Dalších dvě a půl zadostiučinění, přece, i když pozdě, mi přinesl internet. Když jsem v roce 1996 s pomocí přítele Góvinda vydal knihu (v předchozích letech psaných) článků na téma léčivé a jiné hudby (Hudba je lék budoucnosti), reakce byly dvojí: ti, kteří mne slyšeli hrát na tibetské mísy a zažili mé nadšení při přednáškách o jiné hudbě se pousmáli a brali to pozitivně, ale jako mé další přehánění, většina lidí ale stále odmítavě kroutila hlavou, jaký je to nesmysl. Ještě že tehdy nebyla možnost mi napsat a vynadat e-mailem nebo v diskusi pod článkem. Od konce 80. let také upozorňuji ty, kteří chtějí slyšet (dvojsmysl, chápete?), a odpovídám na dotazy, že hlasitě poslouchaná hudba ze sluchátek poškozuje sluch. Vida, už je to tady, upozorňují vědci. A možná, že začíná doba, kdy se potvrdí proč funguje akupunktura.
Nahráli jsme sluneční hudbu, hlásí britští vědci. Slunce odedávna inspirovalo hudebníky a jsou mu věnovány stovky písní nejrůznějších žánrů. Britským vědcům se nyní podařilo nahrát také jeho vlastní tvorbu. Zvuky, které vnikají na základě pohybů magnetického polí naší nejbližší hvězdy, připomínají experimentální ambientní hudbu, podle vědců mají ale určitou harmonii i půvab.Vědci z Sheffieldské univerzity zjistili, že solární magnetické výboje vibrují jako struny hudebního nástroje. Pomocí satelitních snímků slunce se jim podařilo převést pohyby magnetického pole na zvuk a zrychlit jej, aby byl slyšitelný pro lidské ucho.“Bylo vzrušující a určitým způsobem velmi krásné slyšet zvuky pocházející z tak velkého tělesa,“ uvedl šéf vědeckého týmu Robertus von Fáy-Siebenbürgen. Kromě estetického zážitku prý nasbíraná data pomohou také lépe pochopit sluneční aktivitu, erupce a elektromagnetické výboje, které vytvářejí takzvané vesmírné počasí a výrazně ovlivňují život na Zemi.
V tehdejším článku Hudba kosmu hudba atomů (ve výše zmíněné knize) o Slunci naznačuji, že na zeslyšitelnění toho, co se děje na jeho povrchu, zatím čekáme, mezitím jsem ale slyšel a občas pustil i jak zní planety a teď je tedymožnost oslechnout si, sice krátce, ale přece, jak zní část toho, co vysílá Slunce. Na přednáškách a seminářích celou tu dobu šokuji posluchače také občasným popisem protuberancí a hlavně nicotnosti naší existence vzhledem k obrovským energetických a frekvenčním dějům naší hvězdy) : „Obrovské plochy slunečního povrchu se jednou za několik minut rozduní – jako gigantický gong.“ Už se těším, až, dříve nebo později, se podaří převést do oblasti slyšitelnosti lidského sluchu právě i tyto giganticky gongové jevy (a snad i jak nás ovlivňují).
http://www.telegraph.co.uk/science/science-video/7839269/Sun-flare-noises.html
http://www.baraka.cz/Marek/knihy/hudba_je_lek/hudba_kosmu.htm
Korál korálů je ovšem souhrný článek (doporučuji poslechnout si všechny ukázky): http://www.osel.cz/index.php?clanek=5121
Hodina poslechu hudby může poškodit sluch člověka. Pokud často posloucháte hudbu na iPodu či MP3 přehrávači, měli byste být na pozoru. Tvrdí to alespoň nový průzkum, který na svých stránkách zveřejnil americký časopis Archives od Otolaryngology-Head & Neck Surgery. Výsledky studie ukázaly, že poslouchání hudby pomocí sluchátek může mít negativní účinek na lidský sluch, protože ničí vláskové buňky neboli sluchové receptory ve vnějším uchu. Výzkumu se zúčastnilo deset mužů a jedenáct žen ve věku 19 až 28 let, kteří měli za úkol poslouchat popovou nebo rockovou hudbu po dobu jedné hodiny. Cílem bylo zjistit, jak zřetelně testovaní lidé tóny slyší. Výsledky pak vědci porovnali se čtrnáctičlennou skupinou stejně starých lidí, kteří hudbu neposlouchali. „Je všeobecně známo, že nadměrné vystavování se hluku může vést dokonce až ke ztrátě sluchu,“ uvádí ve studii hlavní autorka výzkumu doktorka Hannah Kemplerová z Gentské Univerzity v Belgii. Studie byla podle ní navržena tak, aby zjistila, jaký dopad má i jen krátkodobý poslech hudby na sluch mladých lidí, mezi nimiž jsou MP3 přehrávače či iPody velice oblíbené. „Nadměrné vystavení hluku může vést k metabolickým či mechanickým účinkům, které způsobují změny ve stavebních článcích v Cortiho orgánu,“ míní Kemplerová. Cortiho orgán je soubor struktur v přepážce hlemýždě středního ucha. Nejdůležitější součástí jsou vláskové buňky – sluchové receptory, které převádějí mechanickou energii zvukových vln na elektrický signál, jenž se pak přenese na vlákna sluchového nervu.
Tady si neodpustím podotknout (to je ten druhý sluchový korál), s potměšilým úsměvem pod vousy, že dodnes, když zmíním, že „ucho“ dobíjí mozek elektřinou, posluchačstvo zvedne obočí a od té chvíle mi nevěří ani nos mezi očima.
Právě tyto buňky podle výzkumu ničí už jen hodinový poslech hudby pomocí sluchátek. Kvůli tomu pak člověk hůř slyší. „Ničí se hlavně vnější vláskové buňky, které jsou více náchylné ke zranění hlasitým zvukem než vnitřní vláskové buňky,“ tvrdí Kemplerová.
Roky na žádost čtenářů také vysvětluji, proč si myslím, že proutkařství, homeopatie, reflexní terapie, ale i akupunktura, fungují, i když to „věda“ zatím nedokáže změřit. Jednak jsem si to vyzkoušel na vlastní tělo a mysl (a pomocí virgule otevírám nepředpojatým a učícím se zájemcům i intuici, propojení mezi mozkovými hemisférami), druhak pomalu ale jistě přibývá studií, naznačujících potenciální vysvětlení. Právě tak mi stále nikdo nevěří, že když má člověk hudbu, kterou poslouchá i ve sluchátkách, opravdu rád, a je tedy uvolněný, jeho vláskové buňky poškozovány nejsou: pružně se ohnou. Ale o tom se, doufám, dočtu za dalších pár let.
Půlkorál připisuji první vlaštovce racionálního, a tedy pro vědce relevantního vysvětlení – ty stamiliony lidí na planetě, kterým akupunktura tak či onak pomohla a pomáhá není třeba přesvědčovat, že funguje:
Vědci poodhalili princip akupunktury. Akupunktura se v Číně praktikuje zhruba čtyři tisíce let, avšak biologické mechanismy jejího účinku jsou prozkoumány jen málo. Moderní medicína má vůči akupunktuře dvě zásadní výhrady. Podle mnoha studií je efekt akupunktury ryze psychický a spočívá v tzv. placebo efektu. To znamená, že se pacientům po akupunktuře uleví jen proto, že úlevu očekávají. Není také jasný mechanismus, jakým by akupunktura měla na organismus působit. Během ošetření se postupně zvyšuje práh bolesti a pacient ztrácí citlivost k slabším bolestivým podnětům. Odolnost k bolesti přetrvává po nějakou dobu po odstranění jehly. Lékaři si tento efekt vysvětlovali tím, že jehla opakovaně dráždí nervy, jež nesou vzruchy do míchy a mozku. Klíčem (k řešení této hádanky) je adenosin Tým vedený dánskou neuroložkou Maiken Nedergaardovou z University of Rochester Medical Center zkoumal mechanismy, kterými akupunktura potlačuje bolest u laboratorních myší. V prvních pokusech vědci sledovali, co se děje v myší tkáni, když do ní na půl hodiny zapíchli akupunkturní jehlu a každých pět minut s ní jemně otáčeli. V odezvě na toto podráždění stoupala v prostorách mezi buňkami koncentrace molekul adenosintrifosfátu, jenž slouží organismu jako základní zdroj energie. Adenosintrifosfát se velmi rychle rozkládá a přitom vzniká adenosin, jehož koncentrace zůstávají v okolí vpichu jehly zvýšené na dlouhou dobu. V tkáni myší narostly po zavedení akupunkturní jehly hladiny adenosinu čtyřiadvacetkrát. O adenosinu je známo, že dokáže potlačit bolest. Citlivost k bolesti klesla u myší o dvě třetiny. „Je jasné, že akupunktura může aktivovat velký počet různých mechanismů,“ říká v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature Josephine Briggsová, jež je ředitelkou amerického National Center for Complementary and Alternative Medicine. „Tato velmi důkladně provedená studie odhalila v molekulách adenosinu nového účastníka celého procesu. Je to bezesporu zajímavý příspěvek k našemu poznání tak komplexního fenoménu, jako je akupunktura.“
A jeden vtipný korálek z druhé ruky: Selský rozum nevyhazuje, co funguje, i když to nedokáže vědecky objasnit. Dr. Heřt, proslulý akupunkturobijce (a významný člen klubu skeptiků Sysifos), si jednou po přednášce, ve které se používaly termíny jako meridiány a akupunkturní body, vzal slovo, a přednášejícímu kolegovi lékařovi namítl, že pitvá těla už padesát let, ale ani v mládí, a ni teď tam žádný meridián nikdy nenašel. Kolega mu opáčil metaforicky: Já zase v mládí rozebíral rádia stále dokola, ale žádný orchestr jsem tam nikdy nenašel.
