Rehabilitace (bohyně vaginy) « Vlastimil Marek

Rehabilitace (bohyně vaginy)

24.7.2015

Přestože jsem v posledních letech často varovně a ironicky psal o seminářových bohyních, a právě proto, že jsem na druhé straně varovně a snad povzbudivě psal o ženách, které nevědí, že vědí, použiji další citáty z knihy Naomi Wolfové Vagina a v  druhém díle jakési volné recenze jim opět naznačím, jaká je škoda pro ně i pro nás všechny, že jsou zmanipulované právem na štěstí, ale o skutečném poslání pokladu evolučního a pro muže neodolatelného daru oblin a tajemné černé dírky mezi svýma nohama toho vědí příliš málo, nebo nic.

Ve své knize Wolfová nabízí jak návrhy, co a jak by měl ve svém zájmu muž (u)dělat, aby žena sex náležitě vychutnala, tak výsledky nejnovějších testů a měření, jasně dokazujících, jak je pro ženu důležité prostředí, ve kterém k sexu dochází (ano, starý známý set a setting). Ve svůdnějším interiéru měla žena měřitelně několikrát vyšší orgasmické stavy: a pokud by ženy byly schopny poradit svému partnerovi, co potřebuje její vagina k tomu, aby byla sexuální bohyní (což se samozřejmě vyplatí i muži – jenže on neví, že by měl koupit kytky a zapálit svíčky), vylepšily by i své sexuální prožívání. Vzrušování bez správného uvolnění (negativní aktivace dopaminu) je pro všechny samice savců extrémně nepříjemný zážitek.

Žena je zkrátka evolucí nastavena náročněji, a tak by měla toho svého jednoduše naučit, jak ji laskat, hladit, milovat (Wolfová zmiňuje přítelkyni, které její přítel nikdy neřekl, že je krásná, a tak se nikdy po sexu necítila uvolněná. S kamarádkami pak fantazírovala, jak by ho zamkla v bytě a nepustila ven, dokud by za dva dny bez jídla neuslyšela, jak mručí: Tak jo, jsi krásná). Jenže on to nemůže vědět a nikdy na to sám nepřijde, zvláště když je žena tajnosnubná a nakonec ho obviní, že ji nemiluje, když neví, jak ji uspokojit.

Odedávný strach muže z přeměny manželky (která ztratí jakékoliv zábrany) v sexuální dračici (v čarodějnici, pozitivně nazváno v bohyni) byl výzkumy pomocí magnetické rezonance potvrzen. Ukázalo se, že žena je biologicky nastavena tak, že ji orgasmus posiluje, a že ho proto potřebuje stále častěji. A že ji orgasmické zážitky propojují ty části mozku, ve kterých se mužům zjevují bohové a extatické nadpřirozené (teolog by řekl náboženské) zážitky.

Připomínám logické postesknutí autorky, že vědec muž nevnímá podstatné rysy ženiny touhy a nevykládá ze získaných dat dost přesně vztahy příčiny a důsledku, jelikož mu v tom brání podvědomá androcentrická představa o tom, co to je sex.  Žena ze své podstaty nemusí meditovat, stačí ji probudit ve své vagině bohyni, a pak to není jen milenec, koho miluje, ale zároveň to, že sex s ním ji samotnou (duchovně) probouzí. Jenže, nesměla by se během sexu pokoušet zintenzivnit své zážitky vyvoláváním erotických myšlenek či fantazií: naopak některé ženy se naučily dosáhnout mnohočetného a někdy i nekonečného tantrického orgasmu uvolněním a vypnutím myšlení.

Ukázalo se také, že orgasmus přicházející z klitorisu, nebo vnitřku pochvy se promítá v odlišných částech ženina mozku (včetně tzv. spojitého orgasmu). Odtud pochází nejnovější typy a tvary vibrátorů, jenže… bez milujícího partnera to prostě dlouhodobě také není ono, že? Heterosexuální muži by udělali dobře, kdyby se sami sebe zeptali: chci za manželku bohyni, nebo potvoru? Naneštěstí ženy fyziologicky nemají mezi těmito polohami moc dalších možností… Jak ukazují výzkumy samičího sexuálního stresu, samice savců nemohou stavy způsobené sexuální frustrací ovládat. Řešení je prosté (jen se o něm od ženy dovědět): přinést kytku, zapálit svíčku. Ukázalo se také, že žena podvědomě bezpečně pozná, jestli má muž „zájem“. Někteří sexuologové už spekulují, že ženská evoluce možná dospěla do fáze, kdy ovulaci spouští mužský pach. Jinými slovy, nastane ideální chvíle, kdy žena ucítí partnera, což nastartuje ovulaci a zároveň to ženu uvolní, takže v tom momentě měsíčního cyklu, který je pro početí nejpříznivější, bude sexuálně vstřícná…

Uff. Wolfová také připomíná tragikomiku genderového nedorozumění vyplývající i z reakce na stres: zatímco muž je po chvíli zahlcen a odchází do samoty, aby znovu získal neuroendokrinní rovnováhu, ženy cítí touhu všechno hned probrat… Ke snížení stresové hladiny potřebují styl pečuj a druž se… Muži trvá dvacet minut, než se zklidní, a proto podvědomě kličkuje a vyhýbá se dalším střetům, což ale u žen vyvolává vzrušení a úzkost… Muži netuší, že po pouhých deseti minutách hlazení začne ženské tělo produkovat hormon lásky, oxytocin, látku, která posiluje pocit důvěry a náklonnosti, protože jejich těla žádnou podobnou reakci neprojevují. Nebo: muži by si zasloužili knihu, která by pojednávala o negativním vlivu ženských (rozuměj, slovních) výpadů na mužské tělo.

Hmm. Inspirativní a objevné, že? Jenže, stejně jako se nedá prolhat k pravdě (bojovat za mír či souložit za panenství), je protimluvem a iluzí bojovat za emancipaci, dokud ženy nesnášejí své tělo včetně menstruace. Pro ženu není východiskem snažit se být vzdělaná, a zároveň myslet a jednat jako muž. A tak se obávám nebezpečí plynoucího nejen z mužsky soupeřivého chování, ale také z povrchního čtení této knihy rychlokvašeně emancipovanými Češkami. Jinými slovy, prakticky jim to nepřinese nic pozitivního, právě tak jako jim nic nepřineslo rychlé přečtení knihy Ženy, které běhaly s vlky. Sobecky vypočítavé myšlení a jednání mnohých českých puberťaček i žen (Ať začnou muži… Jsem bohyně, vole!) je i pro ně samotné vysoce kontraproduktivní a vynucované právo na štěstí jim štěstí nepřinese.

Podtitul knihy Naomi Wolfové zní: Nová perspektiva. Jenže tak jako v případě porodů, i nejnovější vědomosti o vagině, respektive ženském sexu a tělu, by měly konečně znovu navázat na praktické (rozumě: staro-nové) zkušenosti našich dávných předků, zejména indických tantriků a různých chrámových tanečnic všech kultur. Jinými slovy, je nejvyšší čas pro (staro)nové čtení světa (sexu a vztahů). Je nejvyšší čas, aby se ženy samy znovu naučily v sobě a ve své vagině číst… a pak tomu naučily své muže.

 

P. S.: Tomu říkám synchronicita! Ve včerejším vydání časopisu Reflex (30//15) vyšla reportáž a rozhovor s Petrou Yamunou Částkovou s názvem Žena, která ji má ráda, a na str. 38 s fotografií této psycholožky s knihou Vagina na klíně. „Dávám vědět světu, že žena by se neměla stydět za to, že vaginu má. Že by ji měla mít ráda.“ Sláva, amen…

 

Pro šprtky naposledy (i jako závdavek pro příští blog) :

http://blog.baraka.cz/2015/07/cerne-diry/

http://blog.baraka.cz/2015/07/ganga-prav/

http://blog.baraka.cz/2015/06/pyrrhovo-a-dalsi-zadostiucineni/

http://blog.baraka.cz/2015/06/o-lasce-filosoficky/

http://blog.baraka.cz/2015/06/nekolik-tajemstvi/

http://blog.baraka.cz/2015/02/zenske-zmateni/

http://blog.baraka.cz/2014/12/nevime-co-vime/  megablog

http://blog.baraka.cz/2014/09/ukryte-zenstvi/   megablog

http://blog.baraka.cz/2015/04/hlava-xxii/

http://blog.baraka.cz/2010/12/telo-zenu-neomezuje/

http://blog.baraka.cz/2009/01/menstruace/

http://blog.baraka.cz/2009/01/pecovat/

http://blog.baraka.cz/2015/05/pocatek-sveta/

http://blog.baraka.cz/2009/01/porod-jako-orgasmus/

http://blog.baraka.cz/2011/02/desatero-porodni-sily/

http://blog.baraka.cz/2009/07/desatero-stastneho-manzelstvi-verze-pro-zeny/

http://blog.baraka.cz/2014/07/neuroplasticke-desatero-pro-zacatecniky/

http://blog.baraka.cz/2015/02/desatero-kdyz-pro-lucie-21-stoleti/