aneb lidství jako past (na Cestě k osvícení)
ale také nedorozumění vnímání (lekce pro velmi pokročilé)…
Lidstvo je nepoučitelné (tak jako člověk sám) a řešení krizí na všech úrovních stále jen oddaluje. Pokusím se naznačit subjektivní příčiny umírání planety lidí a také, že náprava možná je, i když bude pracná (pro každého zúčastněného) a dlouhá (tři až čtyři generace). Ale odpovědní všude a na všech úrovních spíše prokrastinují a myslí jen na sebe. Probuzení z iluze lidství je pracné, ale ne nemožné.
Asi ve čtyřicáté minutě Bessonova filmu Lucy je to totiž v komentáři vyjádřeno jasně: to samotné lidství je past, rozuměj překážka osvícení. Jenže jako život ve své všední verzi, i film jako médium je příliš rychlý a natolik působivý (evoluce s ním jaksi nepočítala), že si divák ani neuvědomí, že to je promítaná iluze. Život je jako film: příliš intenzivní a náročný.
Programuje nás chování rodiny, učitelů, architektury (porodnic, nemocnic, úřadů i věznic, kostelů, MHD). To vše jsme se museli naučit zvládnout a teď se domníváme, že přesně tohle je život: jak se mluví, zdraví, obléká, jí, sedí u stolu, dělá kotrmelec, co je kýč a co dojetí. Pygmej, Číňan, Žid nebo Ind či Valach se jednotlivě liší stejně jako jejich kultury. Všechno to jsou masky, dnes prorostlé až na kost.
Tentýž duchovní zážitek výjimečných jedinců je pak v rozdílných kulturách i dobách interpretován zcela odlišně jak jimi samotnými, viz Buddha, Ježíš, Mohamed atd., tak vykladači v dalších generacích. Všechna institucionalizovaná náboženství sice mají společný základ (duchovní zážitek), ale nejen dle mé zkušenosti jen buddhismus (a dnes zen) není ideologií (a v případě několika učitelů je nikoliv jako teorie, ale jako přímý zážitek, celá staletí předáván dále). Viz zazen a kóany (i když v islámu mají súfismus, jinde taoismus, vždy existovala mystika, ezoterika).
Jde o očistu civilizačních, individuálních a sociálních programů, o pracnou možnost natrhnout realitu. O renesanci selského rozumu (začít to ale musí přirozeným nenásilným porodem a učením hrou). Staří Řekové měli filosofování, ale současně i rituály, my pracujeme jen se slovy a symboly a na tělo a jeho danosti jsme rezignovali. Přitom recept a ověřené metody známe a máme již 2600 let, ale Západ a dnes zkokakolizovaný svět nepoučitelný.
Protože vzdát se lidství, zapomenout na své ego, na svou masku, tedy dosavadní celoživotní kariéry, přiznat si že vše, co znám a v čem jsem exceloval, jsou jen popisy a přetvářka, vyžaduje značnou odvahu a vytrvalou umanutost (při postupném nácviku meditace, tedy vypínání masky… Ale jako ostatně téměř vždy, i dnes utíkáme před zodpovědností, neklademe si ty správné otázky, a řešíme zástupné problémy (plavčík natírá stěžeň).
Jen málokterý student zenu (sebe sama, resp. Svého myšlení, tedy lidství) si ale dokáže uvědomit, že i samotná meditace (zazen), stejně jako kóany nebo rány mistrovou holí (kyosaku), a samozřejmě i všechny knihy a přednášky o zenu, jsou jen natíráním stěžňů.
Kouskem dobré zprávy pro budoucnost je fakt, že jsou dnes zenová a meditační centra na celém světě, že se rodí stále víc dětí doma a přirozeně, atd. Možná je totiž nejvyšší čas a potřeba vrátit se k samé podstatě všeho, a obnovit i snahu řešit potíže na počátku. těhotenství, porod. zenový mistr jako ideální učitel, viz i ten nejlepší terapeut, umělec: celé lidstvo (anebo alespoň jeho 10 %) potřebuje osvícení a začít může a musí humanizací porodů.
Krize ovšem probíhá na všech úrovních (a znečištění vzduchu přímo souvisí také se snadností, s jakou nás dnes kosí koronavir). politické strany a demokracie nefungují, také protože nejsme evolučně připraveni na příliš veliké země, strany, moci.
Celému stále přemnoženějšímu světu na ekologicky a klimaticky stále kritičtěji ohrožené planetě dnes totiž vládnou špatně porození a nedomazlení muži (kteří prostě neumí přiznat chybu), a nenažraná populace. Kdyby všechny národy jedly jako Argentinci, Turci nebo Američané (a Němci a Češi a jiní Evropané, kteří mají na talířích sedmkrát týdně flák masa), potřebovali bychom sedm planet Země.
A není to jen u nás: Trump, brexit, oligarchové. Babička Brigitte Bardotová o současných francouzských politicích napsala, že to jsou zbabělci a bezkulčáci, a mladičká Greta jasnozřivě na konto skutečných příčin krize doby prohlásila: Smeteme i patriarchát, živí klimatickou krizi.
V dobách Pražského jara spisovatel Jan Procházka v rámci jedné veřejné diskuze o tehdejší společenské situaci prohlásil: Když se loď potápí, protože má pod čarou ponoru díru velikosti vrat od stodoly, rozumný kapitán neposílá plavčíka natírat stěžeň.
Jako lidstvo jsme stále v nepřetržité pubertě a technologie nás předbíhá právě tak jako důraz, který klademe na natírání stěžňů. Jenže zvláště v posledních dekádách vývoje kapitalismu (mít je čím dál víc než být) se nikdo hned tak nebude chtít vzdát toho co má – lidství, tedy sumy kompetencí, které mu umožňují zaujmout nějakou roli ve společnosti.
Je stále pravděpodobnější, že cele zaujati natíráním všech možných a hlavně nemožných a neexistujících stěžňů (ne tak jako medvědice, která, když se blíží nedostatek a krize, prostě to jaro nemá mladé), že lidstvo podlehne neschopnosti se domluvit a omezit spotřebu. A nebo třeba nějaké té mutaci koronaviru.
