Místo vážných chorob trápí zdejší obyvatele bolavá duše, myslí si guru alternativní medicíny Žijeme jako roboti. Lidé mají rozházené hodnoty. Máme sedavá a stresující zaměstnání a jsme čím dál víc nespokojení. Kdo je šťastný, je i zdravý. Pouhá třetina Čechů je zdravá. LN 17. 5. rozhovor s Deepakem Choprou. I hraný úsměv nám ale může prokázat dobrou službu. Zjistilo se totiž, že pokud aktivizujeme svaly, které používáme při úsměvu, probudíme tím centra v mozku, která jsou spojována s radostí. Ivana Matyášová, Češi se mračí, ale touží po úsměvu, LN 17. 5. 2014.
Pozorným čtenářům a dobrovolným zájemcům, při veškeré úctě k jejich znalostem a vzdělání, nabízím kromě komentářů k výpiskům i delší úvahy (megablog, vyžadující hlubší než obvyklé soustředění a více než obvyklý oka-mžik času), podrobněji komentující obvyklá západní nedorozumění (a dokonce i jeden kreslený vtip pro pokročilé):
Již před sametem jsem na seminářích učil zájemce jednoduchou techniku úsměvu: ráno se na sebe do zrcadla, třeba násilím, i když nám není dobře, třicetkrát usmát (tedy koutky úst nahoru, povolit a znovu). Vysvětloval jsem, že pohyb, který je v mozku zautomatizovaný, když je nám dobře, obráceně také vyprodukuje produkci endorfinů (i když je z počátku jen nucený)… Vida, má logická úvaha, po více jak dvaceti letech, doputovala do novin! I jóga smíchu dorazila (viděl jsem v tv zprávách šot z takového smavého setkání zájemců a vzpomněl si na tv film o mně a zenu a o téže snadné možnosti být zdravý a šťastný, jen se nebát a dokonce cvičit smích, z jednadevadesátého roku)
…
Rozhovory s Američanem indického původu a autorem již v 80. letech v USA velmi prodávaných knih z regálů new age literatury jsem již tehdy čítal z amerických měsíčníků East West Journal, Yoga Journal, Magical Blend a dalších, a říkal si, kolik asi let bude muset uplynout, než se nejen jeho myšlenkový mix jógy a zdravého životního stylu Američanů dostanou i na stánky českých novin… Odhadoval jsem to na třicet let, pak ale přišel samet, a tak jsem odhad zkrátil na deset let. Hm. Byl jsem naivní… Dnes vycházejí české překlady knih Deepaka Chopry (čti Dýpaka Čopry), a již přece jen více akceptovaný autor se dokonce v Praze osobně zastavil na evropském přednáškovém turné, ale…
V rozhovoru se ho čeští novináři ptají nepoučeně, senzacechtivě, povrchně, ne jako duchovní autority a skutečného guru těch, kteří pátrají po příčinách nezdravého vztahu Američanů nebo Západoevropanů ke své mysli (a zázrakům např. kvantové fyziky), ale jako nějaké hollywoodské mediálně profláknuté osobnosti. Novináři splnili své zadání, zeptali se ho, posluchači si slavnou osobnost propojující již čtyřicet let svět skrytých (esoterních) znalostí se světem alopatické medicíny a vědeckého výzkumu vědomí přišli poslechnout, ale s největší pravděpodobností to s většinou z nich dopadlo jako s onou snobskou posluchačkou právě skončeného klavírního koncertu tehdy soudobé hudby: Mistře, mohl byste mi vysvětlit, o čem ta vaše skladba byla? Mistr se uklonil, vrátil se na pódium a celou skladbu zahrál ještě jednou. Hm, proto moudří všech dob a kultur používají spíše metafory než popisy, a spíše vtipy (dnes i kreslené) než kritiku a poučky.
A tak jako jiní v podobné situaci za poslední století, pokouším se zas a znovu trpělivě vysvětlovat ta zásadní kulturní neporozumění donedávna přece jen duchovnějšímu světu Východu s pragmatickými a stále více omezujícími (protože špatně přeloženým a ignorantsky pochopenými) přístupy světa Západu, o kterých z vlastní praxe něco přece jen vím a mohu přeložit)…
Když jsem byl při předpremiéře filmu Malý buddha distributorem v roce 1993 požádán, abych novinářům na tiskové konferenci objasnil některé základní buddhistické termíny (jako karma, nirvána, satori, mantra atd.), snažil jsem se po naivní a typicky negativní otázce jednoho takového všem vysvětlit, že nirvána rozhodně není smrt a zánik všeho (i když se i v západních slovnících píše o Nicotě), právě naopak, všichni si pilně zapisovali, ale pak ve třech novinách vyšly stejné nesmysly: Film je o buddhismu, jehož hlavním tvrzením je, že smrt je zánik a konec všeho…
Dlouhé roky vysvětluji, že tahle (tibetská a zenově buddhistická) nicota není prázdno (nic) ani v našem evropocentrickém a racionálním světě hmoty na jedné, ale ani vakuum na druhé straně (ba přímo naopak: jak dnes ví právě kvantoví fyzici: když stlačíte centimetr krychlový vakua, tedy ničeho, na 1027 Pascalů, vznikne další potenciální vesmír). Právě tahle nicota je totiž podle tibetských tulků a lamů onen mezivět (bardo), se kterým si Západ neví rady, ale hinduisté a jiní duchovní učitelé jej berou právě tak běžně, jako třeba jiné na Západě nedoceněné a jen povrchně chápané a raději nepřekládané termíny, jako karma (nikoliv nějaký předem daný a čistě náhodný osud), satori (nikoliv jednorázový, vlastně náhodný a tedy přechodný okamžik AHA! po pochopení vtipu), bhakti (nikoliv trapně vnucovaná „láska“ podáváním ruky každému koho potkám), nebo ony západními cvičenci vzvývané různé druhy jógy (nikoliv cvičení, spíše ohýbání a natahování jen těla, ale především metoda sjednocení těla a mysli, tedy osobnosti člověka a jeho informačně vibrační podstaty, tedy ducha), nebo tak zneužívané slovo čakra (nikoliv nějaké hmatatelné a západními měřícími přístroji odhalitelné kolečko, ale vířící proměnné energetické pole, velmi ovlivňující zdraví a pozitivní pocity člověka):
Už jsem to kdysi popisoval: tak jako meridián nebo akupunkturní dráha či bod či homeopatie nebo umění hledat studny či zapomenuté prostory nebo negativně vyzařující zóny v krajině, jsou pro západního v materialismu vychovaného skeptika neexistující nesmysly, západní pochybovač má logicky s pochopením dálněvýchodních nepřekládaných a většinou mylně chápaných pojmů problémy… ale pokud o nich přestane jen číst, a začne je cvičit, praktikovat, aby jim porozuměl, má šanci a naději, že nejen pochopí, ale i pokročí na své cestě životem a lidstvím konečně dále. Proto tak často studentům a čtenářům opakuji moudré tři věty: Viděl jsem a zapomněl. Slyšel jsem a zapamatoval jsem si. Udělal jsem a pochopil…
Ignoranci západního typu i filosofického a překladatelského kulturního nedorozumění jsem ve svých starších článcích popisoval mnohokrát, a pokud si neinformovaný čtenář povrchně nebo dokonce špatně vykládá (překládá) informaci o dalajlamovi a lovecké pušce na stěně jeho pokoje, je to jeho problém. Jenže pokud celé generace čtenářů čtou jazykově třeba i správné ale významově zcela zavádějící překlady o zenu, nebo umístění třetí čakry, hary, a kvůli tomu dnes v USA nebo Evropě máme jen tolik osvícených duchovních učitelů, že bych je na prstech jedné ruky spočítal (a dokonce i v Indii vymírají a noví se pod vlivem globalizační cunami konzumního nátlaku neobjevují), je něco zásadně špatně. A i proto je třeba se neustále pokoušet to napravit. I kdyby to mělo trvat tak jako v případě společnost tak poškozujícího porodnictví (které také úzce a přímo souvisí i s duchovností společnosti) několik generací.
