Buddhismus je na světě už 2500let, a jsem přesvědčen, že je to systém, který by změnil lidstvo k dokonalosti, kdyby jej praktikovalo. Logicky bych si řekl, že se za tu dlouhou dobu musel šířit a mělo by žít a učit čím dál tím víc dokonalých a osvícených lidí (schopných osvíceného jednání). Jak je tedy možné, že se to nestalo?Přestože na tomto světě jsou dokonalé techniky a způsoby jak se pozitivně změnit, tak žijeme ve společnosti korupce, lží, krádeží… Copak ty stovky lidí, co dosáhli osvícení, se nějak „nezapsaly do vzduchu“ a neovlivnili tak postupně lidstvo správným směrem?
Jak je naznačeno titulkem, otázka čtenáře, který již roky cvičí a medituje a proto se mohl takto zeptat, míří správným směrem, ale stále je „dítětem“ anglosaského, evropocentrického myšlení. Lidé, žijící v této tak expanzivní protože agresivní společnosti strachu, se ale rodili, a byli rozeni, většinou v dobách hladu, morů, válek a nedostatku: tedy traumaticky, poškozeně. Navíc dvě světové války poznamenaly dalších několik generací špatně porozených deprivantů. Niterně nejistí lidé pak vychovávali své děti opět k nejistotě a iluzorní potřebě agrese.
Naznačuji, že takto by se nezeptal příslušník nějakého tichomořského nárůdku, nebo národa, ve kterém se po tisíce let buddhismus provozoval… a které žijí, nebo donedávna žili, v relativním klidu a míru: kdyby v Indii nebo jinde v jihovýchodní Asii panovaly tytéž poměry jako v Evropě a v USA (které jsou nejvyzbrojenějším státě na světě s největším počtem vězňů), už by se tam dávno vybili. Než tam po 2. světové válce právě Američané importovali peníze, konkurenci a drogy a zbraně, tamní domorodci žili, také protože se rodili do moře, šťastně, bez agrese a utrpení (které by musel nějaký jejich buddha řešit).
Zadruhé je to otázka (ne)poměru: stejnou otázku bych mohl položit co se týká nezdravé stravy Čechů (a pití piva a kouření)… všichni přece již desítky let víme, jak je to všechno zdraví škodlivé, a přece se nic moc nezlepšuje. Hm. Zaprvé jíst a žít zdravě (nebo duchovně) je přece jen namáhavější než hýřit (chce to ty správné informace, a pak pravidelné a prakticky celoživotní „cvičení“ těla a mysli). A stačí si uvědomit, že na propagaci cigaret a piva a salámů jsou ročně vynakládány miliardy, zatímco na propagaci zdravého jídla a životního stylu jen směšné částky.
Správná odpověď je ale v zásadě kladná: každý osvícený se nesmazatelně zapsal do historie své komunity a zanechal zprávu o tom, že „je to možné“. O životě, skutcích a moudrosti takových lidí se vypráví celé tisíce let. A pozitivně řečeno, i díky současným mediálním možnostem počet meditujících a o buddhistických zásadách vědoucích lidí narostl, oproti původním jednotlivcům, taktéž na miliony. Jen je to stále v nepoměru k miliardám nevědomých, a k milionům dětí, po traumatickém těhotenství poškozeně narozených do světa hladu, nemocí, utrpení a nevzdělanosti (ony neví, že neví, že tu existuje možnost řešení). Přitom ale dnes víme, že aby se mohla komunita změnit, musí na změnu být připraveno a chtít ji alespoň 5% lidí. Pokud si člověk uvědomí, že osvícených jsou jen promile, stále jich ještě hodně chybí… ale už také víme, že pozitivní mysl a úmysly jsou tím nejlepším počátečním krokem.
Je třeba si také uvědomit, že (buddhistické) kláštery v jinak velmi chudých zemích (kdysi Indie, dodnes Tibet) přece zaopatřily miliony dětí, které by jinak živořily a umíraly hlady (a vybíjely se v nesmyslných válkách).
Nebo jinak, kdyby lidé nebyli tak chudí (polovina lidstva dodnes stále hladoví), měli by čas a důvod zajímat se o něco víc než jen jak sehnat každodenní jídlo… my si neuvědomujeme privilegium svého prostoru a času: Siddhárta byl princ, a i my se dnes máme jak prasátka v žitě – patříme mezi 5% nejbohatších lidí na planetě)… nebo kdyby nebyli v matrixu svých životů a dnů tak „zdrogovaní“ nikotinem, jatečním a tedy stresory nacpaným masem (v případě uzenin cpaným do střev, a to hned dvakrát za sebou), a alkoholem, a kdyby nebyli psychicky ubití hypotékami a diktátem reklamy (což by všechno za tři generace vyřešily přirozené orgasmické porody), zcela jistě by jejich mysli fungovaly lépe… a oni by především vědomě a usilovně (za)pátrali po možnostech, jak být šťastní… a kdyby buddhismus neexistoval, museli by si ho vymyslet….
Opakuji a zdůrazňuji na závěr… po těch letech praxe (pozitivního myšlení, práce s harou atd.) by ale tvá otázka měla znít (pozitivně) jinak: jak to, že ve světě utrpení, hladomorů, nemocí a válek, a existence jen jednoho dvou osvícených za století v jednom jediném národě, vůbec přežilo a bylo nezkresleně po celá staletí a tisíciletí předáváno poselství buddhismu, včetně metod vedoucích k osvobození z iluze vnímání? A návrh správné otázky na osobní rovině: jak bych mohl přispět k pozitivní změně v sobě, kolem sebe a posléze ve světě, který znám?
P. S.: Dodatečná otázka (a odpověď): Říkáte, že buddhistické (a jiné) civilizace se měly dobře, než jim západní člověk přinesl peníze, alkohol, hmotu… Jakto, že na to naletěly, když byly duchovně už na výši?
„Západ“ jim to vnutil… a dále, tak jako my, ani oni (domorodci, a taky
buddhistické civilizace) nebyli evolučně připraveni na auta, stadióny,
reklamu, televizi, a další „ukazovátka“ (najdi si ten blog)… proto tam dnes všude kromě klášterů vítězí bollywood, cocacolalizace, půjčky a leasing a svět založený na konkurenci a soutěži (místo spolupráci) a reklamě a naftě…
