Z politického hlediska je medicína mocenská instituce a její moc srovnatelná s mocí církve za vrcholného středověku. Bez její asistence nebo požehnání se u nás nikdo nenarodí, nikdo neumře, nikdo nejde do školy, nemůže řídit auto, vykonávat řemeslo a pomalu ani nebude moci jít na záchod… Kdyby ji skutečně zajímalo naše zdraví, využila by své moci k tomu, aby se na všech obalech uvádělo plné složení, na němž by nechyběl údaj, kolik soli to či ono zboží obsahuje. Druhý krok by představoval snížení množství tohoto nerostu v potravinách…Není totiž tajemstvím že ve spotřebě soli patříme podobně jako v alkoholu, kouření a dalších ctnostech ke špičkám v Evropě i ve světě. Všichni také vědí, že většinu soli do sebe nedostáváme ze solničky, ale z přesolených potravin… Jde totiž o to, že přesolené potraviny vzbuzují chuť na další jídlo a také žízeň. Že vede k obezitě, vysokému krevnímu tlaku je nad slunce jasné… Ale skutek utek, ony by totiž utekly všechny ty peníze za tuny léků proti vysokému tlaku. Radkin Honzák, blog.aktualne.cz 18. 5. 2014
Média svým pokleslým jazykem deformují lidskou mysl, která pak není schopna rozlišovat mezi skutečností a jejím mediálním obrazem. Vše trvalé se dnes mění v inkoust. Již nežijeme skutečnost, kterou by komentoval novinář, to novinář ve svých textech skutečnost vytváří… Místo toho, aby média sváděla boj s vlastní nekulturností, vyhlásila válku veškeré kultuře…Nepřesnost ve vyjadřování a úpadek představivosti novinářů se odrážejí na morální pokleslosti. Soudnost v jednání je totiž nerozlučně spjata s jazykovou soudností… Co si člověk neumí představit, musí prožít… Karl Kraus cvičil na mučivě dlouhých souvětích své čtenáře, aby rozhýbali své myšlení, a díky tomu se odnaučili přivolávat katastrofy, které by je vysvobodily ze životů zploštělých právě neschopností jasného myšlení a práce s představivostí… Než abyste mne četli jednou, raději mne nečtěte vůbec. S trávením blbce, který navíc ještě nemá čas, nechci mít nic společného, psal. Tereza Matějčková, Potýkání s nelidou Karlem Krausem (1874-1936), LN 17. 5. 2014
Můj komentář: Jako bych ho našel. Kraus byl provokatérský myslitel a žurnalista téměř zenových rozměrů. Souzním s ním hodně, a také tvrdím, i když ne tak pregnantně: Píši o dnešku, nikoliv však pro dnešek…
Podle studie Národního institutu pro technologie (ENEA) představují nedopalky velké riziko jak pro lidské zdraví, tak pro životní prostředí. Carmine Ciro Lombardi, který studii zpracoval, říká, že se cigaretové špačky vyrovnají toxickému odpadu (baterie nebo staré elektronické přístroje). Nedopalky obsahují stovky karcinogenních látek a také radioaktivní polonium 210. To je 250tisíckrát jedovatější než kyanidy. „Nedopalky jsou jedovaté například i pro ryby, které si je pletou s potravou. Když se kouří na pláži, tak asi 19 procent plážového odpadku tvoří cigaretové nedopalky. Takže řada lokalit, třeba New York, má zakázáno kouřit na plážích, také v parcích atd.,“ řekla serveru Lidovky.cz Eva Králíková z Centra pro závislé na tabáku.
Lidé nejsou schopní bát se opravdu budoucnosti – náš mozek se snaží špatné zprávy týkající se jí cenzurovat. Němečtí a britští psychologové to zjistili během rozsáhlého průzkumu. Neurologové monitorovali mozky testovaných osob pomocí magnetické resonance, takže viděli rovnou, jaké oblasti mozku byly aktivní, když se lidé pokoušeli vzpomenout (respektive nevzpomenout) na to, jak velká je šance, že je něco špatného potká. Výsledky zveřejnili v časopise Nature Neuroscience. Ve shrnutí píší: „Zjistili jsme, že optimismus se nachází ve špatném kódování informací ve frontálním kortexu. Chybné odhady jsou vlastně selektivním upravováním paměti, která podporuje nerealistický optimismus.“ Optimismus je u lidí tedy neurologická porucha, která nám zabraňuje pamatovat se a vytěžovat informace, které si nechceme pamatovat, protože se nám nelíbí. Odmítáme si připouštět, že nám hrozí nebezpečí, nevěříme, že se nám může něco špatného přihodit. Neurologové tedy zjistili, že existuje jedna skupina lidí, jichž se tato „porucha“ v mozku netýká. Jediní, kdo dokázali svůj pohled na budoucí rizika vidět realisticky, byli lidé trpící tak vážnými depresemi, že je museli klinicky léčit.
Můj komentář: Co udělá mozek porodníka nebo přednosty porodnické kliniky když na něho útočně spustí nějaké ty bitevní kočky – rozhořčené matky po císařském řezu?
Každý rok přibývá žen, které nemohou otěhotnět. Jen v loňském roce 15 procent českých párů řešilo problémy s početím a každým rokem toto číslo narůstá. „V důsledku nezdravého životního stylu přibývá Češek, které mají zvýšenou hladinu mužských pohlavních hormonů nebo prolaktinu v těle. Obojí jim přitom výrazně snižuje pravděpodobnost přirozeného početí,“ říká gynekolog a sexuolog Pavel Turčan. Špatný životní styl škodí ale také mužským spermiím a tím se možnost otěhotnění dále snižuje. Nejčastější příčinou neplodnosti je testosteron „Druhou nejčastější příčinou problémů s početím u žen je takzvaná hyperprolaktinémie, tedy zvýšená hladina prolaktinu v organismu ženy,“ říká gynekolog. Zvýšená hladina prolaktinu totiž souvisí se stresem, vyčerpáním či třeba s únavou, což jsou symptomy vcelku typické pro ženy, které nemohou otěhotnět. Čím více se tedy bude žena kvůli snaze počít dítě stresovat, tím menší pravděpodobnost otěhotnění bude mít.
Bylo mi to jasné již před sametem: čím víc se žena, která nemůže otěhotnět, snaží, tím méně je to pravděpodobné (kdybych měl stovku za každou, která mi celé ty roky napsala nebo vyčítala, že to je nesmysl, koupil bych si meditační centrum u lesa). A ve smyslu výše uvedeného citátu, ženy, které tuší, že s nimi budou v porodnici zacházet jako s nesvéprávným číslem na běžícím pásu výroby poškozených výrobků, a kterým to mozek automaticky vytěsnil (upraví paměť), zůstávají ovčankami..
