Přestože to některé lidské kultury vědí hezkých pár tisíců let, my, technologiemi (a vědeckou arogancí) opentlení obyvatelé téhle planety to, někteří, víme až poslední dobou. Tedy že jsme klamáni mozkovými programy (to, že svět je iluze a realitu nám vytváří programy naší mysli, ale vědí už i někteří současní výzkumníci s otevřeným myšlením). Poslední dobou nám také uniká, že ženy, v menstruačním cyklu a v rámci naprogramování svých těl k rození dětí (od oblin až po několikerou transformaci mozků v pubertě, v těhotenství, v šestinedělí), ale v rozporu mezi přírodou naprogramovanými cykly (které se hormonálně spouští v pravý čas, aby se z dívky stala žena), a navíc i pod tlakem mužské společnosti na ženské vzdělání a výkon, přestávají být ženami, mužní a ztrácejí dary evoluce.
Jsem královna vesmíru! Oh! teprve pak, až se Žena probudí ze spánku, v němž je pohřížena od doby pavouků, až rozšlape to sprosté, idiotské, parasitní, nejsměšnější plemeno samčí, vyjde lidstvu jeho slunce…
Ladislav Klíma, Utrpení knížete Sternenchocha (1928) viz itvar.cz
Tristně a trestuhodně se nevyvíjející situaci v českém porodnictví a neblahou roli mužů v něm jsem probral v mnoha předešlých blozích, teď naznačím své podezření, že ukryté (a záměrně nevnímané) ženství českých žen, tedy těch, které nechtějí mít děti, a sex je pro ně především jen zábava a rozkoš, je symptomem něčeho daleko hlubšího, s dopadem na celou (bohužel nejen naši) společnost, a je navíc stále častěji a nevědoměji, ale zároveň sofistikovaněji, nejméně podvakrát ukrývané. Nenechejte si, dámy, porod, jako oslavu ženství, vzít muži, kteří vystudovali jen ty porody, které se (také jejich vinou) nepovedly. Nenechte si namluvit, že porod musí proběhnout ve sterilním, hlučném, násilném prostředí velkoporodnice, a že císařský řez je výhodný. Očekávejte přirozený bezbolestný porod, probuzení skutečného ženství, a jak si řeknete, tak se i stane…
Jedna iluze je ta o svobodné vůli člověka. Učíme se ve filosofii a sociologii, jak jsme svobodní a rozhodujeme o svém osudu, ale to jsou jen přání a chiméry, výplody nezvládnutými emocemi (ale i sny) pokřiveného mozku. Zvláště studované ženy jsou, co se týká života a svého poslání, často vedle jak ta jedle. I ony si totiž, přes to všechno zbytečné a mužské, co studují na vysokých školách v muži psaných skriptech, řízeny prastarými mechanismy hormonálních produkcí a nastavením na rození dalšího pokolení. Zadělávají si ale na obrovský rozpor mezi evolučním zadáním a současností: taková žena je pak nespokojená a přenáší to na děti či partnery a okolí. Maskuje svou nejistotu líčením, plastickými operacemi nebo kariérou v kostýmcích, to v tom lepším případě, mnohdy ale propadne démonu uječené umanutosti. Přitom to ženy mají lépe zařízené než muži: nemusí jezdit do ášramů a meditovat, jim stačí k duchovnímu probuzení přirozeně porodit. Nemusí pracně hledat smysl života: stačí jim mít děti.
Co mne trápí už hezkých pár let? Vídám na těch ženách, které dokonce (přes neblahou tradici porodnictví posledního půl století, a přes nátlak traumaticky porodivších kamarádek) porodily přirozeně (bez zásahů lékařů a porodníků), jejich proměnu: naplnění moudrosti dávných civilizací o tom, že porodem (rozuměj: přirozeným způsobem, bez zásahů porodníků a bez rutinního násilí působeným rodičkám v tzv. moderních nemocnicích, pardon, porodnicích) se dívka rodí v Ženu. Je to zvláště ve společnosti, kterou řídí blahosklonní mudrci, pardon, porodníci a farmaceuti, nádherné… ale je to jen počátek něčeho ideálního. Příslib. Nepromrhejte ten dar, zkuste ten povznášející jiný stav (přestrukturovává se vám na několikrát mozek) prodloužit: kdysi dávno ženy po první menstruaci otěhotněly, a pak kojily, otěhotněly a kojily, a byly z nich pak moudré vůdkyně (matriarchální) komunity. A jste to vy, dámy, které můžete rodit příští buddhy…
Jenže, a to je i téma tohoto blogu, a tedy po druhé ukrývaného ženství, ať je pak čerstvá maminka sebekrásnější, zářící, oblá, usměvavá atp. (pamatujme ovšem, dámy a pánové, že je to díky přírodě, v naprosté většině nikoliv zásluha konkrétní ženy), spodní proudy a protivíry moderního materialistického vzdělání, a mylný nátlak překotné emancipace v ní stále jsou (rozpory mezi stále větším tlakem společnosti či zaměstnáním, osobními aspiracemi a hormonálními cykly, navíc také vlivem předešlé výchovy v socialismu, a bezmezné důvěry a poslušnosti v nějakou autoritu, stranu, vládu bílých plášťů, narůstají), a dříve či později (zvláště v dnešní ziskové společnosti, ve které mnohé ženy navíc zneužívají svého genderu) začnou probublávat na povrch a podminovávat mateřské benefity… do zážitkového a konzumního propadliště dějin. A to mě bolí… Říkávám ženám, že mají těla a potenciály jako Rolls Royce, ale používají jej stále víc jako Trabanta.
Ukazuje se, že určité subjektivní očekávání spouští v organismu biochemické děje, které mohou vést k jeho naplňování, přiznává neochotně vědec Hořejší v článku Placebo: dialog psychiky a těla? (LN 8. 9. 18). Co asi očekává s životem nespokojená a vztahy nenaplněná žena, která sice vystudovala dvě vysoké školy (neví co chce, ale nedá pokoj dokud to nedostane), ale nenalezla klid, jistotu a své vnitřní poslání (nechce si kazit postavu těhotenstvím, případně kojením, a na škole ji naučili, že co neví, to si (včetně sexu, přičemž jí nikdy nedojde, že sexualita a rozkoš z ní pramenící je cesta, nikoliv cíl), nastuduje, anebo najde na googlu?
Mám se obávat, že proces okorávání ženství u nás došel tak daleko, že už ani hormonální očistné bouře (zdůrazňuji: i u porodů, které se povedly!) nedokážou prosvětlit (osvítit) víc než jen druhý suterén, nebo jen krátce oživit ženské fungování… zázračný lék evoluce, ale ani placebo nákupů už nestíhá ustálit děje, které v těle průměrné české ženy zažehly rodinné hádky, maloměstská atmosféra závisti, školský a pestro-časopisecký nátlak a macho atmosféra v zaměstnání?
Abychom si rozuměli: když se ženská povede (pamatujme, díky přírodě!) nejen hardwarově, a její ženství se začne projevovat a navíc vydrží, je to nádhera. O to více jsem zklamáván závějemi vajglů před středními školami dívčího zaměření. Mám na mysli slečny, jenž jen plují na pěně dnů, spotřebovávají to či ono a mrhají darem pravého ženství, které už ani nehledají (za menstruaci se stydí právě tak jako se bojí mít děti). Ostatně, jak to asi dopadne v manželství dívek, o kterých je tento blog, a které nikdo nikdy (zvláště ne ve škole) nenaučil s partnery komunikovat (odpověď: Česko vymírá a půlka manželství se rozvádí na popud žen)?
Takové dívky a maminky pak, nejen k mé lítosti, ale ke škodě celých etnických skupin a národů, v opakujícím se menstruačním cyklu ztrácí výšku, a i ony podlehnou maminkám, císařem porodivším kamarádkám, a díky kognitivní disonanci ženského myšlení pak tiše a ochotně dochází k netušeným a pro společnost a partnery až tragickým důsledkům. Naučili je vyznat se v sociologii, nastudovat své druhé pohlaví, vyžadovat svá práva, ale nenaučili je plnit povinnosti (Ganga práv pramení v Himálaji povinností), umět klidně a věcně diskutovat s muži, prosadit si ženství v parlamentu, respektovat partnery, aby byly respektovány…
Jaké asi bude soužití s rozmazlenými konzumními vulgárními ego dívenkami z téhle tramvaje do stanice další obchodní centrum (protože taková jsou a stále více budou očekávání průměrných obyvatel téhle země)? A nahlíženo z poněkud vyšší perspektivy: co bude s národem rostoucího počtu egoistických kuřáků a kuřaček, Švejků, šmejdů, zkorumpovaných úředníků a ministrů po dalších dvaceti letech korupce a nezřízené spotřeby nikotinu, piva či vína, sexu pro zábavu (když přece víme, že to jsou ženy, které dělají a vytváří muže)?
Protože tak jako čtyřicet let socialismu, které, ať tomu věříte nebo ne, zvulgárněly a pošpinily duši českého národa na několik dalších generací, tak posledních pětadvacet let nereformovatelného materialistického porodnictví špiní jak duše českých politiků a podnikatelů, tak především stále vulgárnějších českých žen a jejich dětí. Jsme poškozená generace, která dál rodí poškozené generace…
Na pozitivním provozu vaší mysli, dámy, a také pokud se na těhotenství a porod budete těšit (tedy pokud bude psychika pozitivní a nenecháte se zviklat ani tchýní nebo maminkou, ani kamarádkami, ani porodníky) totiž záleží hladký a bezbolestný průběh porodu, i vaše štěstí po něm a především v dalším roce, kdy se dokončuje vývoj mozku dítěte: máte k tomu od přírody všechny předpoklady. I porodníci sami přiznávají, že 95 % zdravých žen umí a může porodit dítě bez komplikací, v pohodě a štěstí.
Přes veškerý nátlak na zisku závislých akčních mužů jsem to vy, kvůli kterým tam ti muži jsou, jste to jen a jen vy, které jsou schopny porodit nový život. Nikdo jiný za vás neporodí. I vaše podvakrát ukrývané ženství (poprvé všeobecně, podruhé i u těch přirozeně a šťastně porodivších) je hodno spíš oslav a uctívání, než krvavých operací (a nátlaku a udávání lékařů, když se rozhodnete porodit tak, jak rodí každá fena nebo kobyla, tedy doma v tichu, teple a bezpečí).
