Donald Trump se stal americkým prezidentem nikoliv kvůli „americké bělošské dělnické třídě“, ale protože miliony středostavovských a vzdělaných amerických občanů pohlédly do nitra své duše a nalezly tam… obrovské množství nenávisti vůči ženám, napsal freudovsky výstižně americký žurnalista a vyprovokoval mne tím k načrtnutí dalších příčin současného stavu (mužského) světa. Nebo jinak (a předem se omlouvám za záměrně nekorektní spekulace, jejichž razance ale v porovnání s výroky Trumpa či Zemana snad nikoho zase až tak nepřekvapí), vypadá to, že si feministky vybojovaly rovnoprávnost tak emancipovaně, že to může muže a nakonec i je vyhubit. Místo aby své muže a syny žensky chválily, jen mužsky kritizují. Zasévaly vítr a dnes všichni začínáme sklízet hurikány a bouře… V návaznosti na varovný blog Mene tekel ocituji a v závorkách naznačím (i formou tří otázek), čeho se již delší dobu obávám.
Je naivní a samozřejmě zavádějící pokoušet se tak komplexní jev současné civilizace vysvětlovat pomocí několika vláken vytažených z velkého klubka globálních vlivů. Ale odněkud zdola a jinými otázkami se začít musí. Co když je za brexitem i Trumpem (v zemi psychoanalýzy i harašení) skutečně frustrace stále více upozaďovaných mužů, kteří svým polovičkám sice nikdy nerozuměli, ale současné nároky emancipovaných žen a stále razantněji prosazovaná práva na všechno (téměř bez souvisejících povinností) začínají vonět tím, co sexuologové nazývají kastrovacím komplexem (a v evropských zemích prudce ubývá plodnosti). Píši na toto téma již celou dekádu: není jednou z původních příčin společenské nejistoty a plíživého kolapsu současného mužského světa (politiky, bankovnictví, stranictví) postupné vyvanutí mužnosti (potence) současných mužů, znejistěných nárůstem aktivní ženské náročnosti? Ne že bych zpochybňoval smysl a směr emancipační cesty, jen roky varuji před tamní i zdejší rychlokvašeností, spěchem a následnou nesnesitelnou snadností výměny svetříku, mobilu či manžela.
Prezidentem USA, píše Bohumil Kartous, se stal chorobně lživý egomaniak a ignorant (přičemž totéž v malém českém se odehrálo i na našem dvorečku). Ve světě západních demokratických kultur totiž došlo na totální krizi důvěry v politiku, v její podstatu a její smysl. Přízemní šovinista je pro většinu amerických voličů nikoliv lepší volba, ale zoufalá volba. Trump v Bílém domě je vizitkou a mementem pro celý západní svět (právě tak jako byl a je vizitkou a mementem pro střední Evropu a hlavně Čechy Zeman na Hradčanech). Může být prapříčinou plíživé transformace mužsky se chovajících protože stále vzdělanějších žen, a tedy i nenávisti mužů k ženám (a následně i vítězství Trumpa, zvoleného převážně bílými středostavovskými vzdělanými muži) také atmosféra tří dekád harašení, nastartovaná feministkami a jinými genderovými bojovnicemi už nejen na amerických univerzitách? Ze skupiny bílých voliček hlasovalo pro Trumpa 53 % žen, a za skupiny voliček bez magisterského titulu dokonce 62 %.
Naznačím i další příčinu potíží: kouření cigaret – nejen muži (viz nekonečný seriál marných pokusů českého parlamentu schválit tzv. kuřácký zákon), ale především ženami, a co je tragické, českými dorostenkami. Připomínám, že mozek kuřáka neustále baží po další dávce drogy, což kromě ztráty čichu a vyuzených plic ústí v nekontrolovatelný a nevnímaný nárůst egoismu: vše, co se děje jinde a jiným je pod jeho rozlišovací schopnosti. Jeden z důsledků? Lidé v demokratických zemích přestali většinově věřit v politiku a volí na protest. Netuší, že volí sami proti sobě, jelikož egomaniaci se o druhé zajímají jen jako o zdroj vlastního ukojení. Možná, že mnou naznačovaný řetězec příčin je pro většinu čtenářek příliš krkolomný, ale o většině jeho článků jsem zde na blogu psával, stačí vyhledat příslušné termíny (případně si přečíst i příští blog).
Většinový americký volič je většinou běloch s nižším vzděláním, imaginární člověk, za nějž v současnosti hovoří Donald Trump. Ten člověk měl nějaký sen, představu o trochu jiném vývoji světa, v němž žije. Ve svém středním či pozdním věku zjišťuje, že se ten sen během krátké doby (přinejmenším v posledních dvou generacích) úplně rozplynul.Trump a jeho retrográdní iluzionismus jsou obrazem tohoto snu, který neodráží jen úzkost, strach, ztrátu sebejistoty a vzrůstající nejistotu (nejen společenskou, ale i partnerskou), které stojí v pozadí, ale je to ponížení obrácené v agresivní předstírání suverenity a moci.
Je v tom obsažen pocit vlastního neúspěchu, invertovaný dochvástání vlastní oplzlostí, figura atraktivní pro méněcenné a poražené. Není to ale ze strany stále bezmocnějších mužů, i ve své někdejší mužnosti (včetně macho vulgárních řečí a siláckých gest) partnerkami i společenskými požadavky omezovaných a omezených, podvědomá reakce na stále intenzivnější korektnost (ve školství, v médiích i v obecné mluvě) a stále se zvyšující genderové požadavky? Je to zoufalý pokus o návrat nadvlády bílého muže ve světě, který bílým mužům již nepatří (Matěj Stropnický, LN)…
Egomaniaci (a špatně porození psychopati, navíc vychovaní kouřícími matkami) pouze zneužívají vášní a společenských nálad a jejich prostřednictvím se snaží ovlivňovat veřejné mínění ve svůj prospěch. Donald Trump je schopen říct na stejnou věc ano i ne téměř ve stejné větě. Jeho voliči jsou ale natolik zaslepeni potřebou pomstít se nadutým představitelům meritokracie, že raději budou trpět pod vládou blázna, než aby nechali dále vládnout ty, kteří je dle jejich mínění podvedli. Není v tom špetka racionality, západní společnosti začínají jednat (tak jako mnohé české podnikavé ženy, krásné, bohaté a emancipované, ale nakonec i osamělé) sebevražedně.
Ano, dámy a pánové, něco škodlivě fundamentálního se děje, ale až na několik brblalů si toho ani po brexitu, ani po Trumpově zvolení prezidentem USA politici a jiné staré struktury nehodlají všimnout (prý se Trump coby prezident změní). Ale ani vám nedošlo, co věděla o mužích a síle Ženy Yoko Ono, která prohlásila, že na Hitlera by jí stačilo šest dnů! Ne že by se Země přestala točit a Slunce vycházet. Jen bude svět zase o něco více stravován v bludném kruhu DPH stále zvyšujícím se ukazatelům spotřeby zbytečných příjemností, a následků, které jsme si všichni mohli, při troše pozornosti a malé akci ve správný čas, ušetřit. Podívejte se znovu a důkladně na kreslený vtip: kdo koho víc ponižuje? K čemu inspiruje osahávaná socha svobody? O kom a o čem vtip vypovídá víc?
Třetí mimoběžně související aktuální otázka: není tohle i prapůvod iracionálního teroristického puzení mladých islámských džihádistů z třetí generace arabských migrantů, žijících dnes v napětí a zmatku mezi snadným a lesklým světem stříleček a porna na internetu, a dospívající mladíky tak omezující atmosférou tradičního islámského světa?
Není současná emancipovaná a ekonomicky soběstačná, věčně nespokojená žena, v podobně rozporuplné situaci jako výše zmíněný arabský mladík? Hormony a evoluční zadání ji připravily na početí, šťastné těhotenství, přirozený porod a péči o rodinu, jenže studium, zaměstnání a tlak konzumní společnosti ji tlačí ke kariéře a sobeckému vyznáván konzumního štěstí.Vinen je ovšem jen muž, partner, že? V tomto smyslu je i pro USA nebezpečná spíše vlna skrytého rasismu, nikoliv Trump sám. Ten dostal k volbám bílé voliče, kteří mají strach z toho, že se stávají menšinou (všiml si Petr Kamberský, LN 10. 11. 16), a já dodávám: všimli jste si úbytku demokracie nejen ve své zemi, ale i ve své rodině? Nejsou takovou menšinou doma už i čeští muži, někdejší majitelé pravidelného platu a jistoty zaměstnání, kteří se dnes uvnitř trápí svou bezmocí, půjčkami, hypotékami ale i absencí podpory nejbližších? Dámy české s několika tituly z univerzit a genderových studií, není i na tomto šprochu pravdy přece jen trochu? Jak jste mohly tak rychle zapomenout na své (dnes tak draze) ukryté ženství?
Naznačuji, že bude stále těžší vyskočit z rozjetého tobogánu dávno nastartovaných negativních společenských (protože předtím individuálních) změn. Na rozdíl od dob ještě nedávno minulých už ale začínáme vědět a tušit, co jsme dělali (většinou nevědomky a rutinně) špatně. Nevadí že je zkratka delší, zato je méně pohodlná. A jak je dlouhodobě nebezpečné zasévat (a nechat zasévat) vítr člověkem bez politických zkušeností, populistu a egoistického sexistu, pro kterého je uspokojení vlastních choutek důležitější, než dodržování obecně přijatých pravidel chování… jauvajs! Přitom stačí přestat vyvádět, a klid a mír je rázem zpět.
Přídavek o tom, co si v roce 1992 myslel a zpíval Leonard Cohen o naší budoucnosti:
