Vzdělání žen a mediální realita

29.8.2016

Ha, i mne dohnala současná mediální realita. Karel Hvížďala si v komentáři v rozhlase plus v rámci odpovědi na otázku, jak se změnila média za to půl století, ve kterém byl žurnalisticky aktivní v Německu i u nás, posteskl, že až příliš, a že už nejsou, co bývala. Lidé prý už ani nechtějí být přesně a argumentačně vyváženě informováni, aby si vytvořili názor, ale vyhledávají na sociálních sítích ty články a informace, které jim potvrdí jejich vlastní už předem vytvořený názor. Souhlasím i s jeho posteskem, že u nás rozhodně nevzniknou nějaké seriózní noviny západoevropského typu, protože čtenáři už nemají zájem o delší komplikovanější články.

Jako potvrzení mých názorů na převzdělanost českých emancipovaných intelektuálek se objevila zpráva, že Předáci satmarských chasidů zakázali členkám svého hnutí studium na univerzitách. Potěšila mne její bizarnost ale i synchronicita, zvláště když se v nesnesitelných vedrech a čase zemětřesení ve střední Itálii objevily další pikantní zprávičky (viz níže), potvrzující mé (i na tomto blogu stále izolovanější) názory. Že bych se už i já byl mainstreamový? Nebo už začíná být tak zle (viz i intenzita jobových zpráv v médiích), že možná začíná být lépe (a my si toho ve víru událostí a mediálních vylomenin prostě jen nevšimli)?

Podle ultraortodoxní židovské větve, které má po celém světě přes 130 tisíc stoupenců, je vzdělání žen nebezpečné. „V poslední době se stalo novým trendem, že se dívky a vdané ženy ženou za tituly ve vzdělávacích institucích. Některé chodí na přednášky, další studují on-line,“ stojí v oběžníku, který se rozletěl do světa z newyorské centrály jedné z odnoží chasidského hnutí. Společenství ultraortodoxních židů je přesvědčené, že vzdělávání jeho členek může mít hrozivé následky. „Musíme naší obci zajistit bezpečí a nesmíme připustit jakékoli sekulární vlivy v našem svatém prostředí“.  Hm, odhlédněme od jen zdánlivé nesmyslnosti podstaty této zprávy: nejsou náhodou ortodoxní židovské rodiny vždy s téměř desítkou dětí řešením současné populační krize bílé dominantně se stále tvářící rasy? Ne že by zrovna oni byli spásou světa, ale něco to naznačuje…Satmarští chasidé mají v současnosti asi 130 tisíc stoupenců po celém světě. Tak jako řada dalších proudů ultraortodoxních židů zastávají jasný názor, že zatímco muži mají finančně zajistit rodinu, úkolem žen je péče o děti a domácnost. Právě takové rodinné uspořádání platilo v době vzniku židovského učení.

Povrchně zjednodušující článek jistě pohladil po srsti ty čtenáře, kteří nesnáší, když je jejich partnerka chytřejší než oni nebo dokonce víc vydělává, a přiznávám, měl tendenci potěšit (i když z jiných než povrchních příčin) i mne. Ale protože jsem mediálně protřelý internetový samotář, čekal jsem na druhou stranu pravdy. A dostavila se vzápětí, student mi přeposlal, co se objevilo o citovaném článku v FB komentářích (jako důkaz, že když člověk ví, co hledá, a hledá pravdu, objeví ji i v žumpě):

Je to článek, který je jen jedním z dalších blábolů hledající nějakou senzaci v ortodoxní komunitě – prostě začala normální okurková sezóna. Shodou okolností původem patřím k této skupině Satmarských chasidů z rumunského Satu Mare. Jedná se o komunitu opravdu zbožných lidí, kteří mají svá pravidla a doporučení. Kdykoliv se však dá bez problémů z této komunity odejít – každý má přeci svobodnu vůli. Jak jsem poznal ženy z této komunity, tak se většinou jedná o mimořádně vzdělané ženy, které v sobě nosí čistotu, pokoru, vzdělanost o které nemá většina lidí ani ponětí. Většina těchto žen by mě svými znalostmi hravě strčila do kapsy. Tyto ženy každodenně studují hlavně to – co je opravdu důležité. Hm, tu máš feministko a trolle kropáč! To je, oč tu běží, to jsou příčiny, proč se durdím vždy, když mluvím s převzdělanou českou emancipovanou ženou s třemi tituly a aktivní znalostí několika cizích jazyků, která ovšem někde na cestě za tituly potratila své intuitivně selsko-rozumné ženství.

Ženy z této židovské komunity s tím nemají žádný problém a jejich ambice jsou úplně někde jinde. Problém s tím možná mají novináři, feministky a jim podobní. Když to připodobním, praktikovat ortodoxní Judaismus v této podobě si vyžaduje asi podobnou náročnost jako vystudovat tři vysoké školy najednou.Tyto ženy to však s přehledem zvládají. Mají své školy, kde je v rámci Judaismu dbáno na jejich co nejlepší vzdělání a to platí i pro to všeobecné – hlavně ale funguje pro praktický život a ne pro sbírání titulů. Titul v dnešní době nic nezaručuje a už vůbec ne pro praktický život, komentoval Samuel Pulcher a vysvětlil dále: Všeobecně vzdělanost v židovské komunitě výrazně převyšuje běžný průměr a to platí i u žen. Mám k těmto ženám mimořádný obdiv a úctu, kterou si vážně zaslouží. Já si při své nedokonalosti mohu o takových ženách nechat jen zdát. Tyto ženy vědí co je důležité.

A to je, oč nejen tu běží. Zenoví buddhisté také dobře vědí a navíc mají spoustu historek o tom, že vzdělávat se má úplně jinak, než biflováním informací a moudrý může být i naprosto nevzdělaný mnich (nebo Honza). Nabízím ještě alternativnější vysvětlení: co když ženy v židovských komunitách intuitivně (přirozeně) doplňují dominantně logické, levohemisférové myšlení (viz kabala atd.) mužů? Tedy o co víc jsou židovští muži racionální a logičtí, o to víc zůstávají jejich ženy, přes nebo právě pro své praktičtější vzdělání, intuitivní, ženské a rodinnější… Mimochodem, z té masy kývajících se židovských klučinů s pejzy se, jak připomíná i Cyril Höschl (Reflex 34/16), občas někdo dostane ven do světa – a hle, tu se z něj vyklubal Albert Einstein, Arthur Rubinstein, Isaac Bashevis Singer, Niels Bohr, Eli Wiesel. Ukazuje se, že ony nesmyslné disputace vlastně nebyly nesmyslné. Ale pouhá inteligence, jak odjakživa vědí i tibetští mniši, je bez soucitu k ničemu. Podobně k ničemu, parafrázuji, je tělo plné oblin nebo sociologický či psychologický titul ženě, která přestala být Ženou.

 S některými mými blogy na téma ukrytého ženství, přirozeného těhotenství a mateřství a orgasmických porodů nebo rádoby bohyň (a také úvahami o jistém negativním vlivu vysokoškolských titulů zvláště u nás), především s následky jejich témat, ovšem úzce, i když z docela jiné strany, souzní i další překvapivé vyjádření: V rozhovoru pro MF Dnes Aleš Brichta (zasloužilý rocker a FB kometátor) říká, že existuje jediné správné řešení, jak zachránit vymírající Evropu. „Je nutné vytvořit v mladých lidech, a hlavně v mladých ženských pocit, že si jich společnost bude vážit, když budou mít děti. Že budou zajištěné, aby mohly normálně důstojně žít, že se budou moct bez problému vrátit do práce, že jim děti vezmou ve školce… Zajistit tyhle základní věci, které teď nefungují,“ tvrdí. „Když se zeptáte, co bys chtěl od života, tak každý odpoví: Já bych chtěl dobrý flek a mít se dobře. Nikdo neřekne: Já bych chtěla být hrdá maminka, abych vychovávala šikovná děcka. Když změníte ten způsob myšlení a postavení mladých rodin, v tu chvíli to bude úplně něco jiného. Ale je to běh na dlouhou trať.“

 Hudebník je přesvědčený, že zná důvod, proč mladí lidé nechtějí mít děti, ačkoliv jsou ekonomicky zajištění: Je to psychosomatická záležitost vyvolaná médii. Speciálně u nás se od konce totáče uchytilo – nejdřív se prosadím, budu úspěšný a v pohodě, děti můžou počkat, opakuje, a paradoxně, ale pro tuhle dobu (a mé blogy) příznačně navíc odhalí základní rozpor současných mladých žen: komentuje totiž i (bohužel stále typičtější) vztah k mateřství své o dvě dekády mladší polské fanynky, pardon, partnerky: Ona mateřské pudy prostě nemá a já už rozhodně taky ne. Ta jak někde slyší vřeštět bandu malých dětí, tak říká – ježíšmarjá, pojď okamžitě někam pryč, nebo mě z nich raní mrtvice.

 Abychom si rozuměli, s většinou ostatních (politických) názorů rockera nesouhlasím, ale zaujal mne právě i záblesk mého subjektivního uspokojení, když jsem zprávičku zahlédl: nechovám se jako typický povrchní účastník sociálních sítí, který si vyhledává jen takové zprávy, které mu voní? Opravdu umím selektovat a dokážu být vůči hoaxům a demagogiím imunní a obezřetný? Dokážu je rozeznat? Nebo jinak, budu je aspoň já a několik mně podobných (včetně zkušených vlků samotářů, jako je pan Hvížďala), umět rozeznat i za pár let? Jak rozpoznat podvod, když si dnes muži k tomu všemu mediálnímu třeštění nemohou být jisti, co na jejich ženách je přírodní a co maska, nebo silikon? Nemělo by se tohle postesknutí jmenovat Sdílení třikrát neověřených zpráv (rozuměj: hoaxů) je z 99 % nebezpečné?