A tak obtížně přenosný steel drum je doplněn hangem „do ruky“, namísto dlouhé fujary se ujala koncovka, nadšenec na Valašsku vymyslel a začíná vyrábět sférickou píšťalu, a právě při dokončování této knihy jsem „náhodou“ v klubu Rybanaruby na pražských Vinohradech objevil kapesní didžeridu (viz foto).
Celé ty roky, co nadšeně doporučuji zájemcům, že než si případně koupí drahý nástroj, aby zkoušeli hrát na didžeridu z PVC, jsem zvláště u žen cítil váhání. Chápal jsem je. Chodit po městě s kusem instalatérské trubky asi nebylo příliš slušivé. Teď je vše vyřešeno, protože s takovým nádherným nástrojem tak příjemné téměř kabelkové velikosti (v tomto případě jen 54 cm), který ovšem hraje jako skutečná regulérní didžeridu, se jistě řada žen okamžitě skamarádí. A třeba pak (tak jako všichni ti hoši, kteří tráví noci v přírodě u ohňů, hrají na bubny a didžeridu, a pak pozorují východy slunce), nakonec zvládnou i cirkulární dech, a už nikdy nebudou mít rýmu.
kapesní didžeridu
Podnikaví nadšenci někde vymysleli, jiní v Indonésii začali vyrábět, podnikaví cestovatelé začali dovážet (a podnikavá Rybanaruby začala ihned prodávat) radost ze hry.
Zázrak zvaný hudba je tak zase o kousek dostupnější všem těm, které doposud odrazovala nutnost celé roky tvrdě cvičit (nebo být nucen „číst“hudbu z not, tedy levou mozkovou hemisférou, a kromě pikoly se i vláčet s velkými kufry). A o co jsou tyhle nástroje „hudby jinak“ jednodušší, o to dříve zažijí zájemci zkušenost objevování, co je „za hudbou“, a také že hra na (tyhle) hudební nástroje je skutečnou hrou, plnou radosti z objevování.
