Protože „podle ovoce“ nejlépe poznáme kvalitu jinak nerozluštitelných stromů a autorek, a protože kdykoliv narazím na nějaké články žen, které „vyučují“ genderová studia (v tomto případě na FSS MU v Brně), otevře se mi kudla lítosti v kapse, musím reagovat i na článek „Proti přirozenosti“ Kateřiny Liškové. Nové 378. číslo časopisu Nový prostor, které od konce června 2011 prodávají sociálně i jinak handicapovaní prodejci ve stanicích metra, má totiž jako ústřední téma Kojení. Kromě obvykle pojatých a celkem rozumných článků, či zmínky o tom, jak v satelitním městečku je kojení zastaralé a znakem socek, je zde další perla genderových studií. Je to totiž už až typické: tyhle vzdělané genderové aktivistky (a po vlastních zkušenostech, nezlobte se, musím zevšeobecnit) přirozeně musí zkritizovat i jinak nekritizovatelné věci, i kdyby na chleba nebylo.
Nepozorovaně se nám do české kotliny vkradla ideologie přirozenosti. Na všechno má jedinou odpověď: hlavně přirozeně. A tak se, milé matky, zajímejte o bylinky pro děti a maminky, Bachovy květové esence v těhotenství, při porodu, v šestinedělí a po něm, o domácí léčbu běžných potíží kojenců a batolat atd. Hlavně žádné nepřirozené zásahy, píše autorka. Její (z kontextu vytržené informace a) motivace vyjdou najevo vzápětí: Jakoby jediné, o co jde, byl přirozený porod a následná přirozená péče o dítě… Mělo by jít ale o volbu. O volbu těhotné ženy, jakým způsobem chce rodit.
Nevěříte svým očím? Ideologický postoj „volby“ nad evolucí? Bojuje se tu o právo ženy nechat si dítě porodit císařem, se všemi z toho vyplývajícími zdravotními i psychickými poškozeními dítěte i jí samotné? Čtěme dále úvahy genderové specialistky na téma kojení: Kojené dítě si údajně vyvine lepší imunitu, vyhne se alergiím, kardiovaskulárním onemocněním a rakovině. Získá prý emoční vyrovnanost a vyšší inteligenci… a pak přijde úder mezi oči: Kdyby kojení mělo tak dalekosáhlé důsledky, musela by být generace nás, Husákových dětí, které vyrůstaly v jeslích a na sunaru, generací hloupých nemocných deprivantů.
Bezděčný a zcela jistě (genderově) nechtěný úder na hlavičku (selského rozumu): ono to totiž přesně tak je (a jede v tom příznačně i autorka)!Podívejme se kolem sebe, jak vypadá současná společnost, a dále vzpomeňme jen běžně známá prvenství Čechů v rakovině tlustého střeva, depresích, pití piva, kouření dívek, korupci… ano, na tohle všechno je zaděláno nepřirozeným, tedy obvyklým medicínským (mužským, ne-přirozeným) pojetím porodů (viz alarmující výsledky desítek studií na tato témata, ale i vymírání českého národa). Lišková v závěru svého zamyšlení nevyhnutelně sklouzne zpátky k ideologickým termínům: Přirozenost má své dvojče a tím je tradice. Ta se u nás pojí s rodinou, kde žena rodí a vychovává děti, a rolí muže je ekonomické zabezpečení. Je to právě utkvělá představa „tradiční rodiny“, která diskriminuje ženy na každém kroku – ve škole, v práci i v soukromí. Tradice a přirozenost oktrojovaly (to je ale nádherný genderový termín!) ženám jediný možný způsob života, ve kterém měly jedinou volbu – realizovat se především jako matky.
Od dob totality jsem nečetl tak dogmatický a (záměrně?) zvrácený článek, zvláště od ženy! Popletená jabka s hruškama, vůz zapřažený před koně, ideologií odkapávající termíny… brrr.
Kateřina Lišková končí příznačně apelem: Dnes jsou to v Česku právě vzdělané a inteligentní ženy, které horují pro přirozenost a zavlékají se tak zpátky do tradičního a přirozeného ženského údělu a navalují na svá bedra stodvacetiprocentní zodpovědnost za zdraví a štěstí dítěte. S takovým nákladem nemohou neselhat. Proto se, milé ženy, zamysleme: jde nám o přirozenost nebo o volbu?
Uff. Co slovo to antiperla. Říkávám ironicky, že učitelka a psycholožka stále častěji nejsou povolání, ale diagnózy. Od teď budu dodávat (při vší úctě k jejich ideálům a motivům): učitelka, psycholožka a také učitelka (a obávám se i každá absolventka) genderových studií. Mužský slovník a celé směřování nesmyslně zideologizovaného pojetí této „vědy“ (jejíž zakladatelky v Česku kdysi právě tak přesvědčeně a vášnivě postupně horovaly pro marxismus, maoismus a militantní feminismus) totiž spolehlivě semele i tu nejženštější naivní studentku, a nezvratitelně ji zgenderwashinguje do podoby, kterou na sebe článkem, prokazujícím, že pro velké genderové oči nepochopila pranic z mateřství a poslání ženy, při vší úctě, prozradila i tahle u učitelka genderových studií. Inu, koho píseň zpíváš… Tyhle aktivní intelektuálky s klapkami genderu na očích navíc dělají vskutku medvědí službu ženám jako celku.
Ženy, které porodí (a kojí a vychovávají děti) „přirozeně“, tedy bez zásahů lékařů, jsou totiž následně i přirozeně moudré a ženské, a nad genderovými kecy jen mávnou rukou: na rozdíl od zapšklých a plamenně s muži bojujících genderových aktivistek jsou totiž v roli matek šťastné, a neměnily by: mateřstvím naplnily své evoluční a (provokativně si neodpustím to slovo) genderové poslání. Rád obhájím v jakékoliv diskusi na jakémkoliv genderovém pracovišti tvrzení, že být bitevní genderovou aktivistkou (a psát články kritizující „přirozenost“ přirozených porodů nebo kojení) je proti přirozenosti ženy jako takové.
P. S.: Pro zájemkyně a ty (z oboru gender), které jsou zde poprvé, znovu přikládám linky na některé mé články právě na téma přirozených porodů:
http://blog.baraka.cz/2009/01/ddt-porodnictvi/
http://blog.baraka.cz/2009/01/proti-cisarum/
http://blog.baraka.cz/2009/01/michel-odent-porod-a-koreny-nasili/
http://blog.baraka.cz/2009/01/porod-a-nasili/
http://blog.baraka.cz/2009/01/hluboky-pocit-strachu-2/
http://blog.baraka.cz/2009/01/stoleti-bez-lasky/
http://blog.baraka.cz/2009/01/dvoji-odebirani-deti/
http://blog.baraka.cz/2009/12/rozlite-mleko/
http://blog.baraka.cz/2011/05/jeste-bonding/
http://blog.baraka.cz/2010/12/epiduralni-trip/
A jak z bryndy ven:
http://blog.baraka.cz/2009/11/dobre-porozen/
http://blog.baraka.cz/2009/01/porod-jako-orgasmus/
http://blog.baraka.cz/2009/01/hlasim-se-o-nobelovu-cenu/
http://blog.baraka.cz/2009/01/henci-goerova-porodnicka-vira/
