Komentář k desateru Když

3.2.2015

Ve světě, ve kterém výrobek ještě před čtyřiceti lety obsahoval 80% hmoty a 20% informací, a před dvaceti lety 20% hmoty a 80% informací (jen se podívejte na složitost současného mobilu, automobilu F1 nebo kosmické rakety), a hrozí nebezpečí tak lákavých pastí snadných jednovětých předvolebních sloganů populistů a reklam (protože jinak to nikdo nebude číst, tvrdí realitou poučení kreativci), a ve kterém již pár tisíce let platí, ale většinou nejsou dodržována nejrůznější Desatera (zato jsou poslední roky knihkupectví na Západě přeplněna stovkami titulů jako Filosofie pro idioty), jsou snahy něco podstatného nějak srozumitelně sdělit vlastně předem marné (jakoby maskotem doby byl spíše Sysifos, Don Quijot a Homer Simpson, nikoliv nějaký mýtický či současný Superman). Přesto, nebo právě proto, se umanutě pokusím, jako pomyslnou druhou stranu mince a ex post ale předmluvu k Desateru, jinak popsat šanci, ukrytou v každém chaosu a problému, nabídnout zvěst o potenciálu ženy a jejího těla, ve formě dalšího stručného a snad inspirativního Desatera… (následuje vzápětí)… Pokračování »

Ženské (z)matení

2.2.2015

Naznačím opětovně, jak ženy a muži vnímají jinak a co jinak slyší. Čtenářka nechápe, proč vznikl fenomén (a kniha a film) Stepfordské paničky. Upřímně a slušně se zeptala, právě tak tedy otázku zodpovím pomocí několika (z)opakovaných modelových situací, a především, snad se mi podaří vyzvat a pozvat i další čtenářky k opakovanému a tolerantně jinému čtení několika dávných blogů na stejné téma (radím: čtěte několikrát, po odstavcích, pozorně, a pečlivě proklikejte všechny možnosti rozšířit si obzory: kdy, když ne teď, protože není nic důležitějšího, a z čeho, když ne pohodlně z jednoho místa?). Pak, v závěru, po pěti letech marného naznačování, zveřejním to, o čem jsem přesvědčen, z mosta doprosta. Pokračování »

Kvantové brblání

30.1.2015

… starce za časů duchovní cholery. Úspěšným českým adeptům kurzů Technika kvantového doteku matrixu blahopřeji, ale zároveň musím varovat: případné budoucí potíže tuším právě v příliš rychlém (západně terapeutickém) a skokovém zvládání duchovních dovedností a možností, tedy, podobně jako u českých emancipovaných a kalhoty nosících nespokojených žen, v jakési neukotvené rychlokvašenosti. První úspěchy jsou tak snadné! Mysl pádí, ale tělo zůstává ukotveno v minulých zvyklostech, a za měsíc či dva je vše jen jakási nová, duchovně užitečná a atraktivní aplikace do mobilu duše, která pod soustředěným tlakem pádící civilizace v té veškeré dokonalosti a záhadě vesmírné složitosti postupně bledne, až vybledne docela. Ale třeba ne, třeba se mi jen nedostává těch správných informací o těch správných pokračovacích kurzech a aktivitách absolventů kvantovky. Pokračování »

Ekolog v cele na Smíchově

29.1.2015

Jak je čtyřiatřiceti lety aktivního zenu a bdělé pozorností naučen dělat co dělá na 100%, žije velmi úsporně, vědomě šetrně a střídmě, ve snaze o zanechání co nejslabší ekologické stopy (novinář by napsal hlubinně udržitelně). Auto nemá a nikdy neměl, letadlem letěl jen několikrát v životě, když to jinak nešlo (třeba koncem minulého století do USA, kde ho zvláště v New Yorku kromě hluku zarazilo právě obrovské plýtvání elektřinou – všichni měli zapnuté všechny elektrospotřebiče (a právě tak neustále, i přes den, rozsvíceno), třídí suroviny jak se dá, a všeho potřebného, i vlastní energie, spotřebovává co nejméně. Pokračování »

Včely a duchovnost

28.1.2015

Permakulturní blog některé čtenáře inspirativně zaujal, a jeden pokročilejší sepsal stručně pádné zamyšlení o tom, co celé roky prožíval při amatérském včelaření. Napíše občas, co dělá, co ho zajímá, a je připraven (ve smyslu mého oblíbeného indického duchovního rčení, že když je žák připraven, přijde učitel). Když občas přijede do čajovny, povídáme, a protože umí být velmi soustředěný, pamatuje si, a navíc začal některé doporučené metody na Cestě používat (například si v autě zpívá mantry). To on zorganizoval loňskou cestu za  kostely v Orlických horách. Taky je to o vysokém soustředění a nádherném vtažení do tady a teď… napsal o včelaření, a protože to platí i pro nové studenty (kterým je určeno opakování v závěru), ve formě citátu velmi rád předávám: Pokračování »

Stav české duše

26.1.2015

Je jistě potřebné a dobré, i pro psychiatry a psychology, čas od času se pokusit na nějaké konferenci nebo sympoziu zjistit, nebo alespoň prodiskutovat, psychickou kondici společnosti, tedy stav české duše. Přeposlaná pozvánka mi (už jen umístěním natáčení prvního dílu) pobaveně zvedla koutky úst, a tak jsem si počkal na první dotaz čtenáře, jestli půjdu, a odpověděl, že takových pokusů jsem zažil a viděl desítky, a nikdy se nic nezměnilo, takže rozhodně ne. I ostatním ale naznačím (i možností kliknout na řadu dalších starších blogů), že pokoušet se (nejen, ale zvláště u nás) o změnu směru vývoje společnosti, natož člověka (zvláště po století válek a elektrických šoků a medikalizovaných porodů) je marné: člověk se většinou nemění, své iluze nevidí a nechce vidět, změny totiž (jak víme z historie i z umění, a jak dnes ví neurovědci) mozek bolí. Pokračování »

Permakultura duchovnosti

23.1.2015

Když jsem počátkem 90. let min. stol. v Anglii (ne)náhodou a osobně potkal staršího Australana Billa, z něhož se vyklubal legendární zakladatel tzv. permakultury, hned jsem si to pro mne tehdy neznámé slovo našel ve slovníku knihovny Schumacher college. A byl jsem nadšen další chytře línou metodou pěstovat nejrůznější zeleninu a bylinky a nemuset trhat plevel (vše bývá zasazeno důmyslně tak, aby se vzájemně ovlivňovalo). Paralela permakultury k optimálnímu vývoji duchovnosti je nasnadě: kýžená a tak podnětná doplňující se všehochuť různých disciplín každého dne kdysi fungovávala ve starých duchovních kulturách v rámci výuky malé skupinky studentů starými (dnes často legendárními) duchovními učiteli. A v dnešním specializovaném světě chybí jako… jako pověstná pohádková sůl, nebo středověké univerzity a zenové kláštery – permakulturní školy ducha. Pokračování »

Adopce: raději nešťourat

21.1.2015

Měly by adoptované děti vědět, že se narodily někomu jinému? Zatím převládal názor, že je pro ně podstatné pouze to, kdo je vychovává, nové zákonné úpravy to vidí jinak, pravdu se nyní musí dovědět už předškoláci… Dlouhý článek Hlas krve a pravda o rodičích (Edith Holá, LN 17. 1. 15) dlouze rozebírá životní příběhy několika dnes již dospělých ale i zatím ještě předškolních adoptovaných dětí a zkušenosti rodinné konzultantky v pěstounských rodinách. A protože jedno z těch dětí, dnes trojnásobná maminka, byla má dcera, naznačím co si o tom všem subjektivně i alternativně myslím. Pokračování »

Jak učit (postižené děti)?

19.1.2015

Jak učit děti, které nemohou používat své smysly tak, jak se provádí výuka? Nemohou hned uvažovat, hned se koncentrovat, nemohou použit předešlou učební zkušenost, nemohou vidět, nemohou psát a nemohou hned si vzít něco, tužku, rozum do hrsti a konat atd. To mluvím o dětech tělesně postižených/vozíčkových/, kterých je na naší škole asi 20%, ale dále jsou zde děti, které mají epilepsii, nejsou tělesně postižené, ale mají výukové obtíže, potom máme děti s těžšími specifickými poruchami učení, s kterými se váže sociální anamnéza, a potom k nám chodí hodně dětí s psychiatrickým zatížením a v lepším případě mají diagnostikovanou hyperaktivitu od neurologů… Pokračování »

Dokonalost foxteriéra

16.1.2015

Vždy když se mi nějaký blog podaří (třeba ten o tom, jak námi hormony třepou jako foxteriér krysou), a užívám si tichou vnitřní radost (z mega-blogového využití všech jeho možností a z přibližování se u nás zcela ne obvyklé dokonalosti), je pamálo čten a prakticky nikdy nekomentován. Kromě dvou reakcí dvou emancipovaných dam, které se (slušně!, a proto reaguji) zeptaly, co znamená komentář v bublině u druhého obrázku (holčičky ukazující chlapečkovi co má v kalhotkách), že jej nepochopily. Ne, nebudu vysvětlovat, co jsem tím myslel (doporučuji číst znovu a znovu, dokud se smysl a tedy i pozitivní pointa, a dokonce i návod na upotřebení současné ženy, nevynoří nad obvykle emočně velmi rozbouřenou hladinu mysli), ale naopak, pokusím se to, oč jde, posunout ještě o pár alternativních rovin jinam (jen ať si české dámy namáhají opečovávané a všemi mastmi mazané hlavičky), k dokonalosti. Pokračování »

Výpisky ponovoroční

14.1.2015

Buňky zkoumají své okolí mikroskopickými buněčnými prsty, díky nimž poznají, co se kolem nich děje. Jinak by se embryo nemohlo správně vyvíjet, nervové buňky se mezi sebou nepropojily a bílé krvinky by netrefily k patogenům, které mají zničit. Vědci nyní označili bílkovinou kostru těchto prstů fluorescenčními barvami a sledovali jejich pohyb. Zjistili, že se spirálovitě stáčí, díky čemuž mohou měnit délku a otáčet se do všech směrů. Nejsou to jen pasivní antény, buňky své okolí skutečně ohmatávají. Víkend MF Dnes, Ze světa vědy Pokračování »

Jak foxteriér krysou…

12.1.2015

… tak hormony třepou každým puberťákem, ne že ne. A nejen ve věku pohlavního dospívání, ale prakticky po celý život každým mužem (dokonce i když už nemůže) a ještě víc ženou (i když ta to samozřejmě emancipovaně nepřizná). Ať se muž vědomě, pomocí vzdělání a intelektu (nebo tzv. rozumu) snaží jak snaží, ženě stačí přijít nahá, a uctívaný rozum je ta tam. Pokusím se (jako obvykle velmi náročně, a pro pokročilé formou megablogu) naznačit, že i v oblasti sexu jsme my moderní lidé stále spíše zvířátka (v pasti pudů a hormonů jsme tedy spíše homo hormonicus, než člověk moudrý, homo sapiens), a že nezačne  být lépe, dokud si to naplno nepřiznáme.

Pokračování »

Příběh vesmíru (opakování)

9.1.2015

Matematik a kosmolog Brian Swimme (1950) miluje vědu, ale nemá rád způsob, jakým se vyvíjela poslední dvě staletí. „Vědci objevili množství úžasných věcí, ale vše jen v rámci materialismu. Jsme příliš zaujati zázrakem matematiky a už nás nezajímá takový zázrak, jako je třeba mravenec.“ Swimme se zabývá rolí člověka ve vývoji Země a přírody. Věří, že pokud by si vědci a ostatní lidé dokázali uvědomit zázrak obyčejného života kolem sebe, mohli bychom dokázat uniknout z konzumního způsobu života a naučit se více oceňovat přírodu, uveřejnil jsem s ním v roce 2002 v Barace 12 úvodní rozhovor o jeho knize Příběh vesmíru… Ke kolapsu mířící současnou společnost komentuje i u nás poslední dobou kdekdo. Protože ale ani dnes není jeho poselství o nic méně inspirativní, je jen o deset let naléhavější, připomíná(m)… Pokračování »

Slyšet wifinu

7.1.2015

Pokrok a vývoj technologií je nezastavitelný, ale hlavní zásady předběžné opatrnosti by nejen úřady (které jsou, jako policie, vždy o pár kroků za trolly, zloději a hackery), ale i sami uživatelé měli dodržovat. Na jedné straně žijeme v době uskutečňování zázraků a pohádek –  spisovatel Arthur C. Clarke už před půl stoletím napsal, že jakákoliv dostatečně rozvinutá technologie je k nerozeznání od kouzel (jak by váš dědeček asi komentoval možnosti současných smartphonů komunikovat odkudkoliv kamkoliv prakticky zadarmo?), rychlost, s jakou se nám technologie přizpůsobují a hlavně jak nenápadně mění naše mozky, je ale až strašidelná. Pokračování »

Ano, ale

5.1.2015

Nadchla mě ta úžasná možnost pohybovat se v prostoru, kde myšlenka rovná se čin a projevuje se okamžitě, napsal mi pokročilejší čtenář trénující lucidní snění Vlastně myšlenka se rovná čin i v „bdělém stavu“, ale ve snové realitě je úplná absence hranic. Mě láká ta možnost ve snu nacvičit dokonalou práci kvantového tvůrce (a další sny) a tím větší upevnění a rozvoj těchto schopností i v reálu. Věřím totiž, že v reálu můžu dělat vše, co si dovolím, a od zázraku vytvořeném ve snu již není daleko od „zázraku“ v reálu. Popsal i další své úspěchy, a upozornil mne na video mladíka, který očividně umí lucidně snít, a mluvil i o cestování astrálem. A tak jsem sedl a (po deseti letech propagace možnosti se změnit i v totalitě, patnácti letech posametového psaní a přednášení o umění myslet pozitivně a praktických metodách duchovnosti, a po posledních sedmi letech poradenství a odpovídání otázek) začal psát rady těm několika pokročilejším, jak ušetřit čas a energii: Ano, ale… Pokračování »

Adventní zážitek

4.1.2015

Vyzobával jsem si rozinky dokonalých zážitků po celé Vánoce a konec roku 2014, ale na největší zážitek jsem se vzbudil dva dny před Silvestrem, uprostřed noci, tedy v půl třetí ráno (umím se probudit v přesný čas), na soukromém kanále. Jen dva roky starý původní film (tedy ne sestříhaný záznam cirkusového představení) Vzdálené světy, naplno využívající možností (i absenci jakýchkoliv limitů) gravitace či akrobatických dovedností protagonistů původně kanadské, dnes dokonale globální společnosti, která nás již docela dlouho okouzluje zcela jinak než jak jsme byli zvyklí: Cirque du Soleil. Pokračování »

Adventní výpisky 2014

2.1.2015

Díky statistické analýze matričních záznamů ve Finsku vědci dospěli k tomu, že menší počet novorozeňat mužského pohlaví může být paradoxně evoluční výhodou. Na svět totiž v krizových chvílích přijdou jen skutečně silní a zdraví jedinci, shrnul výsledky studie časopis Science. Muži narození v těchto letech ale měli o 12 procent vyšší šanci, že se dožijí dospělosti, než ti z jiných ročníků. Zároveň měli o devět procent více potomků, než muži narození v letech, kdy byl poměr mezi novorozenými kluky a děvčaty vyrovnanější.

Pokračování »

Snění po páté (praktičtější dodatek)

31.12.2014

Umění (vědomě) snít je svým způsobem uměním, kombinujícím desítku předpokladů, které je nutno splnit (zvládnout), aby si člověk oneironaut vůbec začal takto ve snu být vědom, že sní, a mohl toto kouzlo dále zušlechťovat, a několika zlatých pravidel, která nesmí porušit. Při psaní čtyř dílů svého seriálu jsem se nechal unést a zapomněl zdůrazňovat některé zásady. Já se nejprve (na)učil vědomě se umět probudit vždycky, když se jedna noční můra opakovala tak často, že nebylo zbytí. Jinými slovy, neučil jsem se zvládat sny, protože jsem se je chtěl naučit zvládnout, ale protože jsem vždy řešil nějaké konkrétní zadání, a zvládnutí metody přišlo jen jako vedlejší efekt. Je to jako při zazenu a v rámci touhy dosáhnout osvícení (nebo při skocích na lyžích): i u lucidního snění platí, že čím víc o ně člověk usiluje, tím víc si překáží.  Pokračování »

Snění 4: ozvěna budoucnosti

29.12.2014

Murphyho zákony jsou neúprosné: co se může pokazit, to se pokazí, kratší fronta je vždy ta vedlejší. Jako pamětník jsem již v polovině 80. let s obavami, a posléze (kdybych neměl obranný klid zenu a hary) téměř s hrůzou v očích sledoval komercionalizaci hnutí New Age (nejprve v bulletinech, které jsem poštou dostával z USA, po sametu pak s desetiletým zpožděním i u nás). Po přelomu letopočtu (a 11. září 2001) jsem sice stále marně vysvětloval zásadní odlišnosti a výhody japonské kultury a společnosti, ale nepřestal upozorňovat, že oni jsou nejméně dvacet let před námi (a tím námi jsem myslel Západ jako takový, všeliké zpoždění nás Čechů je nejméně čtyřicetileté): jinými slovy, to, co se děje v Japonsku, je předzvěst toho, co se ve špatně okopírované verzi (protože my Češi máme talent na přebírání spíše těch špatných než dobrých věcí a jevů) objeví i u nás: ano, i co se týká umění snít. Ale co si na vlastní tělo a mysl natrénujeme, to nám nikdo nevezme. Pokračování »

Snění potřetí (vize všeobecné)

26.12.2014

Ve třetím pokračování adventních úvah o snění a využitelném umění vědomě snít chci naznačit, že dalším a mnohdy s tím vším souvisejícím krokem (po etapě zvládání snů a snění, navíc případně v budoucnosti společensky připravené selskorozumnými reformami porodnictví, školství, vzdělávání a uplatnění) by mělo být společenské snění, tedy práce s vizemi, směřujícími od individuálního snění a vylepšování (transformace) subjektu a jeho potencialit a dovedností, až k transformaci celospolečenské (i když mnoha generační). Stručně napsáno, od překonaných, na počátku třetího tisícletí už zbytečných tabu, přes (zvládnuté) sny až ke hvězdám. Svěřím se se svými sny… Pokračování »

Snění pro pokročilejší

24.12.2014

Kde je sídlo vědomí? Je sen jen výsledkem (vedlejším příznakem) očisteného procesu mozku, který každodenními emocemi více či méně ožehnuté příhody ukládá do dlouhodobé paměti, nebo dotekem s něčím co nás hodně přesahuje, ale na co se občas dokázali vyladit ti největší umělci, šamani a snílci všech dob? Kam až je možné se ve snu pomocí (vědomě zvládnutého) snu dostat? Hledač sebe sama a moudrosti by měl poslechnout rad učitele (a zkušenějšího člověka, který podobnou Cestu již kdysi vykonal) a vzít si z (evolucí a darem zázraku života nabízeného) pokladu ne náhrdelník nebo zlatou vázu, ale obyčejnou lampičku. A všichni bychom měli a mohli využít toho, co máme (evolučně dáno) každý ve své mysli, a co by neuvěřitelně (až snově) vylepšilo naše životy: možnost snít. Pokračování »

Snění (a další rady začátečníkům)

22.12.2014

Carlos Castaneda byl jeden z prvních zápaďanů, který před půl stoletím (kromě Freuda a jeho průkopnických prací o snech ještě dříve) přinesl svým krajanům informace o tom, že se dá naučit vědomě snít. Stačí se ve snu „probudit“ (třeba pomocí vize zvednuté vlastní ruky, jak o tom po nich psával i další, tentokrát praktický nadšenec Stephen LaBerge v pracích o tzv. lucidním snění). Jen to ale chce nedat se poplést špatnými překlady a hlavně nic neuspěchat: jako při práci s duchovností. Pokusím se vše trochu utřídit a zodpovědět otázky začátečníků, abych je povzbudil a inspiroval k dalším trpělivým a hlavně pokorným pokusům. I když i tady platí, že bez pravidelné práce nejsou koláče: čtením a psaním o snění sny člověk nezvládne. Je přece nesmysl chtít po mysli (třeba po třiceti a více letech negativního programování) se za pár nocí (také hardwarově, nejen softwarově) přeprogramovat… Pokračování »

Přehnátané lámy

19.12.2014

V tomto popleteném státě nám již více jak půl století naprosto chybí osobní, ale i právní, politická, výrobní, úřednická, porodnická, učitelská a lidská zodpovědnost…a důsledky vidíme všude kolem sebe. Narazil na to i čtenář, který správně zareagoval: Zpráva o tom,  že rodičce vyplatí český stát (z našich daní?) odškodné za to, že jí sociální pracovnice s „pomáhat a chránit“ zabránili opustit porodnici, sice je dobrá…, ale kdybychom šli do důsledků, neměl by jí to odškodné zaplatit spíš někdo konkrétní, kdo tam tu policii za ní poslal, nebo (pokud máme špatné zákony) ten, kdo ty zákony vymyslel? A nedomyslel nebo odflinknul, dodávám. A omlouvám se za brblání, vymknuté z kloubů, inspirované četbou tisku referujícího o všelijakých kolapsech…(pozitivní řešení jako obvykle až na konci). Pokračování »

Elpíčková mystifikace (a mramorizace)

17.12.2014

V dobách před čtyřiceti lety, kdy byla myšlenka na případné vydání našich rockerských nahrávek právě tak absurdní, jako touha po jiném režimu (obě utopie se naplnily, ale poněkud jinak, než jak jsme vágně snili), jsem intuitivně tušil, že všechno je lepší než beznaděj a pasivita, a tak jsem neustále něco (tvůrčího) dělal. V rámci práce (a poslechu rockových legend) ve skladu potřeb pro výtvarníky jsem (v roli kozla v zahradě ovoce rajského) využil náhlého dostatku k tvorbě nutného materiálu (papíru a tuše, barev a štětců, blind-rámů, plátna a olejových barev) a času a učil jsem se psát písmo hrou – tak, že jsem vymýšlel a kreslil imaginární, mystifikační plakáty, anebo vyráběl mystifikační makety obalů fiktivních nahrávek. Pokračování »

Co si české rodičky…

15.12.2014

… na mužích (rozuměj: porodnících, poslancích a ministrech) samy nevyMŮŽou… to mít (a smět) nebudou. Ve čtvrtek 11. prosince 2014 byla ta troška českých žen, nespokojených s diktaturou gynekologů a porodnic, a doufající v příznivý rozsudek (rozuměj: odsudek českého státu) Evropského soudu pro lidská práva v případě žen, které chtěly rodit doma, velmi zklamána. I já, přestože jsem nic moc nečekal (co také čekat od státu a organizací, které stále více nefungují), byl zklamán. Naznačím ale, o co tu také (a hlavně) kráčí… Pokračování »