Jochův článek Proč Forman tolik nenáviděl naši civilizaci? (LN 19. 4. 18), který mne vyprovokoval k reakci (viz), rozpoutal po víkendu, k mé úlevě, smršť dalších nesouhlasů (viz třeba poznámka scénáristy Petra Jarchovského Joch chycen ve vlastní ideologické pasti, LN 24. 4. 18). Nejde o nic nového: podobně jako Joch zblbli celé zástupy nadšených mladých mužů, studovaných svazáků a dnes i často citovaných (dobových) odborníků. My pamětníci jsme přece jak pionýři zažili podobné ideologické a lidské úlety z dob 50. a 60. let min. stol., a mnozí pamatujeme už z vlastní zkušenosti, jak nám v o patnáct dvacet let později v rámci normalizace cenzoři a jiní snaživí hlupáci z titulu svých funkcí zakazovali nejen dlouhé vlasy, ale i hrát vlastní hudbu.
Viz i legendární pamflet Nová« vlna se starým obsahem, článek, který vyšel v březnu 1983 v časopise Tribuna. Byl podepsán fiktivním jménem Jan Krýzl, označil amatérské rockové hudebníky za nástroj ideologické diverze a vyzval kulturní pracovníky, aby těmto skupinám nepořádali koncerty. Tehdy zakázali i mou kapelu Amalgam. A protože jde i dnes o hodně, ne že ne, viz třeba současná politická kariéra Tomia Okamury, ještě se k rádoby zdánlivě neškodnému, také protože přes čáru slušnosti mířícímu Jochovu článku, vrátím.
Protože svého druhu blbcem je dnes (když už víme, co všechno způsobuje kouření) např. každý vášnivý kuřák a hlavně a zvláště těhotná kuřačka, ale i obézní muž po padesátce, který rovnou z nemocnice po operaci žlučníku zamíří do hospody na vepřovou se šesti a jednu plzeň, ale i těhotná vzdělaná žena s titulem, jenž se bojí tradované bolesti a zamíří porodit do velkonemocnice, která se chlubí císařským řezem jako nadstandard). Blbci za svou blbost většinou nemohou (když Joch odesílal svůj článek do redakce, zcela jistě na něj byl pyšný), blbost udělá občas každý, ale pokud blbce za jeho blikanec neklepneme přes prsty, víme z historie, co takoví a podobní (diktátoři jsou vždy otčímem v dětství bití chlapci) svou vírou v tu kterou ideologii dokážou (a jak nenápadně to začíná)…
Nejde totiž, ani v době fake news a celkového zmatení jazyků, o podružnost. Jako by často naduté omezenosti, neschopnosti nebo neochoty vcítit se do toho druhého, čemuž říkáme zjednodušeně blbost, bylo ve společnosti více nebo byla alespoň více na očích – hňupství otravné, agresivní a nařvané a především podrývající základy demokratického uspořádání státu, napsal jen několik dnů před Jochovým článkem Radim Seltenreich, jenž připomíná celou řadu historicky známých spisovatelů a myslitelů, kteří psali o blbosti. Podobně odmítavě se k Jochovu hodně nepovedenému dílku vyjádřila i celá řada dalších autorů, které nabubřelý článek zcela mimo mísu (stejně jako mne) rozladil a přinutil zareagovat.
Dovolte osobní vzpomínku: v roce 1970 začaly (místo zakázaných Studentských listů) v podobné úpravě a formátu vycházet Studentské noviny, orgán ÚV ČSM. Tehdy jsem začínal psát své komentáře a do začínající redakce jsem na vyzvání náhodného přítele poslal několik svých článečků. Příznačně mi pak za půl roku, z hromádky textů náhodně vybraný, otiskli drobný fejetonek O hlouposti. Studentské noviny okamžitě zakázali (snaživí noví cenzoři se poznali a zakejhali), a já věděl, že je všem svobodným dnům u nás konec, a také že oficiálním novinářem rozhodně nebudu. Mám od té doby Martin Lutherovsky Kingovský sen: co kdyby někdy v daleké budoucnosti existoval Úřad pro potírání blbostí, který by rovnou (počítačově a nějak internetově centrálně) mazal psané i mluvené úlety Jochů a podobných Ovčáčků, Rathů a Zemanů?
Tečku za touto aférkou snad udělala Jana Machalická, redaktorka v LN pravidelně píšící o divadle či filmu, svým textem (z úterý 24. 4. 18) Forman točil o lidské hlouposti, s podtitulem Je skoro komické, že Roman Joch jde na Formana se stejnou rétorikou jako komunisté. Machalická napsala: Jochova poznámka, že Forman coby uprchlík před komunismem nenatočil žádný film o zločinech komunismu, jeví jako z Marsu. Proč by proboha měl Forman točit realistické drama z koncentráku, když se vyjadřoval brilantní metaforou, jejíž vyznění bylo vždy tak naléhavé, a dodala: Vrcholem Jochovy střelby od boku je tvrzení, že poslední Formanův film neviděl a vidět nechce, protože je to antiklerikální propaganda a na to nemá náladu… Joch nechápe, že Miloš Forman vždy točil o nesmrtelné lidské hlouposti a malosti, na níž každá totalita staví.
Jakoby o Jochově hloupém úletu platilo, že lidé docházejí k neobjektivním a chybným závěrům, ale jejich neobjektivita jim zabraňuje si to uvědomit a připustit… a o přístupu předsedy Občanského institutu svědčí i další dávný citát: Problém současného světa je, že hlupáci jsou si skálopevně jistí, ale lidé inteligentní jsou plní pochybností. Bertrand Russell, matematik, nositel Nobelovy ceny, vyslovil tuto myšlenku před více než půlstoletím, avšak platnost jeho slov se od té doby nezměnila.
Důkaz přináší vědecký výzkum Davida Dunninga a Justina Krugera z Cornell University: Lidé, kteří neví, neví, že neví… To, že by se mohlo jednat o obrannou reakci lidského mozku, ukazuje stav zvaný anosognosia. Ten se objevuje u pacientů, kteří ztratí ruku či nohu. Takový člověk si stále myslí, že tuto končetinu má a nelze mu vysvětlit opak. Je tedy možné, že mozek stejným způsobem blokuje i informace, ukazující nesprávnost vlastních mentálních modelů.
Pro blbost Jochovu (a jiných odborníků) máme v dnešní zmatené a tekuté době i jiné názvy (fachidiotismus, profesní slepota). Moudrý člověk Jan Werich, který se s ní něco natrápil, řekl, že lidská blbost je neporazitelná, ale nesmíme s ní ani na chvíli přestat bojovat… Jinými slovy, blbci za svou blbost nemohou (dnes už známe a pojmenovali jsme mnohé její příčiny, viz např. kognitivní disonance). Blbcem se může stát i ten nejinteligentnější vědec (dějiny vědy jsou jich plné). Příčiny jsou již porodní traumata (dr. Koukolík toho hodně napsal o tzv. deprivantech), autoritativní, dvě stě let staré školství, tedy i neschopnost hlupáků a politiků přiznat chybu (génius dělá chyby, ale hlupák je opakuje), rigidní a zastaralý politický i volební systém atd. Zlo je prostě zlo, stejně jako hlupák je hlupák a nepřipustí si nic jiného. Jak podotýkají ti moudřejší z nás, to nezměníme. Skutečně zlým je ale ten, kdo vidí, co se děje, ale mlčí: to z něho dělá blbce. Lidstvo dělá i ve věku stále dokonalejších počítačů stejné chyby (a podobně zblbnout je nesnesitelně snadné).
