Aragonův termín Biafra ducha (citovaný Kunderou), tak jako dítě z Andersenovy pohádky o nových šatech, ostře vyjadřuje co všichni tušili a tuší, ale nikdo to nechce slyšet, natož vyslovit: česká sebezahleděnost už opět kypí… a průměrnost oportunistické povahy vždy líně rezignovaných Pepíků či Božen potvrzuje: člověk přežije zlé časy se spokojeným úsměvem, protože na to zlé zapomíná, a umí sám sobě omluvit a odpustit všechny malé i větší prohry charakteru. Odjinud: už Konfucius řekl, že když chce člověk zjistit, jaké poměry panují v tom kterém státě, má si poslechnout, jaké písně tam zpívají. Týdenní cyklus předvelikonočních pamětnických pořadů Pavla Klusáka na stanici Vltava (Podivný showbyznys) ve vší ideologicky už ani neskrývané, ale dnes už opět nechápané bizarnosti připomíná jak to, v jakých časech jsme to žili, tak také nesdělitelnost detailů a konsekvencí… a snad někdy i trapné přiznání, že si za nesnesitelně lehce zneužitelnou moc systému můžeme vlastně sami. Připomínkou několika souvislostí naznačím…
Už se totiž zase nějakou dobu stydím za stát, ve kterém žiji, a za neschopnost či dokonce neochotu přiznat si, jací jsme byli a jací opět začínáme být. Trapný opulentní pokus o novou současnou verzi státní hymny (viz odkaz na konci) mi připomněl to podstatné: kulturní přitroublost tzv. lidu (který pak, ne náhodou, trpně volí trapné reprezentanty téže trapnosti, která čiší i z písní tehdy natáčených a zpívaných) a různých bafuňářů. A pranic mi nepomáhá vědomí zenového buddhisty a autora knih o přirozených porodech (rozuměj: o zbytečných poškozeních většiny novorozenců traumaticky a násilně přiváděných na svět v tzv. porodnicích, jakoby těhotenství bylo nemoc a její léčba musela skončit operací, porodem) – tedy že jsme všichni přirozeně dobří, a že násilníci, podvodníci a šmejdi, jsou jen porodem poškození (sociolog Blažek kdysi napsal, že školy a porodnice jsou továrny na vadné výrobky).
Ignorancí protože nevzdělaností čpící dělníci a milicionáři v roce 1948, lidsky zbabělí politici v roce 1968, a akce neschopní kuřáci disidenti u vlády v devadesátých letech minulého století jsou téže podstaty, jako až na výjimky tiší současní konzumenti popových kýčů a hitparád. Prakticky jediní umělci, kteří svou tvorbou nějak reagovali na vnější totalitní situaci (nenamlouvejme si, že dnes jsme svobodnější či dokonce svobodní) byli ti, kteří alespoň popisovali Zlo (zpívali o zlu)… ale popis není řešení, je to nanejvýš pokus o probuzení krajanů. Ostatně, znovu připomínám, že do roku 1989 jsem šířil informace o metodách a akcích, které naznačovaly směr nutného společenského a především individuálního vývoje, poté jsem šířil přímo metody nástrojů vnitřních transformací.
Ochota k opětovnému zblbnutí v současném bohatém světě konzumu (a spotřeby všeho, včetně třeba sexu a ženské emancipace, a jak poznamenal na konto pokusu o novou hymnu i ministr kultury v demisi, nevkusu a kýče), akceptace polopravd a vyprazdňování pravdy, stejně jako naivita bezmoci vůči křiklounům, dávno překročila téměř všechny hranice (brexit, Trump, Zeman): stále znovu naznačují, kde je příčina – nemáme totiž (i kvůli odborníkům a expertům) odvahu jít na počátek, k početí, těhotenství, k porodu a výchově. Jinými slovy, sami si vychováváme vlastní teroristy, psychopatology moci. Nebo jinak, hudební (a samizdatový) underground (rozumějte, kultura) byl a je tím, co snad zachrání děti našich dětí. Právě hudba, svobodná tvorba, kultura, jako léky proti zapomnění souvislostí, anebo šok z ucouraně patetické, a navíc vážně míněné nové varianty české hymny (jako pro festival vojenské hudby Zlatý palcát), snad pomohou probudit příští oběti krásného nového světa pod dohledem Velkých bratrů.
Snad ještě nejsme tak furiantsky a umlčeně a trapně nazí (když už i papež nabádá mladé, aby se nenechali umlčet a křičeli), abychom v pře-harmonizovaném chaosu nové hymny nezaslechli jasné hlásky drzých dětí v nás, že pře-emancipovaný a do svých selfíček zahleděný král (konzumu, anebo stávající křehké protože sociálními sítěmi snadno zneužitelné formy demokracie) je, tak jako naše myšlenkové pochody a nepřipravenost na rozvoj technologií, sice furiantsky, ale přece jen nahý…
https://vltava.rozhlas.cz/podivny-showbyznys-pavla-klusaka-6951623?dil=3
