Dobrý den, jak čtu váš blog, chybí mi téma závislost. Třeba závislost na alkoholu a jeho škodlivost… Nebo např. znám jeden takový smutný případ člověka který po mozkové mrtvici ochrnul, je na vozíčku, nemluví, píše jen myšlenky na papír, a je závislý na hracích automatech (už prohrál svůj dům, který získal majitel hospody, kde jsou hrací automaty). Hm, o závislosti na alkoholu, nikotinu, nebo dokonce drogách či hazardu vůbec, se všeobecně ví a píše a informací a varování je (už od dob Buddhy) dostatek. Pokusím se (alternativně, jak jinak) naznačit něco o těch druzích závislosti, které si ani neuvědomujeme.
Začnu od lesa, tedy od zenu. Když jsem si dopisoval se svým zenovým mistrem (a při četbě jeho knih, které citovaly otázky studentů a mistrovy odpovědi… byla totiž osmdesátá léta a o internetu vědělo pár vojáků a studentů, takže se stále ještě psaly a posílaly dopisy), nemohl jsem si nevšimnout, že v řadě odpovědí bylo upozornění a varování: nebuď připoután (jsi připoután) k tomu či onomu. V případě téhle zenové korespondence byli pisatelé a tazatelé evidentně připoutáni ke slovům (nebo postojům či společenským iluzím).
Někdy v té době mi přítel přivezl z Japonska fotoaparát a dokonce s mým vysněným zoomem (tedy možností dělat fotky jak daleké, tak blízké a detailní i na dálku). Od té doby jsem fotil jak na koncertech a festivalech (jezdil jsme s MCh Bandem a také s Emilem Pospíšilem), tak děti známých… a rozdával diapozitivy. Když mne v roce 1986 vzali do vazby (aby zabránili bouchnutí do gongu v rámci mírového koncertu, který se další rok změnil na tzv. Harmonic Convergence, jakousi štafetu zvuků, jenž oběhla okolo celé planety), a po dvou měsících museli pustit (protože na mě vůbec nic neměli), stejně jsem byl o rok později odsouzen (kdo seděl, dostal trest, protože jinak by museli za věznění zaplatit, a to tehdy bylo nepředstavitelné). Zatímco jsem trávil dopoledne v soudní síni, vykradli mne. Samozřejmě estébáci. Ukradli řadu cenností, ale především fotoaparát se zoomem.
Celé roky předtím jsem trénoval nepřipoutanost k hmotným věcem. Tehdy mne ani nenapadlo, že existují závislosti, připoutanosti, i nehmotné. Že mi ukradli fotoaparát, to mi ani tak nevadilo, s tím jsem se dokázal smířit. Ke „hmotě“ jsem připoután nebyl. Jenže jsem ke svému velkému překvapení zjistil, že jsem byl připoután k možnosti dělat těmi fotkami druhým lidem radost.
Všichni jsme neustále závislí: na svých postojích, iluzích, ženách či partnerech, na penězích, domu či bytu, jídle a sexu (a jako mimina jsme na matkách závislí až fatálně)… naznačuji, že být připoután (být závislý) je většinou v pořádku, příroda nás tak vypiplala (denně se musíme najíst, napít, vyprázdnit atd.). Před tisíci lety např. nebyl běžný cukr, a tak nám evoluce dala až nezřízenou touhu po sladkém. Nepočítala ale s tím, že dnes dokážeme vyrobit tolik sladkého, že si jej můžeme dopřávat téměř neomezeně (a pak taky tak vypadáme). Jsme závislí nejen na jídle a pití a sexu (abychom neumřeli), ale také na svých novinách nebo pořadech v televizi atd. atd.
Hormony jsme puzeni (a připoutáni) k daleko delší řadě nevědomých činností, než tušíme (i každé jídlo je odměněno drogou, tedy endorfiny, abychom vůbec jedli), a navíc mozek rád a často šetří energii, takže když už něco zvládne, vykonává to posléze jaksi „automaticky“…a člověk si ani není vědom, že je k tomu či onomu připoután (děti, které běžně mluví sprostě, netuší, jak moc je to bude ovlivňovat v dospělosti, a jak těžké a často nemožné bude se této závislosti zbavit).
Nejlepší léčba je prevence: prostě nikdy nezačít (kouřit, pít, krást, hrát). Co se stane, když vyléčeného alkoholika, který už deset let neměl ani štamprli, přemluví kamarád a pozve na „skleničku“? V tu ránu je alkoholik tam, kde byl před deseti lety… přestože si ani jedna buňka jeho těla (všechny se vymění za sedm let) opilost nepamatuje. Závislosti, stejně jako řada dalších lidských aktů, jsou otázkou nejen hmoty, ale především frekvencí a energií, chcete-li, duše (tedy něčeho nehmotného, pro co mají jiné kultury názvy jako mana, ki, čchi, prána atd.).
Jinými slovy, každý hříšek, každý sebemenší podvůdek, o němž se domníváme, že nám, protože si toho nikdo nevšiml, prošel, je nadosmrti uložen na databázi našeho hard disku, a neustále bude harmonický průběh energií (rezonančně) narušovat. Proto všechny duchovní kultury světa tak zdůrazňovaly a zdůrazňují morální čistotu (adeptů jógy, meditací a jakékoliv duchovní cesty). Proto všichni duchovní učitelé všech věků zdůrazňovali a zdůrazňují nejen cvičení těla, ale i morálky (a také nebezpečí být připoután např. k formě duchovní praxe – dogmaticky preferovat jen tuto a ne jinou meditační pozici, recitaci jen v sanskrtu nebo v korejštině, jen tyto sošky na oltáři atd.). Co se v mládí naučíš (a myslím tím to dobré, ale i to špatné, tedy čemu podlehneš), to tě ve stáří, ať se budeš sebevíc snažit (viz výše uvedený příklad opilce) ne(o)pustí.
Co je (i v rámci prevence a léčby závislostí) jak pro závislé, tak pro ty, kteří by jim rádi pomohli, nejdůležitější? Začít se na závislost (problém) dívat z té pozitivní stránky. V tomto smyslu je alkoholismus jen špatně naplňovanou touhou po duchovnosti. Každý člověk kolem jednadvacátého roku věku (mozek se propojuje) hledá své místo v čase a prostoru, tedy duchovnost. Každý notorický alkoholik tak vlastně jen hledá duši (spirit)… jenže zvolil variantu, která s sebou přináší zničující zdravotní a psychické následky (špiritus). Alkohol uvolňuje (běžně neustále vší tou vnější manipulací neustále stažené tělo a mysl), jenže alkoholici, stejně jako celá tahle společnost, doposud běžně netuší, že uvolnit se dá i jinak. Ne náhodou je v USA (co se týká efektivity léčby) nejúspěšnější organizace Anonymních alkoholiků, která je velmi duchovně orientována, a alkoholismus se stále více považuje za případ psychospirituální krize. Mimochodem, tak jako mniši v Číně a Japonsku objevili blahodárné účinky čaje na kvalitu a délku meditací, středověcí mniši v Evropě objevili (a vařili si) pivo a různé další „ohřívače“ a uvolňovače (při modlitbách v zimě v tak ledových kostelech a katedrálách). Rozhodující je úmysl: alkohol (v menším než malém množství) původně pomáhal (k duchovnosti mířícím) lidem lépe se modlit a meditovat (tak jako měl tabák stejnou rituální roli u Indiánů).
Jak se nestát závislákem? Jak nebýt připoután? Zaprvé, je třeba závislost (nebo nutkání či tendenci k ní) objevit a přiznat (nemohu z pasti, dokud si nepřiznám, že v ní jsem). Zadruhé, v rámci odpoutávání se od závislosti je třeba se totálně vyhnout lákadlům (opilec by se měl vyhýbat hospodám a barům, gambler hernám atd.), dokud nebudou v mozku vybudovány alternativní propojení (a to vyžaduje nejméně tři intenzivní měsíce, ale většinou je to záležitost „abstinence“ už na celý život). Zatřetí, využít krize jako šance a začít pěstovat duchovnost, protože jedině ta naučí mozek efektivitě a odstupu (zde je nejlepší metodou umění být v haře). Začtvrté, stát se, preventivně, nejlépe již od jednadvaceti let, duchovním a duchovnost praktikujícím (a tedy vůči všelikým závislostem, ale i připoutanostem imunním) člověkem.
