Z jakékoliv péče o kulturu se stal nacionalismus. Z jakéhokoliv rozčilení je nenávist. Z objasnění je konspirační teorie. Ze slova zajímavý je surový. Z konzervativní je extrémně pravicový, z extrémně pravicový autonomní. Z přetvářky slušnost, z autokracie demokracie. Vynucené morálce se říká svoboda, diktátu debata, výmluvě odpovědnost a agitaci žurnalistika. Kdo svým, argumentem míří k jádru problému prý štěpí. Kdo skutečně štěpí je prý odvážný. A kdo projeví statečnost, je prý nezodpovědný. Susanne Baumstarková, LN 16. 1. 16
Stále více dětí se ve vyspělých zemích rodí po umělém oplodnění, kdy dárce spermií je anonymní. A protože těchto dárců není dost, jsou ti dostupní využíváni opakovaně, leckdy i mnohokrát, a předávají tak svou genetickou výbavu třeba i stovkám dětí. I když u nás teoreticky platí, že jeden dárce by neměl počít více než sedm dětí, praxe může být jiná. Je totiž jen na muži, který se rozhodne své sperma darovat, zda na klinice po pravdě uvede, kolikrát a kde již své sperma daroval. A spermobank je u nás třicet. Čeští odborníci však s případným incestem potomků problém nemají. Podle docenta Tonka Mardešiće ze Sanatoria Pronatal je na základě propočtů reprodukčních genetiků „toto riziko naprosto zanedbatelné a vůbec není nutné s ním kalkulovat“. Jenže je to opravdu tak? Američanka Cynthia Dailyová porodila s pomocí anonymního dárce v roce 2004 syna. Když se později rozhodla v internetovém registru zjistit, kolik má její syn nevlastních bratrů a sester, čekal ji šok. Sedm let po jejím porodu jich už bylo 150 a další přibývali. „Je to šílené, když je vidíme všechny pohromadě. Jsou si všichni podobní,“ popsala novinářům… V roce 2013 v ČR lékaři uskutečnili bezmála třináct tisíc pokusů o umělé oplodnění. Počty asistovaných reprodukcí rok od roku stoupají. Ovšem dochází sperma. Dárců je málo, přísnými testy projde průměrně každý desátý zájemce. U nás je asi třicet spermobank a za jedno dárcovství dostane muž 800 až 1500 korun.
Benešovské mlékárny byly v době privatizace postoupeny firmě Danone. Firma Danone sídlí ve Francii. Minimální mzda ve Francii je přes 40 000,- Kč. Pražské pivovary vyhrála v privatizaci společnost Baas z Velké Británie. Minimální mzda ve Velké Británii je přes 38 000,- Kč. Sklo Union Teplice si vylosovala belgická společnost Glaverbel. Minimální mzda v Belgii je okolo 42 000,- Kč. Takto bychom mohli pokračovat možná i tisíckrát až do krátkého seznamu posledních firem patřících ještě českému státu. Co podnik, to prodej do zahraničí. Minimální mzda v České republice, po loňském boji a velkém odporu, je nyní 9 900,- Kč. A politici si po této částce připadají jako hrdinové lidu, kteří se umí starat o svěřené ovečky… Privatizací se mělo dosáhnout zbohatnutí hned. Prodám troubu, dostanu pár miliard do peněženky a mohu reformovat, nahazovat omítky, lepit díry ve střeše… Ale po omítnutí a zalepení děr došlo k trudnému zjištění. Nemáme miliardy a nemáme ani troubu, v které bychom pekli a díky níž bychom mohli začít prosperovat. Trouba je sousedova, požadavky také a budoucnost, ta také. Protože on má nejen tu svou troubu, ale i tu naši. Privatizací jsme se stali montovnou. Bylo u nás levně a je u nás stále levně… A nyní navrhují privatizovat české lesy, poštu či dráhy, aerolinie už zprivatizovány byly. V závodu psích spřežení dějin ekonomiky jsme už kilometr po startu snědli své psy (a to aniž bychom měli nějak výrazný hlad). A teď přemýšlíme nad tím, že si dáme i sáně. Ivo Barteček, Štěpán Cháb
Německo chce zavést celoevropskou daň na uhrazení nákladů uprchlické krize. Dánsko chce schválit zákon, který má umožnit státu zkonfiskovat uprchlíkům veškerou bižuterii dražší než 1000 euro – s výjimkou snubních prstenů. Tak se prý Dánové chovají jako civilizovaní lidé, protože tak zjevně uznávají, že i uprchlíci mají právo na osobní život – než si na nich namastí kapsy. V Turecku účtují pašeráci lidí uprchlíkům 1000 amerických dolarů za místo v gumovém člunu a 2500 dolarů za místo v dřevěné lodi. Vzhledem k tomu, že jen na jediný řecký ostrov přišlo během roku 2015 350 000 uprchlíků, pašerácké zisky dosahují stamiliony dolarů – a jediné, co dokázala Evropská unie udělat, bylo, že nabídla Turecku další peníze, buď aby zadržovalo uprchlíky na svém území, anebo aby je – proti zákonu a proti duchu všech příslibů, jaké učinily moderní společnosti uprchlíkům, posílalo zpět do války, odkud přišli…
V psychologickém experimentu dostaly dvě skupiny studentů texty týkající se trestu smrt. Texty obsahovaly jak argumenty pro trest smrti, tak argumenty proti němu. Jak studenti zareagovali? Obě skupiny se zachovaly stejně: nechaly se ovlivnit argumenty, které jejich názor potvrzují, zatímco opačné argumenty považovaly za chybné či nedůležité. Na první pohled se mohou zdát být výsledky experimentu jen zajímavé, na druhý pohled vyhlížejí pochmurně. Čím více toho studenti věděli, tím více se zakopali ve svých ideologických pozicích. Prohloubení jejich vzdělání vůbec nevedlo k většímu rozhledu, moudrosti či pochopení souvislostí. Právě naopak… Vzdělání nám slouží ke zvýšení sebevědomí, což je v tomto případě také problém. Člověk, který použije vzdělání a inteligenci k nafouknutí svého ega (a takových je nás hodně), hůře připustí, že by si mohl zvolit zcela chybný světonázor. A už vůbec tak neučiní, když budou konkurenční světonázor zastávat lidé méně studovaní. To je důvodem, proč v devadesátých letech zastávala řada vzdělaných a inteligentních (a také movitých) Čechů a Moravanů výrazně radikálnější (a realitě zákonitě více vzdálené) postoje než lidé se středoškolským či základním vzděláním. Vzdělání a inteligence neochránily před vášnivou a nezvladatelnou nenávistí vůči levici, odborům, občanským aktivistům a menším liberálním stranám (stejně tak koncem 70. let minulého století řada chytrých lidí v západní Evropě.
Přestože zájem o maso v Evropě stagnuje, dotace trvají a výroba roste. Velkochovy hospodářských zvířat představují do budoucna větší hrozbu než spalování fosilních paliv. Evropa, aby nakrmila svá hospodářská zvířata, potřebuje sedmkrát více zemědělské půdy než kolik má sama k dispozici… 90 % světové produkce sóji a 50 % světové produkce obilovin slouží jako krmivo. Mnohé rozvojové státy zažívají ekonomický vzestup a obyvatelstvo se snaží přecházet na západní životní styl, k němuž patří pojídání masa. Bude-li poptávka růst, za 20 let se zpětinásobí. Jakub Šiška, Konzumace masa ohrožuje Zemi, LN 18. 1, 16
Že zrovna Češi mají obavu o kvalitu a svobodu německého tisku je úplně absurdní. V zemi, kde prezident mluví jako opilý dlaždič a veřejnost mu to toleruje, působí skuhrání na politickou korektnost směšně. Jan Macháček, Oslava kritické uměřenosti, LN 18. 1. 16
Ceny solární energie každoročně klesají o šest procent. Kapacity na její produkci stoupají o 30 % ročně. Do 18 let by tímto tempem Slunce pokrylo 100 % energetických potřeb, píší Petr Diamandis a Steven Kotler v knize Hojnost. Jiný americký projekt tvrdí, že nás čekají ne kontroverzní kroky jako řepka či bionafta, ale třeba nano strukturované baterie jako součást karoserie vozu, podpůrné hliníko-vzduchové baterie, spořivé technologie, fotovoltaika, rentabilita bez subvencí. Status quo se zkrátka mění. Okno příležitosti se otevírá. Mocenské setrvačníky založené na ropě začínají skřípat. Kdy se zbavíme závislosti na ropě, záleží také na době, kdy náš matrix pochopí, že investovat peníze místo 520 dnů bombardování na vývoj je rozumnější. Miroslav Schiffert, Status quo se mění, LN 13. 1. 16
