Náš pan prezident všechny, kteří se odváží o něm říci něco kritického, nebo dokonce pochybovat o konzistenci jeho názorů, okamžitě umravní odkazem na to, že právě on, a jedině on, je ve svých názorech konzistentní. Tedy že je nemění (jako někteří jiní, převážně politici a žurnalisté). Prorokoval jsem potíže s ním ještě než byl poprvé „zvolen“ prezidentem, a když to zvládl podruhé, mávl jsem rukou a rozhodl se na jeho úlety nereagovat. Jenže teď reagovat musím: neodvolatelně (protože parlament je již rozpuštěn) vetoval zákon, který měl pomoci obcím (starostům) přece jen omezit počet hracích automatů na jejich území.
O tom, že „euroskepticismus a šovinismus jsou úhelné kameny klausovské proklamativní pravicovosti“ se výstižně nedávno opět zmínil Ondřej Neff. Zahleděnost do své názorové konzistence teď ale politik, o kterém je řeč, poněkud přehnal. Je přece známo, že v Česku je nejvíce hracích automatů v celé Evropě a naší zemi se říká Las Vegas Evropy. Přitom i v Nevadě, kde leží centrum prostopášnosti Las Vegas, jsou zakázány internetové hazardní hry (podobně jako ve většině Evropy) a samotný provoz kasin popsán a upraven na 6 000 stránkách. Ve Francii si v kasinu nelze zahrát ve svém městě, na Slovensku zase inkognito. U nás máme prý 190 kasin kamenných a 3 500 elektronických, v Rakousku 12, v Belgii 9. U nás připadá herní automat na 170 lidí, ve Francii na 18 000. Občas uniknou údaje o počtu hráčsky závislých lidí, a v televizi sem tam promítnou šot nebo přímo dokument o důsledcích téhle nezvladatelné vášně na rodiny a okolí postižených. MUDr Nešpor v nějaké té besedě občas horlí na toto téma z hlediska psychiatrie. Ale pan prezident je konzistentní (rozuměj: ve svých názorech soudržný, neporušený, pevný).
Důvod jeho veta? Prý by, kromě jiného, občanským společnostem a dalším organizacím a spolkům (ale i sportovcům a divadlům) chyběly peníze, které jim sázkové společnosti každý rok poskytují na jejich činnost, a starostové by také mohli svou moc zneužívat.
Šmarjápanenko, to jsou důvody jak prase. Je to asi jako by vetoval zákon, jenž by se snažil postihnout pekaře, kteří prodávají připálené a navíc jen jeden den neplesnivé pečivo, s odůvodněním, že by pak prasata (kterým se přidávají do šlichty) hladověla. Jasně že jeho tvrzení a dogmata mají jistou logiku. Jenže bez hlubších souvislostí, jen z jedné, té jeho (makroekonomické, klaunovské, hm, počítač to vidí jinak, má ale samozřejmě být klausovské) strany. Podobně kdysi velký kormidelník Mao v duchu této krátkozraké logiky nařídil vybít vrabce, protože obírali rolníky o část úrody. Pilní Číňané vybíjeli vrabce o sto šest, i čepicemi, a za rok už bylo tolik přemnoženého hmyzu, že stačil sežrat úrodu celou.
Být konzistentní jen proto, abych mohl říkat, že jsem (když se mi to hodí) konzistentní, je jako když žlučníkář jde, přes všechna varování lékařů, po třetí operaci z nemocnice rovnou do hospody, a dá si, aby byl konzistentní, tlusto-vepřo-knedlo-zelo se dvěma pivy. Zenoví mistři celé věky varují své studenty, aby nebyli připoutáni (k nauce, formě, slovům). Pan prezident je dokonalým příkladem připoutanosti ke své nebetyčné modrosti (joj, hezké, a vtipné, milý počítači, klaním se tvé moudrosti) a také ke své konzistenci).
Proti prezidentovu rozhodnutí se hned rázně ohradila Strana zelených. „Je naprosto nepřijatelné, aby stát, kde je největší koncentrace různých hazardních heren v Evropě, pokračoval v ignorování problémů, které hazard vnáší do života měst a obcí,“ říká předseda zelených Ondřej Liška. Zelení ve svém prohlášení upozorňují, že pokud chce stát šetřit a dostat se z finanční krize, musí omezit v maximální míře korupci a s ní i hazard, na který doplácí celá společnost. Závěrem vyzývají nové poslance, aby nepodlehli tlaku hazardní lobby a novelu loterijního zákona přijali.
Josef Chuchma (MF Dnes) pod titulkem, že „z Hradu bývá do podhradí daleko“, napsal: „Na síti, kterou je Česká republika v současnosti protkána – vloni digitální mapa hazardu registrovala asi 130 000 herních míst – nemohou stát ani obce nikdy vydělat. V důsledcích stát na přemíru herních míst doplácí ve formě např. podpor těch, kteří se i vinou všudypřítomného hazardu propadnou na sociální dno.“
Martin Zvěřina v LN napsal (pod titulkem Václav Klaus ubránil pohodlí hazardního průmyslu): „Pokud hlava státu na základě informací od hazardního průmyslu tvrdí, že by se nedostaly peníze školám, divadlům a skautským oddílům jen proto, že rozdělování nemá pod palcem jen sám hazard, je to výsměch. Trestuhodná benevolence umožňuje majitelům hazardních firem zakládat nadace a prospěšné společnosti, které jsou jen zástěrkou pro utrácení podle soukromého gusta (například zaměstnávání příbuzenstva). Podobně neprůhledných „prospěšných“ institucí je velmi mnoho. To ale Václav Klaus vědět nechce.“
„Ano, omezení hazardu znamená omezení výběru ´odpustků´. Opravdu je to špatné?“ Ptá se (i se mnou) řečnicky novinář. A připomíná: „Nejubožejší z prezidentových argumentů je ten, že starostové, kteří by spolurozhodovali, by byli zkorumpovatelní.“
Šmarjápanenko konzistentní! Náš „moudrý, pracovitý, vynikající politik“ to ale umí hrát na obě strany: jeho názory např. na klimatické změny jsou známy, v knize Modrá, nikoliv zelená planeta, jak připomněl Marek Kerles v LN, je ale několik odstavců, které dokazují, že je zároveň i moudrým a sečtělým „ekologem“: „Nemaximalizujme vlastnictví co největšího počtu věcí, pokud možno dovezených z co největší dálky. Nemějme největší možná auta. Nezahlcujme se zbytečnými gadgets, tedy nenutnými, naši pozornost a soustředěnost spíše rozptylujícími elektrickými spotřebiči.“
Lidský mozek je potvůrka: co natrénuje, to pak dělá, připoután ke svým programům. Extrémní případ připoutanosti jsou indické kasty a tragédie rodin, ve kterých matka otráví dceru, protože ta čeká dítě s kolegou novinářem, jenže z nižší kasty. Všichni jsme k tomu či onomu, aniž si to uvědomujeme, připoutáni, ale máme rodinu, sourozence, přátele, šéfy a jiné dobrodince, kteří nás na naše připoutání, i kdybychom jim říkali konzistentní, tak či onak (přátelsky nebo nepřátelsky) upozorní. Co ale má dělat muž, který byl od dětství směrován (matka byla přísná a ambiciózní paní učitelka) k tomu, aby vynikal v jakémkoliv oboru (a kterého pravděpodobně nedomazlili), a který to dotáhl na prezidenta (kterému už nikdo nic nemůže poradit ) a proto také je a musí být ve svých názorech (sebeobranně) konzistentní? Je to neřešitelné: když je totiž podobně neprůstřelně „konzistentní“ místní zastupitel, je to problém, ale dříve či později se najde někdo, kdo mu to hezky z očí do očí vytmaví. Jenže jak to vytmavit prezidentovi, který má kolem sebe fyzické, ale i ideologické a mediální bodyguardy, a celý život tuhle připoutanost (ke konzistenci) trénuje?
Abychom si rozuměli: zaplaťpámbů za to, že se mohu podivovat nad sebestřednou „konzistencí“ prezidenta Klause (jakkoliv euroskeptického a šovinisticky proklamativního) a nezavřou mě. Právě tak vím, že přes všechny mé stížnosti nad podobně šovinisticky skeptickými a proklamativními porodníky jsou i ty malé a menší úpravy porodnické velkovýroby miminek stále lepší než to, co tu bylo ještě před jednadvaceti lety (nemluvě o tom, že se o tom vůbec může svobodně psát, i když na to nikdo nedá). Ale některé výroky a činy pana prezidenta jsou tak neuvěřitelně a nesouvisle konzistentní… až jsou ubohé.
http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=670360
