Radikální nové otázky (o porodech a orgasmech)

5.3.2013

 Začnu sérií dobrých zpráv: 24. dubna 2013 přijede do Prahy přednášet legendární porodník Michel Odent. Bude mluvit i o své poslední knize Funkce orgasmů: cest k transcedenci. Kniha z roku 2009 přináší celou řadu nových výzev a otázek (viz nadpis): Odent píše např. o tom, jak stávající kultury celá tisíciletí přerušovaly porody, jak to ženy (právě díky přirozenému porodu) mají s cestou k duchovnosti snazší než muži, jak se v moderních společnostech ustavila, z žárlivosti na něco, co nelze kontrolovat, jakási kulturní orgasmofobie, a o zásadních chybách současného porodnictví.

Přednášku pořádá Hnutí za aktivní mateřství (tam také poskytnou další informace). Hmm, konečně, tetelí se má dušička, a tiše dovnitř jásá: Matemašte (na to jsem, skoro dvacet let, čekal)! Vychutnejte si se mnou hurá citáty…  A nedávno (sice před půlnocí, ale aaspoň to) ČT 2 znovu, po pěti letech od české premiéry, promítla film Orgasmický porod…

 Kniha Michela Odenta míchá endokrinologii, komparativní antropologii, filologii, příhody z vlastní lékařské praxe a řadu referencí, aby pomohl čtenářům dostat se z reality, uzamčené v tomto čase a prostoru, píše se v jedné recenzi. Tato kniha o mužském a ženském orgasmu je příležitostí přesvědčit kdekoho, že lidstvo se ocitlo na křižovatce změny, uvádí další.

 Ve své pozici zkušeného (* 1930) a úspěšného (nebo spíše do průběhu porodu raději nezasahujícího, tedy alternativního) porodníka už dávno přestal brát ohled na případné problémy s porodnickým establišmentem, a navíc, ač i na Západě medicínsko-farmaceutický komplex mnohde dělá mrtvé brouky, ve věku internetu a stále dražší lékařské péče, čas pracuje pro něho (a samozřejmě i pro informované rodičky). A tak například v odpovědi jedné dule, která se ptá na jeho názor na řešení jinak běžné námitky porodníků, že současné ženy rodí větší novorozence a mají menší pánve (a proto roste počet císařských řezů a komplikací u porodů), uvádí: Příroda našla hned několik řešení jak překonat tyto mechanické obtíže. Jedno tkví ve faktu, že pokud není  nastartován neocortex (tzv. rozum, racionalita), rodička spontánně, instinktivně, najde takové pozice, často velmi nesymetrické, které jsou adaptací na různé fáze rotací dítěte v děloze a v porodních cestách. Dalším je schopnost matek porodit díky silnému a vůlí neovládanému ejekčnímu reflexu (FER, Odentem často používaný termín fetus ejection reflex). Dále pak příroda našla řešení, co se týká zvládnutí porodních bolestí, v produkci přirozených opiátů, a v omezení racionálních částí mozku, včetně potlačení paměti.

 Odentovy závěry jsou jasné a pádné: Je to sice po tisíciletích kulturně kontrolovaných porodů obtížné, ale není jiné řešení, než znovu objevit a splnit základní potřeby rodící ženy, a překonat slepé uličky většiny škol moderního porodnictví. Jaká nádherná výzva a odpovědnost pro všechny současné a příští porodní asistentky a duly!

 Těším se Michela Odenta, a budu připraven: právě si jedu do tiskárny pro dvě své poslední knihy fejetonů, a ta určená zvláště ženám se příznačně jmenuje Porodit buddhu (pár výtisků rád věnuji HaMu, další zájemkyně, ozvěte se, anebo si klikněte na obálku vpravo a začtěte se). Jeden výtisk (s vloženými anglickými překlady těch nejzásadnějších fejetonů) mu tam osobně věnuji.

 Jinými slovy, těší mne i to, že mé psaní posledních let míří stejným směrem jako Odentův podtitul (vycházející z tvrzení Wilhelma Reicha), naznačující, že orgasmický porod je také Cestou ženy k autentické a nezpochybnitelné duchovnosti. Ve svých důsledcích tedy ke změně paradigmatu jinak k mnoha krizím směřující a vymírající (západní) společnosti. Dvakrát hurá!