Článek pravidelného hosta indiánského kmene (jenž ho adoptoval), kulturního antropologa na volné noze a někdejšího diplomata, na téma současné situace v Evropě po brexitu, rozhořčil český mediální dvoreček (který sice páchne starobou a letitými zlozvyky, ale je náš), a reakce se vyrojily tak ostře, až mne probraly z vederní letargie. Pokusím se tímto komentovaným upozorněním na ulítlé výpisky naznačit lhostejné protože dlouhodobě zmanipulované většině jednak že reakce typu potrefených hus (při vší úctě k jejich jiným dovednostem) vypovídají víc o husách samých, a druhak že potvrdil mé uspokojení celoživotního alternativce, že Mnislav Zelený má, díky své odvaze klást otázky, a dokonce i odpovědi, které jsou u nás tabu, a díky opakovaným dlouhým pobytům mezi svými indiány, před většinovou zmanipulovanou a tedy zaslepenou populací obrovský náskok… v disciplínách, jako je tolerance, schopnost se poučit, schopnost nadhledu, a lidství.
Jsem hluboce rozhořčen uveřejněním hrůzného článku pana Zeleného Je na řadě genocida bělochů v Evropě? Článek obsahuje myšlenky podporující rasovou a etnickou nenávist. Už jen sousloví jako: „umělé křížení ras“, nebo přirovnání rozhodnutí německé spolkové kancléřky Angely Merkelové ke Stalinově sovětizační politice vyvolává otázku po redaktorské práci ve vašem deníku, napsal jeden rozhořčený čtenář. I jiný reagující, emeritní profesor a poslanec, nepočkal, až vychladne, zasekl se na několika z kontextu vyjmutých pojmech, a odhalil své ledví: Předsudky podobného typu vedly nedávno k hlasování o britském vystoupení z Evropské unie, když se proponentům brexitu a části médií podařilo značnou část britských voličů přesvědčit o tom, že jsou obyvatelé Britských ostrovů neslučitelní s násilníky, zloději a vysávači sociálního systému, kteří k nim přicházejí z Polska, Česka nebo Rumunska (pravda, ve srovnání s námi vyšli u hlasujících lidé z bývalých britských kolonií lépe). Podobně dotčeně a s řadou z nepochopeného kontextu vytržených souvislostí reagoval i antropolog. Pro připomenutí, psal jsem o panu Zeleném a na tato témata mnohokrát, např. zde nebo (více o Atapanových názorech a se spoustou odkazů) zde.
Připomenu: perspektivy naší společnosti jsou podle Atapany (nikoliv podle právě populárních prognostiků, ministrů, reklam a bankéřů) neveselé: Zahájením období akumulace jsme nastoupili cestu ke zkáze. Začaly boje o moc, o bohatství, o území, o exploataci a o zneužívání přírody vždy s cílem akumulace a často s odůvodněním ve prospěch vyšších zájmů. Naše nedokonalost se začala stále více projevovat. Čím víc kořistíme, čím více se snažíme mít všeho víc, tím rychleji se blížíme ke konci. Čím víc jsme bohatší, tím méně máme času i na děti, jsme pohodlnější a neochotnější se omezovat ve svých zálibách. Ať se jedná třeba o jídlo, kdy se více a více oddáváme obžerství, nebo o moc a bohatství, kdy jsme stále chamtivější. Společnost nás tlačí k stále vyšší výkonnosti, ale zdrojů ubývá. Akumulujeme bez ohledu na budoucí generace asi tak, jako zapomínáme na naši minulost, na naše předky… A tak se naše nedokonalost, špatné vlastnosti a chyby, potažmo hříchy stále prohlubují a zvyšují až do zániku, který si zasloužíme. Sami sebe odsuzujeme. Naše činnost je jednoznačně sebedestruktivní.
Dotčeně rozhořčené reakce na názory životem poučeného antropologa jsou logické: nikdo nemá rád, když je mu připomínáno, že dělal a dělá zásadní chyby a užitečného idiota (i když o tom nevěděl). A od dob Mojžíšových se také ví, že zastánci starých pořádků (a vášniví obhájci starých paradigmat) musí vymřít, přesvědčit je nelze. Jenže jak přežít ve společnosti, ve které jsou, až na vzácné výjimky, zkamenělí všichni? Začít s úklidem u sebe, Atapana to tuší, a také otevřeně říká (což u nás rozhodně není zvykem): Jsme pyšní a pýchou často pukáme. Již svatý Augustýn prohlásil, že jsme pyšná shnilotina. Dnes novinář Benjamín Kuras používá jiný pravdivý termín, člověk plundrující. Chybí nám mnoho, ale především pokora před úžasnými „zázraky“ přírody a kosmu, pokora před stářím a jeho moudrostí, pokora před duchovní silou, pokora, která nedovolí zničit vlastní životní prostředí i sebe sama.
I když tušíme, že tzv. primitivnost indiánů z pralesa není hloupost, a výkřik dítěte z Andersenovy pohádky Císař pán je nahý! je ve skutečnosti jediný pravdivý a správný, číst třeba že si Zaplevelujeme genofond, lékaři jsou největší nepřátelé civilizace a nebo dokonce že třicetiprocentní úmrtnost dětí mezi kmeny přírodních národů v Amazonii je dobrým návodem k tomu, abychom přehodnotili způsob, jakým uměle zaplevelujeme – myšleno západní civilizace -– náš genofond tím, že jsme byli schopni, díky pokroku v medicíně, zachraňovat životy dětí, které by pravděpodobně v podmínkách amazonského pralesa nepřežily, je na nás příliš a durdíme se: Lékaři jsou „největší nepřátelé civilizace“, rozhořčuje se citací potrefený nepodepsaný (asi) lékař, odkazující na televizní rozhovor s Atapanou: Indiáni si nezaplevelují genofond, je stále čistý, naopak my si ho zaplevelujeme. Je přirozené, že civilizace se spíš zachová, pokud budeme mít více dětí a větší úmrtnost, vždyť tak je to správné, tak se to čistí, odpovídá pan Zelený na dotaz moderátora pořadu Hyde Park, odvysílaného v ČT (inkriminovaná část zhruba od času 42:20), a navazuje tak nejen na mé stesky v článcích o škodlivém velkokporodnictví, ale i na dr. Koukolíka, který před lety na toto téma zkusil zabrousit, ale byl hned umlčen.
Cítím spřízněnost a držím panu Mnislavovi palce (před časem jsme si vyměnili pár e-mailů). O neblahé roli novodobých kněží v bílých pláštích (zvláště těch mezi porodníky) jsem psal častokrát. Jako jakýsi přídavek k výše citovaným a ve vzduchu se vznášejícím, ale jako mrtvé brouky přehlíženým informacím uvádím další provokující námět – přinejmenším pro silnou pochybnost o neomylnosti alopatické medicíny: Pak jsem pochopil, co dělají léčitelé a šamani na celém světě a co potvrzuje i současný výzkum, napsal Clemens Kubny (viz Reflex 29/16), který sice stále má přerušenou míchu (viz rtg snímky), ale silou pozitivní vůle se znovu naučil chodit a dnes jezdí po Evropě a přednáší o mentální léčbě. Západní medicína podle mě léčí na dvou základních úrovních, mechanické, chirurgické, v níž se lidské tělo podobá stroji, a biochemické. Jenže nad tím je úroveň energetická, ze které vycházejí tradiční asijské léčebné systémy, čtvrtý je informační způsob léčení (homeopatie), a pátá úroveň je duševně-duchovní. Kdo prodělá léčebný proces jako já, tomu nemá západní medicína co nabídnout…
Pragmatické a expertně odborné elity opakovaně selhávají v každém století, nemám jim to za zlé. Osobně jsem prožil několikeré zklamání i u jinak velmi uznávaných osobností (i z oblasti šamanismu, new age, jógy či fyziky): z jejich neschopnosti a bitevně podrážděné nechuti akceptovat, jak moc nás negativně ovlivňují medikalizované porody. Jejich jinak a v jiných oborech velmi pružné mysli nebyly schopny překročit dobově a učebnicově vmanipulované hranice poznání. Podobně zabednění ve své zabedněnosti jsou ti současní výše citovaní odborníci, kteří čtou o vozech, ale píší o kozách (potěšující výjimka je např. vydavatel, který dlouho žil v Anglii, a jehož názor na migraci je pružně nestádní).
Hm. Jaká je nejpružnější věc na světě, ptávají se totiž zenoví mistři mnichů, přičemž správná odpověď zní: lidská mysl. No, možná v zenových klášterech a centrech. V našich krajích (i jako důsledek tolika let totality a totalitního školství od dob Marie Terezie) bychom takto nikdy otázku nezodpověděli: nám tu nejen srdce, ale právě i mysli zkameněly. Přestože vnějších znaků, že se pomalu ale sebejistě mění paradigma a blíží kolaps, přibývá. Zaplať pánbu za tak zeleného, až provokujícího Atapanu (ale i Jaroslava Duška, dr. Hnízdila, dr. Máslovou, Jean Liedloffovou, M. Šichtařovou a několik dalších odvážných, kteří se nebojí vyslovit a stát si za jiným než ovčanským názorem)… jenž odborníkům nastavuje zrcadlo, a má náskok.
P. S.: Matemašte (a další důkaz lpění na starém paradigmatu): Nedávno prý někdo psal o tom, jak obecný úzus může být naprosto mylný. Malé děti se zavazovaly do povijanu, prý to vede k jejich bezpečnosti, nemohou si tak ublížit. Ha, vedlo to k množení choroboplodných zárodků a vyšší nemocnosti (viz i můj někdejší blog kde uvádím mnohem závažnější důsledky, a Bohumil Kartous, LN dnes). Právě tak doporučuji přečíst si mé dávné zamyšlení právě na téma genofondu…
