Mysl začátečníka, tak se nazývá dnes už klasická kniha jednoho zenového mistra, opěvující nadšení a motivaci začátečníků, a radící, aby si tuhle mysl ráčili zachovat i ti, kteří mají pocit, že jsou stále na začátku. Když jsem před týdnem po natočení rozhlasového rozhovoru jednu svou studentku informoval o možném vysílání, a upozornil ji, že to je ale zase jen další běžnost se spoustou začátečnických otázek, zeptala se: Nejsem začátečník už nějak moc dlouho? Moc spěchá, jako všichni začátečníci, a bere si to osobně. Zapomíná, že cesta je vždy důležitější než cíl. Tak jsem ji uklidnil, že i jí to rozhodně bude připadat velmi začátečnické (protože už na sobě nějakou dobu pilně pracuje). A protože jsem v několika dnech zažil celou řadu situací, na kterých mohu názorně ilustrovat jak nevýhody běžného západního užití mysli, tak zenové výhody mysli začátečníka, hutně a upřímně se podělím.
Nejprve pozitivně: udělal jsem si radost, vzal špunt do ucha, a zašel na film Příchozí. Už z recenzí a nadšených ohlasů přátel jsem věděl, že to bude něco výjimečného (z rodu Avatara, Matrixu), tedy film, který (slovy jedné recenze) otevírá jinou dimenzi (rozuměj: rutinního myšlení) a mění myšlenkové paradigma. Navíc jako celoživotnímu nadšenci pro jazyk (a kritika všeho, co je v řeči a hlavně v literatuře a v médiích ztraceno ve špatných překladech) jsem byl potěšen, že nástrojem transformace hlavní hrdinky (co se týká jazyka mimozemšťanů, také naprosté začátečnice, ale především ženy, s propojenějšími mozkovými hemisférami) je jazyk, tedy v tomto případě nutnost popasovat se s překladem jazyka (nikoliv řeči) mimozemšťanů, který není zvukový, ale grafický, a navíc nepracuje s časem.
Podobnému procesu otevírání jiné dimenze (objevu, šoku) v zenovém buddhismu, ale i co se týká změněných stavů vědomí, říkám natržení reality, a v jiném slavném sci-fi je téměř buddhisticky nazýván probuzení spáče (jak to pojmenoval spisovatel Frank Herbert v legendární sáze Duna). Slovo buddha znamená, připomínám, člověk probuzený, tedy probuzený z iluzí, které mu (jako až na výjimky nám všem ostatním v celé historii lidstva) jeho ego a racionální mozek předkládá coby neomylnou a nezpochybnitelnou realitu, ale ve skutečnosti je to jedna velká iluze (Mája). Japonci tomu protržení závojů iluzí říkají kenšo (vhled), duchovní mistři na ještě vyšší úrovni osvícení. Tolik tedy k té druhé, jiné mysli začátečníka, ideálu japonského zenového mistra: mysli začátečníka ne jako hendikepu, ale jako užitečné pozitivní metody správné cesty poznání sebe sama.
A teď současná realita: byl jsem pozván na rozhovor do rozhlasu. Na úterý, přičemž tento redaktor vysílá své rozhovory ve středu. O duchovnosti neinformovaný, ale rutinní (a samozřejmě zenový, labyrintový nebo new age) začátečník mne zpovídal jako zajímavou (či dokonce exotickou?) kuriozitu, a vůbec ho nenapadlo, že tak možná mrhá šancí něco důležitého a transformativně efektivního potkat a o sobě se dovědět (možná i otevřít jinou dimenzi). Typicky začátečnická byla otázka, jak to, že to, co je v zenu předáváno, nelze popsat slovy, a také bohužel běžné přesvědčení, že labyrint rovná se bludiště. Informaci, že v labyrintu se nedá zabloudit, pustil jedním uchem dovnitř, a naprosto nezasažen možností otevření jiné dimenze pochopení, druhým uchem rovnou ven. Nekorektně naznačuji, že i zde platí to, co tvrdívám o mnohých českých emancipovaných ženách a zvláště rodičkách ovčankách, nechávajících se odrodit ve velkoporodnicích: jsou (jsme) původně jako Rolls Royce, ale chovají se (a rodí, zvláště ty se začátečnickou myslí) jako Trabanti.
Pak se události zauzlily: Z mého prvního e-mailu nijak nevyplývá, že bych sliboval vysílání Hovorů 23.11. Navíc to bych opravdu nikdy nesliboval. Pořad má svou dramaturgii, která se opírá o dvouměsíční plánování. O termínu vysílání Vás samozřejmě budu informovat včas a předem. V tuto chvíli vím, že do konce roku to nebude, napsal mi rozhlasový novinář, když jsem se divil, proč se rozhovor nevysílal hned následující den (nebo v rozumném termínu, jak jsem byl celé roky ze svého vysílání v českém rozhlasu zvyklý)… což jsem si mylně vydedukoval z jeho e-mailů.
To kdybyste mi napsal v prvním mailu (vysvětlil jsem mu v dalším e-mailu), nikdy bych s natáčením teď a odvysíláním až v příštím roce nesouhlasil! Jde také o zen, tedy bytí v přítomnosti, teď a tady… a pokračoval jsem: cítím se zmanipulovaně, to je, oč tu běží. Právě tak jak jsem se nedal zmanipulovat žádným šéfem, ani stranou a vládou, ani estébáckými vyšetřovateli, ale později ani raným kapitalismem, a protože si celý život šířím a vydávám vlastní verze vlastních názorů na realitu kolem, nedám se vymačkat a zneužít a ušpinit systémem současného rozhlasového průmyslu. Představujete posluchačům zajímavé lidi, osobnosti, ale možná vám jde jen o jejich využití (téměř se nabízí slovo zneužití), nebo o jejich povrchně mediální zajímavost, nikoli o jejich osobnosti. Děláte svůj pořad o lidech, ale ne s lidmi. A požádal jsem ho, aby můj rozhovor smazal a nevysílal… načež se ozval, že překopal vysílací plán a rozhovor odvysílá hned další možnou středu 30. 11. ve 22:05. Uslyšíme… Jak ví každý zkušenější začátečník, skutečné pokroky nastanou až po sem tam nějaké té prohře (ega).
Tolik pokud jde o běžnou, arogantně povrchní (a zbytečně kritickou, komplikovanou, nesoustředěnou, pracnou, většinovou) mysl začátečníka. Zpět k možnostem transformace: existuje ale jiná mysl začátečníka (podle mistra Šunryu Suzukiho), kterou by nejen má výše zmíněná studentka měla a mohla nadšeně využívat: v rámci duchovní praxe je důležité mít a udržet si motivaci začátečníka, jako onen študent s rudýma ušima, jemuž se oči dychtivostí lesknou, jak zpívala slavná zpěvačka šansonů. Zapomenout i na to málo iluzorních vědomostí a po (nejlépe vyprázdněné) hlavě se vrhnout do cvičení a kultivace mysli a osobnosti. Protože osvícená mysl nakonec funguje efektivněji, dokáže řešit i nečekané problémy, je připravena na vše. Dokáže vidět za věci a situace, dokáže se podívat jaksi shora, s nadhledem.
Například lze s nepředpojatou a pozitivně pracující myslí neposuzovat, nekritizovat, nehodnotit (levou mozkovou hemisférou s následným namočením ve starých emocích), ale naopak podezírat všechny a všechno z dokonalosti. Po několika letech pak člověk chodí ulicemi, jako by pět centimetrů nad zemí, a vidí samé krásné lidi a věci. Tak lze i meditovat každou prací, zvláště těmi, které jsme doposud nesnášeli, a pečovat o tělo (které je jediným a dokonalým hudebním nástrojem, jímž můžeme vnímat krásu a dokonalost světa a života), tedy být zdravý a aktivně výkonný. Můžeme cvičit mysl i pomocí virgule a být tak stále citlivější (a tedy in-formovanější) k vyzařování hornin i jiných nehomogenit, k detekci energie tekoucí vody. Můžeme se naučit vnímat svět bezpečněji, nenamočeni v emocích, pomocí hary, třetí čakry (o kterých už se dnes ví, že buňky v tom místě mají až stokrát větší počet molekul citlivých na neuronové vzruchy). Můžeme a měli bychom čistit mysl za pomoci manter (všechno co chceš, taky máš, ticho je tvůj otčenáš, stačí přestat vyvádět, klid a mír je rázem zpět, klid a mír, klid a mír), ale i alikvotního zpěvu. A nepřestávat a umanutě vydržet (kdo chvíli necvičí, je lapen lupiči bdělého vědomí: a znovu zpitomí). Rozhodující je úmysl… to jsem ale přitvrdil už asi jen pro pokročilé…
A po dvaceti letech příjemné, vzrušující a neustále něco objevující a člověka obohacující Cesty… Ale to už bychom měli mluvit o mysli pokročilého. Mysli, která co si usmyslí, to také synchronicitně realizuje (a kluci se stávají prezidenty, kosmonauty, objeví Tróju, anebo vyhrají konverzační soutěž japonštiny a dostanou se v době nejtužší totality na dva měsíce do Japonska, anebo v jakémsi transu donutí vyprodanou Lucernu ke skandovanému potlesku koncertem, který předběhne dobu a odborné termíny, anebo učí spoluvězně soutěžit ve vyprávění vtipů a snít, protože ve snech lze být svobodný).
Ne že by mi přijíždělo metro, právě když dojdu na perón, anebo výtah byl vždy připraven k nastoupení, anebo bych ve správný čas a na správném místě potkával ty, které chci a potřebuji potkat, každý den, ale děje se to, pokud jsem při síle, dosti často. Člověk se pak stává spolutvůrcem situací (ve stylu wu-wei, ne-konání), moderátorem nejen svého života, nenápadným ale o to efektivnějším režisérem lokálních dějů (a když se to podaří, i globálních změn paradigmat, protože mysl produkuje myšlenky ostré a mocné jako laser, ovlivňující celé říše na tisíce let). Anebo svým studentům vysvětluje, co to je mysl začátečníka a k čemu je dobrá.
To jsem chtěl v rozhovoru naznačit posluchačům rozhlasu… jen kdyby se moderátor naladil na mne, nikoli na sebe, svou roli a své otázky, a odvážil se zeptat na ty i pro něho důležité věci, ne na povrchní zajímavosti. Jeho rutinní mysl začátečníka (při vší úctě k jeho ostatním dovednostem) byla asi z mého hovoru i mailu velmi překvapená, i když nevěřím, že bych mohl skutečně natrhnout jeho realitu, nebo dokonce probudit spáče. Na druhou stranu tiše doufám, že pokročilejší studenti a čtenáři těchto blogů často zbystří a snad několikrát (třeba i tímto textem postrčení) uslyší, za slovy a mezi řádky, o co jde, zarezonují, a třeba v sobě probudí právě toho spáče… o kterém byl a je i film Příchozí.
