Ve světě, ve kterém výrobek ještě před čtyřiceti lety obsahoval 80% hmoty a 20% informací, a před dvaceti lety 20% hmoty a 80% informací (jen se podívejte na složitost současného mobilu, automobilu F1 nebo kosmické rakety), a hrozí nebezpečí tak lákavých pastí snadných jednovětých předvolebních sloganů populistů a reklam (protože jinak to nikdo nebude číst, tvrdí realitou poučení kreativci), a ve kterém již pár tisíce let platí, ale většinou nejsou dodržována nejrůznější Desatera (zato jsou poslední roky knihkupectví na Západě přeplněna stovkami titulů jako Filosofie pro idioty), jsou snahy něco podstatného nějak srozumitelně sdělit vlastně předem marné (jakoby maskotem doby byl spíše Sysifos, Don Quijot a Homer Simpson, nikoliv nějaký mýtický či současný Superman). Přesto, nebo právě proto, se umanutě pokusím, jako pomyslnou druhou stranu mince a ex post ale předmluvu k Desateru, jinak popsat šanci, ukrytou v každém chaosu a problému, nabídnout zvěst o potenciálu ženy a jejího těla, ve formě dalšího stručného a snad inspirativního Desatera… (následuje vzápětí)…
A protože jsem se právě v době, kdy jsem psal (z)matení, a kdy se pracuje na knize Ukryté ženství (a protože donedávna přece jen nějak aktivní ženy dvou posledních generací už jsou, až na výjimky, buď jen bitevní kočky, anebo, jak výstižně naznačuje vtip, mají G bod na konci slova shopping), letmo potkal s dívkou Lucií (která mi symbolizuje jak skryté softwarové poškozenosti, tak zároveň původní evolučně dané potenciály mladé inteligentní a milé ženy, navíc se zájmem se o sobě něco dovědět a něco podstatného se sebou i udělat), zveřejňuji další desatero KDYŽ (se seznamem některých těch předchozích na konci) v naději, že dříve nebo později ona nebo i některé další Lucie (to jméno znamená ta, která přináší světlo) začnou brát něco z něj vážně a návodně: že se vlastní snahou a trpělivou prací proberou z iluze, že jsou buď odflinknuté Trabanty nebo afektovaně přeslazené naivní Barbíny, a dojde jim, že ten zázrak stvoření a dalšího tvoření zázraků (jménem dokonalý partner a dokonalé zvědavé a hrající si děti) je jen a jen v jejich hlavách a rukou. Návod, know how, je ukryt v dokonalých Rolls Roycech jejich těl, stačí jen pojmout úmysl a začít jej realizovat. Přeji vám, nám i sobě, Lucie jednadvacátého století, ať se daří…
