Autorsky namluvený fejeton
Verše proletářského básníka z dob mé školní docházky zněly asi takto: kdo chvíli stál, již stojí opodál. Přesně tak si teď připadám: coby důchodce se prostě nestíhám a nehodlám přizpůsobit překotnému (výrobci a prodejci společnosti vnucenému) úprku technologií a hraček pro další zábavu pro zábavu. Odmítal jsem, a teď tedy definitivně odmítl všechny ty vymoženosti (stále lepší digitální fotoaparát s možností fotku ihned poslat přátelům na facebooku a vše ovládat pohyby prstu po skle něčeho, co je daleko víc počítač než telefon). Naznačuji, že píšu ironicky, ale taky hořce a s nostalgickou vzpomínkou na doby, kdy se boty nebo saka šily člověku na míru a podle jeho potřeb. Pokračování »
Zatímco prvních 35 let svého života jsem vášnivě hledal, a byl vděčen za kohokoliv a cokoliv, co mne obohacovalo a obohatilo (přečetl jsem celé knihovny, než jsem zjistil, že i ti nejslavnější spisovatelé neví o praktickém životě téměř nic a jen si jej idealizují), pak už jsem tušil, a nakonec i věděl, co a jak (především jsem se přestal stydět). A informací, potvrzujících správný směr a efektivní metody kultivace duše i těla, postupně přibývalo. Poslední dekády už jsem to spíše já, kdo ovlivňuje druhé, ale hledačům další generace zcela jistě neuškodí, když si (i v návaznosti na blog Co po nás zůstane) přečtou (i v odkazech), kdo a náznakově jak mne ovlivnil. Pokračování »
Aby nepodváděli, aby se nebáli zkoumat třeba tzv. šestý smysl, nebo duchovnost, vědomí i u zvířat, telepatii či reiki atd.? V dalším volném pokračování naznačování obvykle nekomentovaných, protože nevnímaných souvislostí s mužstvím a duchovností, a s současné společnosti tak chybějícími přechodovými rituály, se pokusím naznačit odpovědi těm správně zvědavým mužům (a zdůraznit životně důležitý návrat k poněkud zapomenutému umění stát se skutečným mužem jako jedno z možných řešení krize humanity). Pokračování »
Už hodně dlouho se v tomto státě znovu (kromě období let 1966-69 a1989-95) cítím disidentem. Žil jsem si a žiji svůj život jaksi navzdory tomu, že má společnost uvízla v době předstírání, že žijeme teď a tady. V 70. a 80. letech jsme se mohli vymlouvat na okupaci a ideologii, na co se vymluvíme dvacet dva let po převratu? Kdosi se snaží nám namluvit, že žijeme podle data v kalendáři. Kdepak, ani náhodou. Pokračování »
Autorsky namluvený fejeton
Od 80. let min. stol. nemám moc rád víkendy a zvláště neděle. Byly totiž zavřené nejen obchody, ale i pošty. V dnešní době internetu pošta už není třeba, a hypermarkety, zvláště tady v centru Smíchova, jsou otevřeny neustále (i když teď zase nefungují veganské a jiné vegetariánské jídelny). Coby noční hlídač jsem byl „na volné noze“ (z hlediska povinnosti chodit někam do práce a mít šéfa) už od konce 70. let, a tak jsem si i tehdy užíval všedních dnů jak to jen šlo. Pokračování »
Často mě napadá, že až umřeme, všechen ten trénink a práce, který jsme do našich těl investovali, prostě zmizí. Co se s tím stane? Zúročí se nějak i po smrti? Tahle otázka se v různých variantách poslední dobou objevuje v mnoha e-mailech, a tak z pozice delší dobu pozitivně myslícího naznačím (protože přes usilovný trénink pozitivního myšlení jsou i dlouholetí studenti duchovna stále, zvláště v krizích, v zásadě negativně smýšlející a na sebe myslící, protože tak byli vychováni a v současné negativní společnosti manipulováni) některé pozitivní souvislosti. Pokračování »
Autorsky namluvený fejeton
Matemašte, na to jsem čekal, chtělo se mi křičet. Synchronicitně (chtěnou náhodou, aniž jsem kliknul víc jak dvakrát) si mne na internetu našlo video pornoherečky z Texasu, a už během prvních osmi minut (to pro účely mého naznačování vrchovatě stačí, také dle rčení, že každý jed je v malém množství lékem) jsem koukal na ideální ztělesnění snů mužů všech dob: jinými slovy, na možnou, prudérií a pokrytectvím minulých století a ideologií nesvázanou, přirozenou budouc(t)nost sexu. Nedočkavci nechť rovnou kliknou na odkaz a vychutnají si ukázku videa mladé ženy, mnou zidealizované poskytovatelky měkka a oblých tvarů, která očividně miluje své tělo, ale právě tak i radost z možnosti sex i sebe nabízet a dávat. Pokračování »
Autorsky namluvený fejeton
Autorsky namluvený fejeton
Když už se člověk ve stáru (a po osvícení, nebo po letech tréninku) některé věci naučí dělat na 100% (a nenechá se přitom rozhodit třeba tím, že tělo už neregeneruje tak rychle jako v mládí, nebo že potřebuje troje brýle na dálku, čtení a počítač, nebo tím, že se zvláště na podzim nebo v dobách nízkého tlaku vzduchu nebo smogu necítí zrovna dobře), začíná si detaily, sny, situace, minuty a hodiny, jako znalec, vychutnávat. Pokračování »
Autorsky namluvený fejeton
Úvodní část zveřejněných namluvených fejetonů snad jasně naznačila, kam (nejen) v poslední době směřuji. O co jsem se pokoušel celá léta na letních seminářích, které se přímo jmenovaly Umění naslouchat, a co jsem propašovávat mezi řádky a noty ve svých rozhlasových pořadech (spíše na soukromých stanicích než na Vltavě, kde jsem se moc vyjadřovat nesměl). Jak totiž o tom svědčí všeobecná situace ve společnosti, jsme národem sámnaslouchačů (žádná strana rozhovoru se už vlastně nedokáže a neumí domluvit s jinou… kolem plynou jen zatvrzelé a snadno urážlivé monology): chybí tvor, kterému pracovně říkám námnaslouchač. Ten, komu jde spíše o blaho celku, než o to své, a nebojí se to projevit. Pokračování »
Autorsky namluvený fejeton
José Arguelles (který nedávno zemřel) a jeho žena Lloydine se dostali do povědomí milionů lidí na světě v roce 1987, kdy měl nastat čas k tomu, aby se lidstvo dostalo ze jha materialismu. Jinak řečeno, pokud, podle Arguellesových složitých výpočtů, dostatečně velký počet lidí (nejméně 144 000) na tuto ideu uslyší, pomůže to lidstvu na konci mayského cyklu, v roce 2012 překonat krizi humanity a nastoupit novou éru. Harmonic Convergence, jak se tato akce jmenovala, se nakonec uskutečnila (mne tehdy v ten den ráno StB zatkla, aby se akce nemohla uskutečnit v ČSSR) , a podle Josého se jí účastnily miliony lidí. Arguelles je původně profesor historie umění, ale žil kočovným způsobem života, bez kreditních karet, bez bankovního účtu, bez řidičského průkazu. Jeho knihy (Mayan Factor, Earth Ascending, Mandala) jsou plny složitých výpočtů, nákresů a důkazů, že ztráta smyslu pro krásu a harmonii je velkým civilizačním handicapem.V polovině 80. let jsem si s ním dopisoval, a pro připomínku, že tu vždy jsou alternativní řešení, jen si jich všimnout, přetiskuji rozhovor (Baraka 6, podzim 1998). Pokračování »