Divadelní prostory Klubu Lávka, plné dam, mladých žen a těhotných (s několika manželi a kameramany), a dvě mladé ale zdatné tlumočnice (protože angličtina francouzského porodníka oplývala jiným než anglickým přízvukem, a spíše francouzskou výslovností některých slov), pomohly vytvořit, spolu se zkušeností třiaosmdesátiletého kliďase a praktika, který už všechno viděl a zažil, a přesto šíří naději, po téměř třech hodinách prostor plný nadšení a uznalého potlesku ve stoje. Všechny přítomné (snad, proto jsem je v tomto smyslů, viz dole, nakonec oslovil) nakazil přesvědčením, že porod je daleko jednodušší a snazší, než nám všem porodníci posledních padesáti let říkali. A že jen na nich, rodičkách, záleží.
I Michel Odent si musel projít všemi proměnami „vědeckého“ přístupu k porodům druhé poloviny minulého století, a vzpomněl, jak v roce 1953 začínal pracovat v porodnici ještě v době, kdy lékařské vědě a porodníkům trvalo ještě dalších pár desítek let, než vědecky zjistili, že novorozenci patří k matkám (a neměli by je maminkám odebírat a dávat na separátní kojenecká oddělení). Tahle žijící legenda přirozených, tedy spíše nemedicínského vedení porodů, vyprávěla pomalu, trousila svá tvrzení téměř po několika slovek, a vysvětlila přítomným vše podstatné s takovým nadhledem a přitom tolerancí a nadšením (po více jak čtyřiceti letech velmi pomalého demytizování mnoha kulturních indoktrinací!), až se nechali inspirovat a plynule se rozžvatlali i v publiku přítomní chlapečci kojenci.
Všechno to současné pomáhání rodičkám (ze stran hned několika asistentek, koučů, případně manžela, a za přítomnosti několika videokameramanů) ovšem je, jak Michel Odent podrobně vysvětlil, absolutně zbytečné, naopak, hladkému průběhu porodu spíše překážející. Rodička potřebuje (a dodal fyziologické důvody) šero, tedy ne ostrá světla na porodním sále, teplo, a intimitu: ideální je jen v rohu tiše sedící, nemluvící, a svetry a šály pletoucí porodní asistentka. Byl to totiž právě Michel Odent, kdo začal razit slogan: Počet komplikací u porodu roste s počtem přítomných osob.
Přednáška začala důrazem na důležitost současnosti: protože po staletích v konečném důsledku špatných, protože k rodičkám necitlivých a všelijakými procedurami jim i průběhu porodů spíše škodících postupů, už začínáme vědět, co a jak je špatně, a začínáme se vracet k selskému rozumu a evolučním danostem žen. Jak napsal ve své knize o orgasmech, co se porodnictví týká, jsme na dně propasti, ale zároveň už víme, jak z ní ven. Netuším, kolik z přítomných tohle na začátku plně docenilo, a tak jsem na konci, po velmi dlouhém potlesku, využil Odentovy výzvy, vyžádal si mikrofon a vyzval přítomné: Doufám, že tohle vaše nadšení je nakažlivé, a budete to vy, které konečně změní české porodnictví.
Při prodírání se k východu mne několik žen zastavilo poděkováním za Novou dobu porodní, a dušička se tetelila (dámy, své muže a syny chvalte, chvalte, chvalte, a budete štastné napořád). Protože nikde doma není nikdo prorokem (i Michel Odent musel před lety odejít ze své rodné Francie a našel azyl v Londýně), užíval jsem si, i když anonymně, nepřímého potvrzení všech sloganů, kterými jsem celé roky šperkoval své apely na polidštění (rozuměj: poženštění) porodů a zásoboval české těhotné: Nemůžete z pasti (českého porodnictví), dokud si nepřiznáte, že jste v ní! Nevadí že je zkratka delší, zato je méně pohodlná! Rozhodující je uvolněné tělo a pozitivní psychika! Roďte i v porodnici jako doma! Porodní bolesti jsou kulturní indoktrinace! Porod by měl být radost a extáze! Rozhodující je úmysl: rozhodněte se a poroďte příštího buddhu! Jste to vy, které můžete změnit svět!
Pomalu a důkladně byly zodpovězeny obvyklé dotazy, a zatímco se publikum rozcházelo a kupovalo nabízené knihy (jedna Odentova kniha právě vyšla, druhá vyjde zase u Maitrei), měl jsem radost, že organizátorky z HAMu mají velkou radost. Přestože v klubu Lávka 24. dubna 2013 převažovaly ty již přesvědčené, Odent byl tak přesvědčivý, že znovu přesvědčil i ty již přesvědčené, a tak i dalších pár set žen, nejen těch několik aktivních celé roky se o vylepšení stavu českých porodnic zatím marně snažících, teď ví, jak je důležité nepřestat a vytrvat, a taky jak je důležité míti (aspoň jednou za pár let) v Praze Odenta.
