozbiju půllitr před mikrofonem (v rámci koncertu), je to umění. Jenže dnes, i pokud to a mnohé další společnost nestačila zakázat či regulovat, většinou (jako v případě grafitti či baskingu) zcela chybí návazná asistentská práce. Nechejme (preventivně!) děti běhat a hrát si jak se jim líbí (aniž to ony nebo my tušíme, trénují na povolání, která ještě neexistují a my jim jen překážíme), nebudou alergické a nešikovné.
Je to stejné jako u surrealistické povídky, básničky, kterou někdo zhudební, nebo u holotropní terapie, české tantry, emancipace a dalších aktivit, ale i u teoretických ex post komentářů k činům a řečem politiků, nebo u nepozorných čtení a ještě nepozornějších otázek hledačů smyslu své existence – v principu a na samém počátku toho kterého pozitivního nápadu je to dobré, jen je třeba nezakazovat a hlavně nepoplést účel s prostředkem: a pak se nebát, nekrást, a odvážně a umanutě se vydat na Cestu (i když podpora státu či GPS instrukce chybí). I protonová léčba (a princip mobilních telefonů) kdysi kdesi začala tehdy bláznivým nápadem a snem. I osvícení je (zvláště dnes) zdánlivě bláznivý nápad… ale jsem si jist, že právě prevence (porodní, výchovná), a následně duchovní probuzení (Indové na to mají slovo buddha) je zároveň jediná a nejefektivnější prevence před kolapsem civilizace.
