Přidám další auvajs polínka do kamen postesknutí, že skutečné příčiny společenských ale i eko problémů, které jsou dnes celkem otevřeně probírány na všech mediálních úrovních (ale slovo dnes už nic neváží, lid se baví a politici i zprávy musí šokovat nebo pobavit): v sobotní příloze MF Dnes v zamyšlení nad dílem „posledního velkého klasika sociologie“ Roberta K. Mertona (který m. j. vysvětlil a objasnil pojem sebenaplňující se proroctví, ale zavedl i termín sebemařící proroctví) se překladatel Zdeněk Zacpal nemohl nepřímo nedostat na podobná témata marnosti snah těch, kteří upozorňují a varují, ale jako když hrách na stěny hází. Čtěte pomalu a nepředpojatě, s vědomím, že dokud nepřiznáme, že jsme v (evoluční, sociologické a lidské) pasti, a dokud ji bez servítek nepopíšeme, ven se z ní nedostaneme.
Americká kultura, varoval Merton již koncem 30. let min. stol., se vyznačuje silným důrazem na bohatství, či spíše okázalé utrácení peněz coby základní symbol úspěchu, aniž klade tomu odpovídající důraz na legitimní cesty k tomuto cíli vedoucí… soustředíme-li zájem pouze na výsledek a namísto kulturního důrazu na celou soutěž a její pravidla nastupuje výhradně kalkulace osobního úspěchu, nachází se společnost již na cestě k rozvratu. Přesně to jsme ovšem ve vexlácké prohnanosti a většinové naivitě po roce ´90 hbitě napodobili.
A jinde: Společnost musí disponovat aparátem sociální kontroly, aby byly nutkavé biologické pudy člověka ovládnuty a ten nemohl společnost a fungování jejích institucí rozvrátit. Proč se v různých společnostech a společenských strukturách vyskytují odlišné formy i rozdílná forma deviantního chování, ačkoliv biologická podstata člověka je v zásadě táž? Dnes už víme, že jsme etnicky, genderově i kulturně velmi odlišní… a proto také naznačuji, že by nám (všem mužům) pomohla ona tolikrát zmiňovaná duchovnost, případně iniciační rituály, a všem ženám přirozený, nejlépe orgasmický porod.
Merton (viz česká wikipedie) přitom naznačil i skryté příčiny etnických a rasových předsudků a nedůvěry mezi státy (včetně tendencí vytýkat jiným úspěch) a všiml si, že kriminální jednání není způsobeno chudobou ani příjmovou nerovností, ale spíše kulturním důrazem na finančním úspěchu (jinak napsáno, pokud jsou některým etnikům či skupinám uzavřeny legitimní cesty ke společenskému úspěchu, pak není divu, že části těchto lidí zaimponují mafiánské způsoby (viz i poslední práce ostravského sociologa Kellera). Jenže ani tento americký myslitel až k poškozujícím porodům nedošel… Auvajs.
Jako obvykle: nikdo ani dnes není schopen dohlédnout na začátek a příčiny problémů (zbytečně a rutinně, protože ziskově medikalizované porody). V příloze Orientace LN recenzuje psycholog Hořejší knihu amerického statistika Nate Silvera (který dokázal úspěšně předpovědět jak výsledky v baseballu, tak výsledky posledních amerických prezidentských a senátních voleb) o tzv. slepých informačních skvrnách (tedy variaci tzv. „černých labutí“, o kterých jsem se na tomto blogu také zmínil ve zmínce o knize Nassima Taleba a v citaci, že naše mysl je zajatec vlastní biologie), o tom, proč neumíme předpovídat budoucnost lépe než karty v pokeru: Jako lidé totiž obecně nechceme věřit, že dění, jehož jsme svědci i aktéři, je do velké míry náhodné. Mezi jistotou a nejistotou leží podivné pole pravděpodobností, které se vzpírá selskému rozumu… Náš problém je, že máme vrozenou tendenci vyvozovat vážné závěry z několika omezených pozorování a ve svých odhadech budoucnosti proto nepřestáváme selhávat.
Minule jsem zmínil jak naivní jsme byli na počátku 90. let min. stol., když jsme věřili a doufali, že nezopakujeme typické chyby kapitalismu s jeho důrazem na „volnou ruku trhu“ a pohrdání autentickou (neinstitucializovanou) duchovností. Podobně naivní ovšem byly i o dekádu pozdější představy internetové generace, že nesmírné množství dat, které máme k dispozici, dříve nebo později přetavíme v řešení většiny lidských problémů, když ne rovnou všech (předpověď šéfredaktora časopisu Wired Chrise Andersona z roku 2008).
Naznačuji, že (jak snad vyplývá z mých blogů na toto téma i z auvajsových citací) i v případě přirozeného a optimálního porodu na človíčka číhá řada jiných pastí myšlení a programů mysli, na které západní společnost a její filosofování nestačí (a se kterými si, odhlédnuto od místního a dobového žargonu, poradil buddhismus a zvláště pak jeho důsledek, zen)… Auvajs tkví v tom, že aniž by to totiž dnes bylo nutné (netrápí nás už hladomory a vývoj plodu poškozující nemoci), současné porodnictví svými operativními intervencemi do průběhu těhotenství a porodu systematicky vyrábí teroristy, dyslektiky, neurotiky a devianty (a úporně a neúnosně draze zachraňuje i půlkilové nedonošence a ty děti, které by v přírodě jinak přirozeně zahynuly a nepředaly dál své poškozené geny).
Naznačuji, že zatímco pilně a velmi omylně (viz citace minulé i budoucí) zkoumáme všechno možné a nemožné, doposud jsme cele opominuli skutečné (individuální) zdroje tristního stavu společnosti (protože to lidé vytváří a řídí či destruují systémy a instituce). Nevzali jsme v potaz svá vrozená evoluční, společenská a zdravotní (psychická a kognitivní) poškození… a řešíme důsledky, ne příčiny. Auvajs.
Vtip (který jsem již před třiceti lety vyprávěl pro ilustraci iluze arogantního západního intelektu o tom, že všechno umí a poznal): chytrý a blbý se nudí v čekárně, a tak chytrý navrhne blbýmu, že si budou dávat hádanky, a o peníze. A protože já jsem chytrej a ty blbej, vyrovnáme hendikepy tak, že když neuhodneš, dáš mi korunu, kdybych neuhodl já tvou hádanku, dám ti stovku, vysvětlil chytrej. A začínám: Je to ze dřeva a sedíme za tím. Co to je? Nevim, říká po chvilce blbej, tady máš korunu. Hm, tak něco lehčího. Je to dřevěný, a sedíme na tom. Nevim, tady máš korunu. Prosím tě, dávej raději hádanky ty, durdí se chytrej. Dobrá, uvažoval chvíli blbej, a pak se zeptal: Je to dřevěný, a když to leze nahoru, má to čtyři nohy, ale když to leze dolů má to nohy tři. Co to je? Chytrej přemýší a přemýšlí, a pak vyndá stovku, dává ji blbýmu a říká: To tedy nevím, to je divný, co to je? A blbej říká: nevím, tedy máš korunu.
