Mám na mysli vlaštovku jako virguli, pomocí které „proutkaři“ hledají vodu (studny, prameny, ale také naftu, ale také zapomenuté kabely ve zdech a netušené podzemní dutiny atd.). O fenoménu proutkařství jsem se již zmiňoval, teď při diskusi s jednou studentkou archeologie jsem navrhl jinou nádhernou možnost využití citlivosti lidského těla (kterou vlaštovky či proutky jen „zviditelňují“).
Jde-li člověk krajinou, obvykle má jeho mysl, na jejíž hladině neustále bouří myšlenky v myšlenkách myšlenek (v příslušných emočních souvislostech) příliš práce sama se sebou. Vědomá vrstva pak netuší, že tělo funguje dál tak, jak bylo evolucí nastaveno, a i když tu kterou činnost netrénuje, neznamená to, že ji zapomnělo. Jako když už jednou umíte bruslit, nebo jezdit na kole, už to nikdy, ani když celé roky nejezdíte, nezapomenete. Jinými slovy, tělo (a podvědomá mysl) reaguje na všechny nehomogenity v krajině, které člověk překračuje nebo míjí. Tedy tekoucí proud vody (nebo jiné energie) někde pár metrů pod zemí, energii stromů ale i jiných lidí atd. Nebo, když je coby proutkař natrénován (jeho mozek se po měsících a letech práce s těmito pravohemisférovými informacemi přizpůsobí a jinak propojí), dokáže určit i vydatnost pramene, hloubku budoucí studny, rušivý (nehomogenní) tok energie v těle klienta a řadu dalších „neuvěřitelných“ věcí.
Představme si, že by studenti archeologie měli na škole i jeden zápočet z proutkařství, pardon, telestézické archeologie. Naučili by se hledat nehomogenity, nebo naopak pozitivní vyzařování v krajině, a později by si tréninkem na nějakém polygonu, speciálně pro tyto účely vybudovaném vypěstovali citlivost na tu kterou „kulturu“. Zápočet by vypadal tak, že by student s vlaštovkou v ruce procházel „obyčejnou“ krajinou, pod jejímž povrchem by byly již kdysi odhalená naleziště té které kultury (únětická, púchovská, popelnicových polí atd.), nebo nejraději v několika historických vrstvách, a musel by jednotlivé vrstvy historických období umět lokalizovat a určit.
Tak jako při hledání vody: stačí, aby zkušený proutkař začátečníkovi vysvětlil, co a jak, a ukázal, kde „cítí“ (a v jaké vydatnosti) vodu. Tělo a mysl začátečníka převezme od zkušenějšího kolegy nejen to, co je mu řečeno, a toho je maximálně tak okolo 10%, ale podvědomě, aniž tuší, i styl práce s proutkem či virgulí, včetně jeho zkušeností s hledáním vody nebo anomálií. Právě tak by od zkušeného nepředpojatého archeologa (tak jako řada stavařů s sebou nosí virguli a ušetří čas a energii tím, že si netušené prostory ve výkopech nebo naopak v rozbořených zdech domu určeného k demolici najdou předem) studenti převzali onu znalost „vyzařování“ té které kultury.
Dnes přece již existuje archeologie letecká. Přesně si pamatuji, jak posměšně tehdy „odborné“ komentáře odmítaly možnost, že by se z leteckých snímků zeleného obilí daly vysledovat obrysy bývalého ohrazení nebo osídlení. Zbytky zdiva a té které kultury ale zanechaly pod zemí energetické otisky, ty ovlivňují růst plodiny, a z výšky je to snadné rozeznat (a ušetří to hodně času a prostředků, protože už víme, kde kopat).
Nejde ale jen o způsob archeologického průzkumu té které lokality. Jde (a mělo by jít i v mnoha dalších oborech a odvětvích našeho života) o změnu přístupu. První (natrénovaní, tedy daleko více pravou mozkovou hemisférou uvažující) archeologové tak budou pro budoucnost nejen této vědy tím, čím byl Albert Einstein pro fyziku, Dick Fosbury (a jeho flop) pro skok do výšky, a Usian Bolt pro sprinty: průkopníky převratných metod a iniciátory změny paradigmatu.
Bolt se totiž, na rozdíl od většiny sprinterů před jeho érou, na konci svých rekordních běhů vždy usmíval! Jinými slovy, byl dokonale, i psychicky, uvolněný (např. na rozdíl od našeho desetibojaře), a proto úspěšný. Takhle by neměli brát tak vážně (rozuměj: staženě) svá povolání i politici, ministři, úředníci a porodníci, ale také generálové, soudci a rodiče a učitelé. Hra, to je to, oč tu běží. I život může být jedinou dlouhou nepřetržitou hrou a tedy i radostí, ne problémem (a na Boltovi je přímo vidět, jak si to všechno užívá, mimochodem, všimli jste si, že v průběhu mistrovství světa v atletice nakazil svým „šaškovským“ uvolněním i mnohé další předtím vážné atlety?).
Už se těším na dobu, kdy ve výbavě většiny tak seriózních archeologů budou i vlaštovky, a jak ti první z nich, kteří takto odhalí další dosavadní mýty a iluze, budou jakýmisi archeologickými vlaštovkami, ohlašujícími jaro nového paradigmatu (nejen v archeologii)…
http://blog.baraka.cz/2009/01/proutkari-a-sysifos/
http://blog.baraka.cz/2009/01/proc-funguje-proutek/
ale také
