Všichni, kteří se někdy věnovali důkladněji nějakému problému, brzy vycítili, že ať jsou, kde jsou, bez pohledu nebo dokonce pomoci zvenčí se už dál nedostanou. Potřeba pohledu zvnějšku je jednou z radikálních potřeb člověka. A to znamená, že její uspokojení závisí na struktuře celé společnosti (nebo na změně té struktury). Cyril Höschl cituje Kurta Göddela
Libby Hemphill, badatelka online komunikace z Illinois Institute of Technology, to řekla jasně: „Social media is a shitshow“. Výkonný ředitel Twitteru Dick Costolo se nechal slyšet, že sociální média na problémy s obtěžováním a nenávistí dlouho kašlala. A teď sklízí hořké plody. Zároveň v sociálních médiích ještě ke všemu řádí militantní ruská propaganda, pobláznění islamisté, zavilí eurofobové a kdo ví kdo ještě. Takže problémy jenom narostly. Přitom je nasnadě, že nejsnazší cestou k vymetení špíny ze sociálních médií je napomínat provinilce, trestat je, a nedovolit, aby jim vše procházelo. Na ulicích na sebe lidé neutočí, že by snad byli hodní (to rozhodně nejsou), ale protože by to pořádně schytali – pokud stát funguje, jak má. Nicméně, sociální média jsou příliš rozsáhlá na to, aby je efektivně hlídali lidé. Proto se mezi odborníky stále častěji mluví o řešení, které lidi nezahrnuje. V neklidné době přicházejí na scénu boti. Twitterboti, faceboti a jim podobní boti mohou na sociálních médiích dělat rozmanité věci. Nejjednodušší možností je, že boti mohou obsluhovat seznamy zablokovaných účtů, případně stránek. Velmi zajímaví jsou například takzvaní argueboti – čili hádaví boti. Základní poučka pro boj s trolly, blázny a nepřátelskými propagandisty zní – nekrm trolly. Argueboti dělají přesný opak – krmí trolly nadšeně a s vervou. Je to naprosto geniální. Sledovat krmení trollů je legrace, skoro jako v ZOO. Argueboti se s jásotem vrhají na šmejdy online světa, a tím odvrátí pozornost od jejich lidských obětí, což je primárním cílem arguebotů.
http://www.osel.cz/9007-twitterboti-vyrazeji-na-lov-nenavistnych-trollu.html
Podle zákona o zlomyslných sděleních (Malicious Communications Act), který má chránit obyvatele před sděleními působícími útrapy nebo úzkost, ustavil starosta Londýna novou speciální jednotku pro stíhání nenávistných internetových trollů. Tyto jednotky vznikají po celé Británii. Benjamin Kuras, Reflex 38/16
„Přítomni v tomto sále jsou zástupci vlád, které ignorovaly, umožnily, financovaly, anebo dokonce plánovaly a prováděly zvěrstva, páchaná všemi stranami v syrském konfliktu proti syrským civilistům. Právě ḱdyž si myslíme, že se situace nemůže už zhoršit, klesá laťka zrůdnosti ještě níže. Včerejší děsivý, divošský a zjevně záměrný útok proti humanitárnímu konvoji OSN, Syrskoarabského červeného půlměsíce je nejnovějším příkladem. OSN byla nucena suspendovat humanitární konvoje v důsledku této šokující události. Humanitární pracovníci, kteří vezli pomoc na záchranu životů byli hrdinové. Ti, kteří je vybombardovali, byli zbabělci. Odpovědnost za takovéto zločiny je nezbytná. V dnešním světě umírá v konfliktu v Sýrii největší počet lidí a vyvolává to největší nestabilitu. Vojenské řešení neexistuje, mnoho skupin usmrtilo mnoho nevinných lidí. Nikdo jich ale neusmrtil tolik jako vláda Sýrie, která dál útočí na obytné čtvrti barelovými bombami a systematicky mučí tisíce vězněných lidí. Mocní ochránci, kteří krmí válečný stroj, mají také na rukou krev.“ – Generální tajemník OSN http://blisty.cz/art/83757.html
Historie je víceméně blbost. My nepotřebujeme tradici. Chceme žít v přítomnosti a jediná historie, jež za něco stojí, je ta, kterou vytváříme my a nyní. V líčení Ilji Erenburga bolševici ničili staré sochy, protože plánovali vyrobit krásnější. Stopy po tradici musely zmizet v plamenech „nové doby“. Henry Ford
Strach ovlivňuje to, jak hledíme do budoucnosti. Vystrašení lidé se častěji špatně rozhodují. Pocit strachu nás vede ke zveličování hrozeb. Špatně odhadujeme vzdálenosti, jsme méně ochotni ke kompromisům. Petr Kain, Rozsévači strachu, LN 15. 9. 16
Civilizační choroby chápu jako nemoci z nadbytku a z tlaku, který na sebe vytváříme, a bychom si ten nadbytek mohli dovolit. Iva Pazderková
Ekonom Steven Levitt zjistil, že strach z velkých změn je přeceňován. Vytvořil web, na němž mohli respondenti vyplnit pár informací o sobě a uvést, s jakým životním dilematem zápolí. Po dvou a šesti měsících se ptal znovu, zda učinili rozhodnutí o změně a jak jsou v životě šťastni. Experimentu se zúčastnilo přes 20 000 lidí. Výsledky jsou jednoznačné, platí, že lidé, kteří se rozhodli učinit změnu, byli po dvou měsících i po půl roce mnohem šťastnější. Ať šlo o pořízení potomka, nastartování vlastního podnikání, či rozvod. Experiment dokázal, že přiměje-li náhoda člověka k velké změně, je po ní průměrně spokojenější, než kdyby se držel státu quo. Petr Houdek, Změna a život, LN 24. 9. 16
Integrace člověka z Ukrajiny trvá tři dny, lékárníka ze Sýrie tři roky, a kluka z Eritreje se dvěma třídami základní školy třicet let, pokud vůbec… Asijské ženy jsou vážně asi nejodolnější, a navíc přirozeně cestovní nomádky, což je pro diplomata ideál. Hynek Kmoníček (jehož partnerka je Američanka tatarsko-baškirského původu, narozená v uzbeckém Taškentu, vychovaná New Yorkem), Reflex 38/16
Sex vztah nestmelí. Nové výzkumy z oblasti psychologie a medicíny tvrdí, že to není sex, co partnery drží u sebe. Naopak. Málo sexu, trvalá frustrace a rezignace vedou k tomu, že se neopouštějí. „Kdo chce mít s dlouhodobým partnerem pořád sex, není si dle vědeckých poznatků příliš jist, a proto se musí stále ujišťovat, že vztah ještě drží,“ tvrdí vědci. Mít po letech málo sexu je normální. „Sporadické intimní kontakty v dlouhodobých partnerských vztazích ukazují na to, že se oba partneři cítí bezpečně a nepotřebují si neustále dokazovat lásku. Nemusejí se obávat, že jeden z nich ze vztahu brzy odejde. Sporadický sex dokazuje pevnou vazbu a málo obav z opuštění,“
Vojáci modernosti bez tváře neuznávají tradiční nomos země, odvozený ze zvyků a mýtů; chtějí podřídit nomos země tomu, co nazývají logos. Chtějí nahradit tradici zákony, vyvozenými z rozumu. Žádný nomos země nelze odvodit z rozumu. Jednotlivci a skupiny hledají co nejúčinnější prostředky k dosažení svých cílů – jednají racionálně. Svým jednáním se integrují do celku společnosti, která úspěšným přiznává vyšší postavení než neúspěšným. Racionalita má proto dvě stránky: jednou je efektivita v dosahování cílů, druhou pak odpovídající představa o celku společnosti, do níž se chceme dosažením svých cílů integrovat. Představu o celku společnosti nelze nikdy vypočítat podle rovnic ekonomů, fyziků nebo stanovit na základě experimentů přírodovědců. Je vždy dědictvím minulosti, mateřského jazyka, vztahu k sousedům, s nimiž sdílíme zemi, je kusem nějakého společného příběhu. Václav Bělohradský, Postkomunistický manifest
http://denikreferendum.cz/clanek/23759-devet-otazniku-pro-vaclava-belohradskeho
Politik druhého desetiletí jednadvacátého století visí očima na barometru voličských preferencí… Místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala v rozhovoru na serveru Česká justice klidně a věcně konstatuje, postupný rozklad státního systému, kdy na území některých států přestalo platit jen jedno právo a lidé si před zákonem, nejsou rovni… To, že pravice v klasickém pojetí splynula s levicí, je důsledek toho, že princip politického vládnutí ke korupce veřejnosti za účelem znovuzvolení. Ondřej Neff, Rozkládání státu, LN 20. 9. 16
Žijeme ovšem v době navýsost paradoxní. Vrchnost naše i bruselská cukrem a bičem, nařízeními i tučnými dary podporuje genderovou rovnost, politicky korektně zakazuje nazývat věci pravými jmény, honí otce na rodičovskou dovolenou a matky nutí ke kariéře, zatímco registrovaným partnerům slibuje děti na počkání. Daniela Kovářová
Pravidlům sociálního soužití je třeba učit se od dětství, aby se stala součástí přirozeného jednání. Základem je rodina, přání přesunout výchovu dítěte na školu svědčí o nepochopení toho, jak společnost funguje a neodpovědnosti v roli rodiče. Pokud se dítě chová jako agresivní spratek, je povinností rodiče ho přivést k tomu, aby s tím přestalo. Je úplně jedno, je-li rodičem ostravský arcibiskup, romský spoluobčan, můj automechanik, nebo Miss World. Stát má svou exekutivní složku, která má dohlížet na pořádek způsobem padni, komu padni. Že to nedělá, je jeho podíl na tom, co se posléze projeví jako rasismus. Když napíšu, že pachatel byl milionář, nezahajuju přece třídní boj! Rasismus je založen na předsudku a stejně nebezpečným předsudkem se může stát přehnaná korektnost, která přitom není všeobecně platná, ale diskriminuje jiným způsobem. Přesné pojmenování konkrétní věci je pak „nálepkováno“ jako nepřijatelný výrok… Epistemologové mluví o rozumu a nerozumu epochy. Rozumem současné epochy v Čechách se zdají být bezbřehá lidská práva bez odpovídajících povinností a postmoderní relativizování etických hodnot (mizí například rozdíl mezi výhodným obchodem a sprostou zlodějnou)… Sebestředné zahledění na vlastní pupek povýšený na pupek světa naši společnost neopustilo ani po tak dlouhé době. Je stále stejně narcistní, nesnášenlivá a sobecká. Navenek se deklaruje zcela opačně, přičemž nespolehlivost, hulvátství a buranství vyhlašuje za projevy, ne-li přímo podstatu demokracie. Radkin Honzák
http://blog.aktualne.cz/blogy/radkin-honzak.php?itemid=28036
V každé evropské zemi dnes zeje propast mezi stále ještě agilním intelektuálním establishmentem a zmatenou, méně studovanou, méně verbálně zdatnou polovinou národa zdravého instinktu, která se cítí jako v polepšovně a teprve čeká na své oprávněné mluvčí. Monumentální problém, protože na okraji společnosti z uražené zuřivosti a špatně pochopené ctnosti patriotismu povstávají v obraně domova extremisté a někdy i zločinci. A samozřejmě i radikální, pomatené strany zleva i zprava. Konfliktů bude přibývat a měli bychom vědět, že za to neštěstí zodpovídají výlučně správci a propagátoři utopické, evropské unifikace, té dnešní politické oligarchie, jež se nachází v hluboké, neřešitelné krizi vlastní legitimity. Vytvořením společné měny rozdělila Evropu na sever a jih, povzbuzením masové imigrace (zvláště muslimů), rozeštvala nejen Západ a Východ, ale i každé stále ještě národní společenství. Pragmatickou Británii přiměla k opuštění nefunkčního, ideologického spolku a svou existenční krizi prohloubila. Alexander Tomský
Za svou ohromující výdrž vůči zničujícímu záření želvušky do značné míry vděčí bizarnímu proteinu Dsup (Damage suppresor). Tento zázračný protein zřejmě funguje tak, že se těsně přimkne k molekule DNA a „vlastním tělem“ ji chrání před poškozením – aniž by přitom DNA přestala fungovat. Jestli se vše kolem proteinu Dsup potvrdí, tak jde o zásadní objev. Genetičtí inženýři dostanou do ruky úžasnou hračku, s níž bude možné vytvářet nevídané aplikace. V blízké budoucnosti se rýsují geneticky vylepšení mikrobi, rostliny i živočichové, kteří budou lépe odolávat tvrdému záření. A když budeme odvážní, můžeme se vypravit ještě dál. Není tajemstvím, že druhem, který je mimořádně mizerně odolný vůči záření a rakovinnému bujení, jsme my lidé. Takže bude možné geneticky vylepšit lidi tak, aby byli mnohem odolnější vůči radiaci. To už není jen tak nějaké laškování se želvuškami, řeč je o pozoruhodných průmyslových, kosmických a samozřejmě i vojenských aplikacích. Možná není daleko doba, kdy se objeví dělníci, astronauti, kolonisté planet a vojáci, kteří budou podezřele odolní vůči záření i jiným protivenstvím. A to všechno díky zcela nepatrným želvuškám.
http://www.osel.cz/9013-nejdrsnejsi-zvire-sveta-si-chrani-dna-radiacnim-stitem.html
