Vše potřebné jsem přehledně zveřejnil již v roce 2004 v knize Návod na použití člověka, ale dorostla nová generace zájemců, kterým ledacos z toho, co tvrdím, neštymuje. A tak jsem byl okolnostmi a několika e-maily vyprovokován, abych to znovu (jen přehledněji a pozitivněji) zopakoval. Protože ale tahle nová střední generace mnohokrát naletěla na špek různým rychlokvašeným a o to víc suveréním MUDrlantům, už nevěří nikomu a ničemu. A tak kontrapunkticky propojím moderní výzkumy a zjištění neurověd (poprvé v historii světa už víme, jak jsme ve vesmíru malí ale výjimeční, a jak fungujeme) s poselstvím buddhismu a zenu (ověřené i na vlastní tělo a mysl). Inspirující citáty jsem vybral z relativně čerstvé knihy o mozku (vyšla s názvem Power up your brain v USA v roce 2011 a v témže roce byla přeložena do češtiny).
Život je příběh vyprávěný hlupákem. Shakespeare
Když změníme příběh, změní se i svět.
1. Díky neuroplasticitě je mozek nejen schopen měnit mozkové dráhy, ale i vytvořit nové superdálnice. Neuronové sítě lze popsat jako plastické dynamické stavby, konstelace neuronů, které se na chvíli rozzáří, aby provedly určitý úkon.
Nejen já, ale i mé děti se ještě učily, že mozkové neurony od puberty jen odumírají. Všechno je jinak, i mozek (a mysl) se dá a má cvičit, jako kterýkoliv sval. Buddha a další duchovní mistři a šamani takto měnili a změnili myšlení a charakter člověka po tisíce let, aniž si toho bílý muž všiml: dobře mu tak, teď to musí dohánět vědou a technologiemi.
2. Když se v duchu zabýváme nějakou myšlenkou (dobrou nebo špatnou), posilujeme neuronové sítě, které s danými myšlenkami souvisejí.
Naši předci také empiricky objevili, že se dá ledacos opravit a napravit, a biblickým Desaterem instruovali i své potomky. Takže se už nikdo nemůžeme vymlouvat, že je to vše osud, a že jsme to netušili, a proto nic neudělali. Jsme negativní, nemocní a závistiví také protože to celá tisíciletí trénujeme.
3. Cvičení radosti, laskavosti a odpuštění zabere ze začátku hodně energie, ale čím víc je cvičíte, tím snadnější a přirozenější se stávají.
Zatímco Západ trénoval tělo (tělocvičny) a logiku, asijští moudří dobře věděli, že právě tak důležitý je trénink emocí a mysli (emocecvičny, tedy kláštery), a že moudrost je intelekt násobený soucitem. A vymysleli a k dokonalosti dovedli celý systém tak efektivních metod transformace mysli, jako jsou mantry či mandaly. My měli a máme i labyrint.
4. Aby se člověk naučil novým dovednostem v vzorcům chování, potřebuje soustředěnou pozornost. Zážitek spojený s pozorností vede k fyzickým změnám ve struktuře a v budoucím fungování nervového systému.
Současný Zápaďan (vyrostlý v materialismu a dnešním relativním dostatku) to ale má se skutečnou praktickou duchovností daleko těžší než Ind, Japonec, Barmánec nebo Číňan (neřku-li jejich ženské protějšky). Přitom základní návody buď zná odedávna, anebo si pro ně může zajet (samotné čtení ovšem nikoho nenakrmí).
5. Jsme-li pochváleni, mozek si stále na ty chvíle (a medaile a poplácání po zádech) pamatuje a oceňuje pozitivní zpevnění, které s sebou v jakémkoliv věku přinesly.
Děti, zvláště syny, ale i manžela, je třeba chválit chválit chválit… a děkovat: to jsem (zvláště ženám), kromě pozitivního myšlení, zdůrazňoval vždy jako tu neosvědčenější metodu, jak dosáhnout štěstí, zdraví a spokojenosti.
6. Každou chvíli si vybíráme a modelujeme, jak bude věčně se měnící mysl pracovat. Doslova si volíme, kým budeme v příští minutě.
Na maličkostech a pozornosti k detailům (nejen na duchovní cestě) setsakra záleží, ne že ne (nabádám i z vlastní životní i zenové čtyřicetileté zkušeností). Většinou si škodíme právě tím, s jakou nepozorností a lehkomyslností používáme negativní slova (zaujímáme negativní postoje) a jak vzýváme iluzorní minulost nebo budoucnost – nežijeme teď a tady, v přítomnosti…
7. Meditace a jiné duchovní praktiky (včetně soucitu a empatie) posilují propojení mezi nevědomými automatickými reakcemi a vyvinutým přemýšlivým prefrontálním cortexem – a uklidňují primitivní reakce.
I když je zazen (v lotosu) ideálním a vyzkoušeným posezem (zápaďan si může pomoci vycpaným polštářem, speciální meditační židličkou nebo umělou hmotou, která pomůže jeho tělu zůstat delší dobu v klidu, ale vzpřímené), učil jsem i meditaci (ve smyslu rčení Není cesta k meditaci, meditace je Cesta) v pomalé chůzi, při zpěvu manter, při posvátném loupání brambor, v sedě na židli atd. Cesta je i zde (alespoň z počátku, ve škole života) důležitější než cíl. Zatímco Tibeťané to v klášterech umí, my na možnost zvládnout emoce a mysl zatím nejsme připraveni.
8. Hněv (a produkce kortizolu) narušuje fungování frontálních laloků, ale také vědomí, že se chováme iracionálně (když se však upneme na duchovní hodnoty a cíle, proudí do frontálních laloků mozku více krve, a zároveň se sníží aktivita v emočních centrech).
I naše babičky už ale věděly, že je lepší se nerozčílit, anebo počítat do deseti (a uklidnit se). Celá naše civilizace je permanentně nespokojená, tedy spíše rozhněvaná, a proto to s ní taky tak (nepoučitelně) vypadá. Viz citát Shakespeara, nutnost zjistit, že jsme v pasti, a potřeba začít si klást jiné, z hlediska dějin lidstva lepší a vzhledem k budoucnosti i relevantnější otázky.
9. V dětství prožité trauma zvyšuje citlivost hipokampu na stresový kortizol. V dospělosti se pak činnost hipokampu dále zhoršuje, což nám znemožňuje reagovat na situace novým neotřelým způsobem. Potvrdilo se ale, že pozitivní emoční prožitky dokážou citlivý hipokampus ochránit tím, že produkci kortizonu snižují.
O to je důležitější dobře se narodit, být chválen rodiči i učiteli, a netrénovat strach a negativní vnímání světa (třeba vyprávěním o zdravotních nebo vztahových potížích spoustě kamarádek, či sledováním hororů a televizních zpráv o katastrofách, válkách a zabíjení).
10. Jakmile přimějeme limbický mozek aby sloužil synergii mozku, začneme si utvářet nové neuronové sítě, které zaručí radost, pohodu a tvořivost.
Buddha by dnes publikoval na internetu, a nepropagoval nauku o utrpení a jeho vzniku, ale spíše poznatky neurověd o možnostech pozitivního přeformátování neuronových sítí (viz bod 1.). Svět se samozřejmě stále (rychleji) vyvíjí, a tak čtyři Buddhovy pravdy by dnes vypadaly (i ve světle výše citovaných zjištění) podstatně jinak. Cesta by to měla být spíše pochvalně pozitivní, než kritická a kárající (přičemž rozhodující je úmysl). Individuální ale i společenský spěch (starým v materialismu zakotveným způsobem) se dlouhodobě a ekologicky nevyplácí a nevyplatí (např. se odhaduje, že téměř 50% geniálních vědců současnosti jsou autisté).
