Tak budeme mít s největší pravděpodobností další prezidentku či premiérku – Clintonovou v USA, Mayovou ve Velké Británii. Připočtěme již Merkelovou a jiné další dámy v čele různých evropských komisí, a při vší úctě ke vší rozumné genderové vyváženosti a stále neviditelnější ženské schopnosti přece jen se nějak dlouhodoběji domluvit, začínám mít o současný a hlavně budoucí svět (při všech již známých rizicích) obavy. Naznačím (samozřejmě provokativně, alternativně, přiznaně nekorektně ale také se vší úctou k těm ženám, které nezapomněly na svá ukrytá, tedy nevědomá ženství) některé ze skeptických úvah starého pošetilce, a možný směr řešení: co takhle na to, o čem se zmiňuji, alespoň, bez urážky, pamatovat?
I sebeženštější žena po půl roce, natož po několika letech v administrativě nějakého státního (či stranického) aparátu, vykazuje vyšší hladiny mužského pohlavního hormonu testosteronu. Věděl jsem to z vlastních školních zkušeností, co se týkalo mužatek učitelek, zvláště jazyka ruského, psycholožek (v manželských poradnách, kterým jsem přednášel o terapeutické síle hudby, a ve vězení, kam jsem zadarmo chodil učit vězně tibetsky mručet) a posametových úřednic, které nechápaly, že přednáším na vysoké škole, ale nemám vysokoškolské vzdělání, a nechtěly mi dát povolení podnikat. Právnický a politický jazyk, styl pragmatického utváření ad hoc koaličních part a partiček těch, kteří spolu mluví a chodí na pivo, to je to nejmenší, co mne trápí. Všimněte si, že ženy ve vrcholných funkcích nosí nejraději (i když přece jen barevnější než obvykle mužsky šedá a tmavá) tzv. blejzry, tedy pánská saka, a dokonce s vycpávkami na ramenou (rozumějte: ženy, a vycpávají si mužské druhotné pohlavní znaky, tedy ramena!). O tom, že když ženy nosí kalhoty a klobouky, nedělá to jejich ženskosti a vztahům s muži (na rozdíl od podnikání) dobře, jsem už psal.
Mám teď v zájmu principu předběžné opatrnosti na mysli něco bytostněji živočišnějšího a všechny, nejen muže, nás skrytě ovládajícího – hormony a archetypální instinkty: například už víme, že ženy v ovulaci berou podvědomě každou jinou vedle sedící ženu jako soupeřku. A stačí si uvědomit, že každá žena je vlastně, v rámci menstruačního cyklu, každý týden zcela jinak reagujícím tvorem! V rámci tzv. PMS (premenstruačního syndromu) je pak každá (političky nevyjímaje) podrážděná, úsečná, se sebou a hlavně svým mužem či mužskými kolegy nespokojená. Jeden týden je vstřícná a kompromisu schopná, druhý je bystrá a inteligentní, třetí je ale jakékoli domluvy neschopná. Jeden kreslený vtip na internetu to vyjádřil jasně: Prezident, a má krámy! Řečnicky se ptám: budou administrativy USA či Velké Británie pamatovat na ženské dny a změny nálad svých prezidentek či premiérek, a sestavovat důležitá jednání s ohledem na jejich menstruační cyklus?
Role ženských vůdčích osobností tak obrovských států s tak zničující vojenskou silou by mohla být, při troše negativních okolností (a v rámci ženských dnů neúprosně a pravidelně neblaze ovlivňujících polovinu jejich vládnoucího času) až katastrofická! I titulky současných anglických novin naznačují obavy: Brity má vyvést z krize Železná lady 2. Na post britské premiérky míří Theresa Mayová, tvrdá jako ocel. Theresa je zatraceně složitá ženská (přiznal nedávno její kolega z řad konzervativců). A celou svou konzervativní kariéru se učila být konfrontační (jak to vyžaduje systém britského parlamentu), až agresivní. Jinak by to nedotáhla na ministryni vnitra. My muži je přece známe: historické i současné herdek baby…
Opakovaně naznačuji: zatímco každý řidič autobusu musí projít psychotesty, žádný politik, a už vůbec ne žádná politička, takovými testy schopností rozumně reagovat v krizových situacích projít nemusí. Náš tzv. demokratický politický systém je i tak cele zmítán hormonálními poryvy špatně porozených a většinou psychopatických macho samců, porovnávajících si velikost svých… argumentů (nemáme pro hormonální selhávání politiků a diktátorů systémové mechanismy záchrany nebo alespoň nějakou pomyslnou ruční brzdu) – co ale s nezvládnutými hormonálními hladinami alfa samic, které se musely, aby se prosadily, naučit jednat a myslet jako muži? A navíc pokud neměly děti (přírodní národy vědí, že teprve přirozeným porodem se dívka zrodí v Ženu), jsou hormonálně stále v jakési pubertě…
Pro lepší představu zparafrázuji, co o sobě většina žen netuší a pro političku formátu prezidentky USA či premiérky Velké Británie by mohlo být fatální: ve fázi předovulační je žena velmi aktivní, připravená vrhnout se do světa a konfrontovat se s ním. Tato doba je plná optimismu, zaměření se na nové cíle. Vznikají a rostou nové plány a nápady. Žena je obvykle společenská a fyzicky výkonná. Výborně, jak ale zařídit, aby to političce vydrželo více než týden? Přichází sice ještě přece jen pozitivní fáze ovulační – tvořivá touha a péče o druhé: energie ženy je láskyplná, pečující a zaměřená spíše na druhé než na sebe samu, což by v rámci různých konferencí a stranických sjezdů bylo v pořádku, co ale dál? Předmenstruační (PMS) období totiž vnímá mnoho žen velmi silně: jsou přecitlivělé, náladové, špatně soustředěné, často netrpělivé či dokonce výbušné a vzteklé, nebo naopak depresivní a bez energie. Frustrace, napětí a zadržovaná agresivita se derou na povrch, někdy třeba v podobě nutkavé potřeby uklízet či jinak změnit uspořádání věci kolem sebe. Představa takové zadržovaně agresivní prezidentky je až zničující a na mezinárodním poli jistě může napáchat celou řadu nenapravitelných škod. No a pak přijde fáze menstruace, kdy se tělo ženy pročišťuje a připravuje na další menstruační cyklus. V tomto období se i politička noří do sebe, zpomaluje se a stahuje. Fyzická energie je nižší, tělo bývá bolavější, potřebuje více odpočívat, být sama se sebou více než s ostatními. Politička, takto často radikálně gruntující a přehodnocující to, co v pro ni již ztratilo svou funkci (připomínám, že Merkelová strávila půl života v pokrytecké NDR!) – ať už jsou to věci, projekty či vztahy – se může stát postrachem dlouhodobých mezinárodních závazků i podnikatelských smluv.
Jinými slovy, a osud mi synchronicitně přihrál úvahu Stanislava Komárka (Blaho nevědomí, LN 9. 7. 16) na téma role nevědomí ve společnosti, na jedné straně přechází mateřství s jeho relativní bezmocností a pečovatelskými instinkty z jednotlivých reálných žen na stát jako celek, který leží jako obrovská kojící samice k všeobecné dispozici – není vcelku překvapivé, že stát tohoto typu je reprezentován bezdětnou kancléřkou (a brzy nastane totéž v premiérském provedení i ve staré dobré Anglii)? Naznačuji, že zatímco přirozené (mateřstvím opodstatněné) ženství je hodně nevědomé, a tedy přece jen správnými směry se vyvíjející, bezdětné hormonálně nedovyvinuté političky ošlehané soutěží s bojovnými muži neskýtají záruku, že přece jen dovolí svému podvědomí cosi globálně zachraňovat.
Otázkou také je, jak moc si můžeme (po brexitu a morálních selháních jeho mužských iniciátorů) namlouvat, že víme, kam jdeme a co z toho je pouhou silou (toho špatného, bitevního) nevědomí? Neměli bychom si přiznat, že celým národům nevědomí našeptává, kudy vede cesta? A začít počítat s (ženským) nevědomím, ale také pomáhat ženám zůstat ženami (a nenutit je studovat mužské vědy a bojovat a soupeřit o pozice, a třeba je raději preventivně nevolit do mužských vůdčích rozhodovacích rolí)? Kdysi jsem v tomto ohledu navrhoval, aby se prezidentkami mohly stát jen ženy po nejméně trojím mateřství a přechodu…
„Skutečná podstata ženy je princip inspirujícího chaosu. Její vlastností je nestálost mimo zákony logiky, tvrdí jistá Lena Leontěvová, pochybuji ale, že to ty, kterých se to týká, přiznají, a pochopí i všichni ti báječní leč svými šéfkami tak zmatení muži, kteří je z bezradnosti demokraticky zvolí… Naznačuji, že podobně jako jsme my muži (ke škodě všech) stále nezačali brát v úvahu geneticky dané (nevědomé) reakce vlastních těl a emocí, evolučně připravené pro život v malé tlupě nanejvýš o 50 ti členech – přičemž dnešní (špatně porození) alfa samci řídí globální podniky a vojenské síly schopné z ničit svět – co ale až nám budou v téhle nefungující partokratické společnosti vládnout ocelovou pěstí dámy, které mají zrovna krámy?
