už není schopno seriózně odpovědět na situaci člověka v industriální civilizaci, píše historik umění Pavel Kalina v článku (příznačně a bohu a českému umění žel dodnes až) provokativně nazvaném Jiný obraz avantgardy (LN 20. 7. 2013), …přestože vnímá samo sebe jako dědice avantgardy… To by ale platilo, kdyby byl původní projekt avantgardy takový, jak jsme se učili ve škole, tvrdí kunsthistorik, který tím boří stále převládající mýtus svého oboru. A protože je to, v rámci recenze právě probíhající berlínské výstavy (také o slavné umělecké škole z 20. let min. stol. Bauhaus) Kosmos Farbe – Itten, Klee, po velmi dlouhé době první seriózní pokus o odmaskování témat, dogmaticky nadiktovaných materialismem, cituji (a znovu připomínám svůj článek o Františku Kupkovi Geniální malíř vizí, viz Baraka č. 1 z jara 1997).
Je to k uzoufání na všech odborných úrovních stejné: tak jako většina českých porodníků dodnes odmítá pojem přirozený porod, ve smyslu lékařského nezasahování do jeho průběhu (protože se na fakultách neučí, a porodníci prostě nedělají to, co je nenaučili), a psychologové se téměř křižují při slovu duše, i většina českých kunsthistoriků vidí rudě a dělá mrtvé brouky při jakékoliv zmínce o spiritualitě (i v tvorbě takových malířů, jakými byli Kupka, a jsou například Karel Malich, ale i Václav Boštík, nebo Vladimír Kokolia a další, viz i Na okraji, můj esej pro Středoevropskou univerzitu, březen 1992, vyšlo také v Revue Prostor, příznačně také bez jakékoliv reakce)… také protože se o tom na školách neučí a historik umění je podle mne také, tak jako učitelka a psycholožka, svým způsobem ne povolání, ale diagnóza (opatrné bázlivosti). Přitom zásadní výstava se uskutečnila a především obsáhlý katalog k ní Spiritual Art in Abstract Paintings vyšel na Západě v roce 1985!.
Mrtvé brouky ke „spirituální orientaci“ Kupky a dalších v polovině 90. let dělali, až na výjimku (z USA se vrátivšího) Jaroslava Anděla (který mi dokonce v roli tehdejšího ředitele Veletržního paláce NG v roce 1996 v rámci výstavy Jitro kouzelníků poskytl možnost uspořádat v prostorách sbírek NG akci Meditace před Kupkou), prakticky všichni tehdejší uznávaní odborníci, včetně (při vší úctě k tomu, co pro Kupku a české umělce a umění udělala) Medy Mládkové, která jak nové vydání knihy Tvoření v umění výtvarném (nakladatelství Brody 1999), tak časopis Baraka s příslušným článkem samozřejmě osobně dostala, ale tehdy (mluvil jsem s ní o tom jak ve Washingtonu, tak na Kampě) odmítla, a dodnes se k tomu odmítá jakkoliv vyjádřit. Viz také eseje o umění v mé knize Něco v síti (1999).
Abychom si rozuměli: tvrdit, že vím, na co před více jak sto lety František Kupka myslel, když denně cvičil a navozoval si změněné stavy vědomí (a s nimi související entoptické vize), i z pozice toho, kdo celá desetiletí denně medituje a umí si navodit stavy změněného vědomí, by byl holý nesmysl. Měl jsem ale (v roce 1995) k dispozici jak původní vydání Kupkovy knihy, tak kopie jeho dopisů (převážně mecenášovi Waldesovi), a tak jsem prostě to, co o čem Kupka psal, interpretoval jinak: právě protože jsem měl vlastní praktické zkušenosti. Příznačná byla i (ne)reakce odborníků na mou prezentaci na symposiu o Kupkovi v Hradci Králové v roce 2008 – studenti byli nadšení, kunsthistorici mlčeli a vyhýbali se pohledem, a přestože později moje alternativní interpretace vyšla i ve sborníku, reakce zase nebyla nijaká.
Jen jde o to, v zájmu Kupky, českých dějin umění (jakož i atmosféry společnosti), aby stávající odborníci vůbec připustili i jiný, alternativní názor (a nepřímo tak uznali možnost vlastních materialistických klapek na očích). Pavel Kalina, od roku 2009 profesor pro dějiny architektury a památkovou péči na Fakultě architektury ČVUT, ve zmiňované recenzi píše: Některé výstavy poslední doby přinesly opravdu zásadní změnu pohledu na avantgardu. Nemění totiž náš pohled na jednoho malíře nebo sochaře, ale na celou školu v jejích počátcích. Již dříve bylo známo, jak důležitá byla antroposofie pro Vasilije Kandinského a další malíře. Nyní se zdá, že spirituální orientace mezi první skupinou učitelů Bauhausu nebyla výjimku, ale pravidlem. Stále zřetelněji se ukazuje, že zažitý obraz materialistické avantgardy je prostě chybný.
Marxisté a leninisté už sice nediktují trendy státní ideologie, ale zastánci jediné správné a povolené vědy (a medicíny a makroekonomie a školství a hudebních věd atd.) setrvačně vyučují, a v každé další generaci bázlivých pokračovatelů kunsthistoriků jako žáby na pramenech nepřímo nařizují mladým avantgardistům (že žádné neznáte? No o tom přece píši!) co si mají myslet a jak psát. Zaplaťmůzám za tuhle vzpouru Pavla Kaliny a jeho pokus reinterpretovat dogmata o avantgardě (tedy vědecký mýtus o tom, že tvorba oněch velikánů byla přísně racionální). Na oné meditaci před Kupkou jsem zmínil i své zkušenosti s měřením (pozitivní energie) jeho nejlepších (a dnes na aukcích, jaká náhoda, nejdražších) obrazů, v kontrastu k (negativně sebevražednému) obrazu J. Pollocka… Netvrdím, že má interpretace je jediná správná. Ale právě tak jako Kalinou recenzovaná výstava Kosmos Farbe umožňuje přehodnotit odborné mýty, teorie duchovní inspirace (a entoptických vizí) by určitě pomohla přehodnotit tvorbu nejen Františka Kupky, ale vymazat tak konečně zažitý obraz materialistické (a abstraktní) avantgardy.
…pokud ale posláním avantgardy byl hluboce vážný výzkum a hlavně zájem o duchovní aspekty umění, pak je třeba se ptát, nakolik současné umění obstojí v porovnáním se skutečným odkazem avantgardy… Umění avantgard bylo možná problematickou, ale seriózně míněnou odpovědí na člověka v industriální civilizaci, konstatuje kunsthistorik, který v roli prostořekého dítěte z Andersenovy pohádky tvrdí, že něco je, a pokud se mladí nevzbouří, i nadále bude, proklatě jinak: Současné umění už není takové odpovědi schopno. Namísto toho se utápí v hlubokých vodách trhu s uměním a v soutěžení o veřejné granty. Jeho závislost na institucích je stejná, ne-li vyšší, než tomu bylo v dobách avantgard. Na rozdíl od nich si však tuto situaci odmítá připustit…
Od sametového převratu marně čekám na vzpouru mladých umělců (sem tam se i někdo objeví, ale jen na chvíli). Přitom je i mnohým dalším jasné, že … schopnost odporu je předem neutralizována tím, že jakýkoliv trochu úspěšnější odpor je okamžitě vstřebán trhem a proměněn v trží komoditu. Paralelně s tím se nechává zneužívat módními ideologiemi, které nejen že nepřinášejí řešení problémů, ale naopak samy představují největší problém dneška. Závěr je (sice opatrně ale) pádný: Je možná na čase, aby současné umění přestalo sloužit postupující fragmentizaci a patologizaci společnosti a znovu se věnovalo hledání řádu.
Jinými slovy, současné české umělecké školství a výstavnictví (jakož i tristní a ubohá státní nejen kulturní politika) již celá desetiletí nevyprodukovalo jedinou evropskou či světovou osobnost či výstavu (kromě těch tvořících téměř navzdory, a těch kteří a které raději emigrovali, aby nebyli zglajchšaltováni)… na vině je právě tohle přízemní (materialistické) zápecnictví, na které mezi řádky poukazuje i Pavel Kalina. Tak jako v jiných oblastech veřejného života je i v téhle oblasti naším jediným štěstím, že u sousedů směrem na západ se přece jen objevují knihy a výstavy, které poodhalují pokřivenost kunsthistorických brýlí stávajících znalců. Potíž je také v tom, ostatně tak jako v politice, že odvážných českých umělců a kunsthistoriků s odvážnými názory je jen pár, a ti ostatní je úspěšně udupávají a profesně i lidsky ničí.
Nenamlouvám si, že jeden článek v příloze jedněch novin něco podstatného změní (i když jsem si jist, že i česká odborná veřejnost Kupkovu duchovnost jednou objeví a ocení). To by se musely vzbouřit stovky a tisíce studentů, příštích kritiků, kurátorů a teoretiků. Staré pejsky novým kouskům nenaučíš a líní kapři si zatuchlé rybníky historie umění nevypustí… co ale ti mladí? Kdysi jsem často citoval příhodu ze Silicon valley: když měli tehdejší ajťáci neřešitelný problém, zaměstnali tři nové studenty, kterým ovšem neřekli, že problém je neřešitelný. Hádejte jak to dopadlo… Otázka je tedy nasnadě: Kdo a kdy konečně bude skutečným umělcem (Kupkou) budoucnosti?
