Labyrintů i u nás utěšeně přibývá. Už je i kousek od Ohře za Žatcem… labyrint, zbudovaný na plácku pozitivní zóny ve svahu osázeném asi před pěti sty lety tuctem dodnes žijících dubů! Ekozámeček Stroupeček tak kousek po kousku roste do krásy a eko- a duchovní efektivity. Sny Mirka (a potenciály lokality) se postupně realizují.
Když mne poprvé pozval, jel jsem s nadšením, protože jsem tušil, že jde o výjimečné místo. Svá očekávání i zjištění jsem popsal v blogu před třemi lety, v jehož názvu bylo i alternativní slovní spojení pozitivní deviace. Význam slova pozitivní znám snad je, slovo deviace znamená v obvykle negativním lékařském slovníku úchylku, něco nenormálního. Jenže právě dnes, v čase všeobecné nenormality, je být nenormální spíše pozitivní vlastností a možností! V době všeobecné krize společnosti na všech rovinách (stačí přečíst si jedny noviny) je právě výskyt pozitivních deviací (před lety, v době totality, se toto slovní spojení často vyskytovalo ještě navíc se slovem ostrůvek). Takovými ostrůvky pozitivní deviace byly v 80. letech min. stol. např. všechny ty tehdy nebezpečné, protože téměř ilegální festivaly folkové a rockové hudby: ten, kdo je organizoval nebo na nich hrál, byl v očích přizpůsobené většiny nenormální, blázen… dlouhodobý důsledek téhle tvrdohlavé (undergroundové, alternativní či disidentské) deviace se pak projevil v překotném společenském převratu koncem roku 1989.
Co my dnes můžeme vědět o tom, co všechno se za pár desítek let změní: pak už si málokdo vzpomene, že první semínka pozitivních změn byla zasazena třeba právě zdánlivě nic nepřinášející aktivitou při budování Stroupečku a tamního labyrintu. Připomínám, co je roztroušeno hned v několika blozích: skutečné katalyzátory skutečných změn jsou právě tyhle zdánlivé deviace (vycházející z pradávných zkušeností našich předků) – pár vyznavačů bubnování při východu slunce v Beskydech, milovníci agnihotry (pradávného indického a dnes výsostně ekologického meditačního obřadu) v Praze i jinde, partičky mladých žonglérů po vlastech českých a moravských (kteří podvědomě trénují propojení obou mozkových hemisfér a podvědomě reagujícího těla, které zvládá věci, o kterých mysl netušila že je zvládne), nebo ekologicky myslící i jednající dobrovolníci, kteří se na tu či onu ekofarmu přijedou za víkend nebo v létě za týden (za byt a zdravou biostravu) naučit dojit kravičku, dělat sýry, užívat pozitivních zón pod pětisetletými památnými duby (jako mohou na Stroupečku), a tamtéž si odteď mohou dvakrát třikrát za den v klidu a soustředění projít labyrint… ti všichni tak dělají pro svou příčetnost a schopnost nedat se opít konzumním či ideologickým rohlíkem to nejlepší, co se dnes dá.
Právě ona běžnému ovčanovi téhle republiky neviditelná propojení účelu i prostředků a metod ve zdánlivě neustále jen budovaném stále polorozpadlém bývalém zámečku, a umanutě alternativního a tedy nezávislého a niterně svobodného způsobu života (denně čerstvé vlastnoručně nadojené mléko, dostatek fyzické práce na velmi zdravém vzduchu i uprostřed pozitivního vyzařování půdy, v sezóně spousta vlastnoručně vypěstované zeleniny, aktuálně prožívané rytmy dnů, nocí a ročních období, jsou solí a léčivým pramenem genia loci čarovného místa. Žijeme-li ve státu, který neví, co chce, ale nepřestává prudit, dokud toho za každou cenu nedosáhne… pak je existence takového místa klidu a míru (se všemi dalšími vnějšími pozitivně terapeutickými možnostmi, jichž se tam, pro většinu ostatních zatím neobjeveně, vyskytuje skutečně přehršle), které je teď navíc vyšperkováno labyrintem, výjimečně a dlouhodobě životně důležitá a prospěšná.
Také na toto téma budu hovořit při prezentaci O labyrintech (v sobotu 12. července v podvečer), následovat bude i agnihotra, přičemž doufám, že zájemci přijedou nejpozději už dopoledne (vstup zdarma, jen si přivezte jídlo, případně si domluvte s Mirkem co bude třeba) a naučí se labyrintem procházet (a budou mít ty správné, protože z praxe vyplývající otázky). Všechny další potřebné informace na stránkách ekozámečku… uvidíme se tam.
