V poslední době se s tím setkávám až příliš často: i jakoby pokročilí hledači poznání (nejen) sebe sama píší a mluví o věcech a lidech pozitivně, ale jen v první, povrchové rovině: jen jakoby. Výplňová a vatová slovíčka „jakoby“ a „jako“ přitom dokazují nekoncentrovanost a povrchnost řečníka (až příliš často je používá, a tím pádem důležitost a relevanci toho, co říká, rovnou devalvuje, i takový Václav Cílek). Metafora nebo přirovnání původně bývaly znaky kultury a inteligence, jenže zatímco v malém množství jsou lékem a ozdobou řeči a písemného projevu, pokud se používají příliš často floskulovitě, jsou právě tak kontraproduktivní, jako kritika s dobrým úmyslem: tak jako nelze být těhotná jen napůl, nelze mít mysl orientovanou pozitivně, je-li zaměstnána negativními tématy. Jako obvykle radím pročíst blog nejen jakoby, ale důkladně: po nějaké době pak přečíst znovu, a rozkliknout přitom, a poctivě, nejen jakoby, i pročíst, všechny odkazy…
Mantry učí, kromě uvolnění hlasivek a důrazu na pozitivní témata toho, co člověk zpívá, i koncentraci: nemůžete zpívat mantru, odbreptat její slova, nebo je zpívat úplně špatně, a očekávat, že budou fungovat (že pomohou člověku zklidnit psychiku, zbavit se utkvělých obvykle negativních myšlenek, a trénovat bdělé vědomí). Když mne jedna mladá maminka zvala na Tárá festival, nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo plakat. Tibetský (bodhisattvovský) symbol ženství Tara se píše a vyslovuje kratce, zatímco slovo tárá znamená ve slovenštině „kecá, mluví nesmysly“.
Tahle jinak asi skutečně ženská (a podruhé reálně, tedy ne jakoby napůl, těhotná) žena mne hned v první větě svého e-mailu chtěla pochválit, ale podařilo se jí to jen jakoby: Náhodou mi na Vás poslala kamarádka odkazy na youtube. A udělalo mi to ohromnou radost, protože mi proletělo hlavou „aaaah konečně chlap, kterej o ženskejch nebreptá veliký nesmysly“. Hm, pisatelka netuší, že muž čte: Tak já breptám malý nesmysly? Takže další věty, například Naopak opravdu jsem měla ohromnou radost, když jsem si poslechla Vaše videa, a to nejenom o ženách a porodu, ale i o hudbě už jen rozmazávají negativní pocit z jistě dobře míněné pochvaly.
Když první dny na seminářích zvláště ženy nedokázaly přestat používal slovo problém, a rozhořčeně se bránily větou Ale já se slovem problém opravdu nemám problémy…my ostatní jsme se jejich jakoby pozitivní řeči (a rozhořčení z jakoby nepravdivého obvinění, že nepochopily, že jakékoliv negativní přídavné jméno, nebo slovo, podvědomě, a neopravitelně, programuje celou mysl negativně) smáli, ony se ale ještě nějakou dobu durdily nad tou nespravedlností…
Opakuji: v oněch dvou desetinách vteřiny je mysl (a celé tělo) řečníka či řečnice (a pisatele nebo pisatelky) okamžitě a neodvolatelně zabarveno negativně… produkcí adrenalinu (hormonu, který je energetickým mobilizátorem, a evolučně připravuje člověka na jakékoliv nebezpečí). Tak jako se nelze spustit po tobogánu a pak si to ve dvou vteřinách rozmyslet (už jedete), právě tak prostě nelze vyslovovat i dobře myšlenou kritiku a nebýt negativně hormonálně ušpiněna (tohle nechápou maminky, které v dobré víře neustále podminovávají psychiku svých dospívajících a už rádoby ale přitom jen jakoby dospělých synů neustálým připomínáním neuklizených ponožek a absencí vnoučat… a tím je trénují v negativním odporu vůči jinak pozitivním činnostem… a paní učitelky, které děti neustále kritizují, a tím učí psát s chybami, místo aby je chválily za to, jak málo jich dělají).
Pochvala jinak emancipované ženy jen jako prostě nefunguje. Právě tak je snaha jiné ženy, která souzní s mým tvrzením, že kluky a muže je třeba chválit, chválit, chválit, a rozepíše se na téma No jo, ale pochvala nadřízeného, který tak nepřímo chválí sebe, rozhodně pochvalou není, pozitivní jen jako, napůl, a ona sama netuší, že opět spadla do (v téhle společnosti tak časté) pasti jazyka a negativismu. Připomínám zas a znovu: není cesta k pozitivnímu myšlení (a vyladění osobnosti, tedy těla i mysli), pozitivní myšlení je Cesta.
Zmiňuji tyhle zdánlivé maličkosti často, a překvapují mne jejich nedocenění a nepochopení nejen začátečnicemi, ale i jinak docela zkušenými a (při)rozenými Ženami (viz výše). Když slyším bavit se dva adepty duchovní Cesty, a přitom, v dobrém úmyslu, neustále jen kritizovat (ty druhé), naskakuje mi rovnou slovíčko jakoby: je mi jich (a jejich dlouhodobých snah o zpozitivnění myšlení i životů) líto, protože být pozitivní napůl, jakoby, prostě opravdu nefunguje.
Rada je jednoduchá: zkuste si znovu pročíst dávný blog na toto téma (třeba Pozitivní myšlení, nebo Trojí zápor), a zapojte do svého úsilí o nácvik umění mluvit a myslet pozitivně někoho zkušenějšího, nebo, ještě lépe, své dospívající ratolesti (to jsou právě v tomto ohledu nejlepší učitelé, protože jim ani jeden váš problém neujde… a budete se pak navíc divit, jak právě tím, že prohrajete, naroste vaše rodičovská autorita).
Zdůrazňuji zas a znovu: zvláště během těhotenství by si ženy měly užívat pozitivního naladění (hormony se postarají o vypnutí racionality, tedy přirozeně hodnotícího, a tedy kritizujícího rozumu), a celé dny být, nejen jakoby napůl, šťastné. Tady se nabízí zdůraznit, že podvědomí nezná ironii, a pokud bych napsal…nemohu necitovat jednu z největších chyb současného jakkoliv emancipovaně se tvářícího a vyjadřujícího se ženstva: Nejhorší je, že ženy, které jsou už šťastné, se s tím nespokojí…byl bych pozitivní jen jakoby.
Cítíte ten rozdíl, dámy? Nejsem na vás moc náročný? Právě tak častý, jako používání negací, je totiž i jiný váš nešvar: kdykoliv jsem vyprávěl o tom, že muži nedokáží přiznat chybu, a že právě a jen ženy by mohly a měly změnit svět (třeba tím, že své muže a syny začnou chválit, chválit, chválit, a rozhodnou se, že porodí příští buddhy), ozvalo se vždy hned několik mužsky, tedy soutěživě a naštvaně, nesouhlasných názorů: Proč my? Ať začnou s nápravou muži! Přitom právě žena by měla umět hladit (a přijmout humpolácky neobratnou snahu muže ji pohladit plácnutím, jinak to totiž neumí, dokud ho to nenaučíte… a jakoby pochválit)… ona to má původně, tedy přiRozeně (slyšíte ten důraz a naději přirozených, nejlépe orgasmických porodů?) v evolučním zadání.
Tedy ne porod císařem na přání (v tomto smyslu se porodníci brání přirozenému požadavku žen po porodních domech a přítomnosti porodních asistentek, tedy žen, u porodů, jakoby pozitivní změnou: Ale v naší porodnici už přece používáme aromaterapii!), ale skutečně přirozený porod, do kterého by vůbec, ne jakoby, nezasahovali (ani tím, co je naučili na fakultě, ale ani myšlenkami na všechno to, co by se mohlo zvrtnout)… i používání podmiňovacího způsobu je, jak vědí zkušení jógíni, zpěváci manter a psychosomatici, pozitivní jen tak jakoby: člověk totiž skutečně, nejen jakoby, tím, jak mluví a píše a myslí, programuje sebe i svůj život.
Je to, ostatně jako mnohé další, otázka správné komunikace (nedorozumění): výše zmíněná žena by se měla svému nadřízenému, který ji neumí pochválit, pokusit vysvětlit, že ženy myslí a chápou i pochvaly jinak, a chce-li ji nejen jakoby, ale skutečně pochválit, měl by se to naučit… České rodičky by se měly (ale skutečně, ne jen v kondicionálu, tedy jakoby) pokusit porodníkům vysvětlit, jak jsou jejich těla (zvláště v těhotenství) jiná, než ta mužská… a ty ženy, které chtějí nějaké muže skutečně pochválit, by je měly chválit tak, aby to jako pochvalu i pochopili. Ne jen jakoby… Nebo, když to jinak nejde, kritika či napomenutí by mělo zlobivému školákovi nebo puberťačce být adresováno, ale zároveň v téže větě s ujištěním, že je máme rádi(y)….A co je nejdůležitější: jsem-li těhotná, měla bych být těhotná nejen napůl, jakoby (tělo je těhotné, ale hlava studuje muži psané knihy a návody, a psychika, která si nevěří, podléhá negativním zkušenostem matek a tchýní), ale na 100% (evoluce a instinkty se postarají). Jakoby překáží (pochvalám, porodům, meditaci, poznání sebe sama, komunikaci a nejen genderovému, ale i mezigeneračnímu porozumění) vždy a všude…
Spirála se elegantně vrací do stejného bodu, i když (nejen jakoby) o úroveň výš: vědomou pozorností a pozitivním úsilím dělat vše na 100%, naplno, nejen napůl, nebo jakoby, se postupně naučíme skutečně chválit, zpívat mantry, meditovat, myslet a mluvit (ale i být těhotné)… a dojde nám a budeme si umět přiznat nejen že zatím neumíme chválit (a myslet pozitivně a být těhotné) naplno, ale i kudy vede Cesta: že pozitivním myšlením a mluvením a psaním už jsme (jako příští buddhové) vykročili…
