Přestože se městským lidem může zdát, že je buď pár dní vedro, nebo stále zamračeno, příroda si časného léta a předchozích i současných dešťů užívá. Po návštěvě nádherného „zámeckého“ parku na Sklenářce (poblíž Kostelce nad Orlicí) s kombinací vysokánských stromů, různých psů, kocourů a několika pávů jsem si užil bohatství tvarů, barev i variant zeleně na obvyklém výletu na kole po cyklostezce. Když už mám větší balík novin a další tašku zmačkaných PET lahví (na Sklenářce jsme je nemačkali, protože je místní používali na kozí mléko), vyrazím na kole, noviny a lahve odložím do kontejnerů, a jedu k rybníku Slatina.
Někdy si seženu atlas rostlin a jen pro tu slast češtiny vyjmenuji, co všechno roste a kvete podél cyklostezky. Oproti loňsku je ale vše vyšší, bujnější, a hojnější. Celé lesy bodláků, vlčích máků, jetele bílého i půlmetrového jetele červeného, houfy mladých vrbiček podél asfaltu stezky, hustými listy stromů již neviditelný, ale občas slyšitelně bublající potok, a loňské uschlé metrové kytky, na jejichž vrcholu si nějaké housenky nějakého motýla upředly bambule bílé ochrany jako cukrové vaty na pouti.
bujná rostlina Hokkaido
U rybníka bylo teplo, bezvětří, na hladině se potápělo pár kachen, a vzduchem a nad vodou si užívali rorýsi: dokonalé obraty ve vzduchu i těsně nad hladinou, bleskurychlé obraty a vyhýbavé laškování s kolegy. Sedl jsem si posekaný trávník a pozoroval tu dokonalost. Zázrak. Tak malý ptáček s tak „malým“ mozkem a tak rychlé reakce (a to jsem svými smysly ani nestíhal pozorovat, jak nad hladinou sezobávají v letu mouchy a hmyz!)…
Najednou jsem ve větru uslyšel vysoké, jakoby komáří bzučení, a bylo mi jasné, že za stromy na blízkém trávníku někdo pouští rádiem ovládané letadélko. A v tom jsem jej uviděl: nebylo to letadélko, ale jen křídlo, do véčka. Právě tak jako rorýsi si někdo hrál se silným protivětrem: když letělo v protivětru, téměř se zastavilo, pak ale véčko udělalo rychlý obrat, sklouzlo prudce dolů a nabralo rychlost, která mu pomohla vystřelit znovu do výšky a opět si jen tak jakoby plachtit v protivětru.
Potěšen na těle i duchu jsem dojel domů, a jak jsem tak byl bujností přírody inspirován, vytáhl jsem sekačku a posekal trávník. Uprostřed jsem opět ponechal ostrůvek jetele a trávy. Padají malé oříšky, asi moc rychle vyrostly. Vítr mi znemožnil zahrát si ping pong o stěnu… a tak jsem se jen posadil na lavičku a kochal se a kochal. Bujným klidem letní přírody.
